nar. 11. 8. 1979

Komu a kde se narodil

Narodil se v Olomouci a z prvních let života si pamatuje jen záblesky z pobytů u babičky či z rodinných dovolených. Maminka pracovala u zubaře jako zdravotní sestra, táta vedl obchod se sportovními potřebami. Potkali se v Bratislavě, kde byl táta, pocházející z vesnice Ludéřov u Olomouce, na vojně. Maminka vyrostla v Galantě a kdykoliv se přiblížili ke slovenským hranicím, plynule přešla v řeči do slovenštiny. Platí to dodnes. Její slovenský temperament je patrný i v jejich emocích. Táta je klidnější, přesto, že maminka byla přísnější, byl pro Tomáše autoritou. Žili v paneláku, nicméně na okraji Olomouce, jako by ani nebyli ve městě. Poblíž řeka, příroda, neustále běhal venku. Byl akční kluk, a i když se mu vzdálil nejbližší kamarád, kterému učarovaly počítače, Tomáš byl šťastný, když mohl hrát fotbal. Kdekoliv a s kýmkoliv.

Dětské vzpomínky

Dobře se učil, nemusel se ani příliš snažit. Na základní škole mu šlo všechno skoro samo. Když jednou přinesl trojku z češtiny, nastalo doma peklo. Máma na školu hodně dbala. Největší trest zněl: "Když se nezlepšíš, nepůjdeš na fotbal." Nebo dokonce: "Půjdeš pryč ze sportovní školy." Od deseti let totiž chodil do fotbalové třídy. Vyvolávalo to v něm vztek, ale zlepšil se. Když dnes přijede do mámina bytu, má pocit, že je v podstatě stejný. Včetně jeho pokoje. Starší sestra měla psa, černého pudla, po jejím odchodu ho máma dochovala a on ho pochoval.

S tátou má spojené velmi aktivní zážitky. Bral je i se sestrou na hory, velmi k němu tíhnul. Že se rodiče rozvádějí se dozvěděl jako poslední. Bylo mu 14 let a hodně ho to sebralo. Tátovy problémy s výkyvy nálad nevnímal, nebo si je nepřipouštěl. Jeho nemoc byla do jisté míry skrytá. Procházel maniodepresivními stavy, také pracoval od rána do večera (po práci servisoval lyže, vyplétal rakety) a občas se i napil. A tyto důvody vedly k rozchodu.

Máma je chtěla chránit, ale Tomáš dlouho stranil tátovi a rozpad rodiny jí zazlíval. Dnes vidí, jak se snažila, jak to neměla lehké. Musela je uživit, unést stresy v soukromí i v práci. A vždy bylo doma uklizeno, navařeno, svačiny nachystané. Díky situaci v rodině a nastupující pubertě nebyly vztahy mezi nimi příliš citové ani blízké. Rozvod rodičů navíc poznamenal i vztah s prarodiči. Děda z tátovy strany byl věřící člověk, měl jasná pravidla a názory na život. Když je opět děda o čem poučoval, rodiče se s ním pohádali a od té doby k nim nejezdili. Bohužel přerušili kontakt na pár let i s milovanou babičkou, která byla i přes útrapy s dědou vždy laskavá a pozitivně naladěná. Občas se tam vydali s tátou, ale jen když děda nebyl doma. Tomášovi naplňoval život fotbal. A silný vztah s otcem přes všechny potíže nikdy neustal. Chodil se dívat na jeho zápasy a fandil mu.

První doteky s míčem, fotbalová cesta

Ve druhé třídě začal hrát za Hodolany, neví, proč zrovna tam, jelikož to byl nejvzdálenější klub od jejich domova, na opačné straně Olomouce. Bylo mu ale jedno, kde hraje, hlavně, že hraje. Není z fotbalové rodiny, takže vůbec neví, kde k té "lásce" přišel. Jeho cesta vzhůru pak stoupala až do 23 let. Byl hráčem Sigmy Olomouc a měl za sebou start i v "A" týmu. Nejvíc zápasů odehrál v "B" týmu ve 2. lize, k tomu studoval vysokou školu, fakultu tělesné kultury, obor tělocvik a zeměpis. Když byl ve druhém ročníku a v Olomouci mu řekli, že už s ním nepočítají a k tomu měl zdravotní problémy, vyhodnotil situaci tak, že sen o vrcholové kariéře se mu už nevyplní. Sice přišly dvě nabídky do druhé ligy, ale rozhodl se pro studia a hrál nedaleko Olomouce 3.ligu. Chtěl učit jazyky. Rok studoval v Anglii, rozšířil si aprobaci o angličtinu. Na trenérské stáži byl v německém Hamburku a ve francouzském Lile. Nikdy nechtěl do Prahy, ale pak šel na reprezentační zápas na Slavii a potkal tam Petra Fišara. Znal ho z trénování v Olomouci, Petr mu vyprávěl o projektu na Dukle a Tomáš zpozorněl. Ze svých zkušeností znal v Česku jen tlak na výsledek. Najednou se zasnil, pocítil, že v tomhle prostředí, jaké mu Fiška předestřel, by se mu líbilo. Ze studií znal i Jardu Hynka a po rozhovoru s ním si řekl, proč ne. Byl svobodný, bezdětný, první tři roky učení ve škole v Olomouci nebyly moc příjemné, stejně tak trénování mladších žáků podléhající jen výsledkovým ambicím. Co se hráčské kariéry týče, jezdil už jen hrát zápasy 3. ligy do Uničova. Sice ještě dostal druholigovou nabídku z Jihlavy, ale zdraví se jen zhoršovalo. Díky vysoké škole měl trenérskou B licenci, A licenci si udělal v Olomouci a nejvyšší profesionální licenci pro mládež už na Dukle. Byla to jeho první a šťastná štace v Praze. Stal se výraznou trenérskou osobností mládeže Dukly, cítil, že jeho práce má smysl, někam vede. Když se mu v době covidu narodil po dceři syn, uvědomil si, jak málo času tráví s rodinou. A položil si otázku, jestli má vychovávat cizí děti nebo své vlastní. Na rok od trénování ustoupil. Nyní se znovu, v jiném úvazku, do Dukly vrátil. Je metodikem u kategorií U10 a U11.

Těžké chvíle

Už si nepamatuje, kdo mu řekl o rozvodu rodičů, ale vzpomíná si, že to bylo venku. Cítil se hrozně, nechtěl tomu uvěřit. Byl introvert, uzavřel se. Viděl mámu plakat, ale jestli to bylo kvůli tátovi, neví. Rozchod nesl táta dlouho těžce, na prášky pil své dvě piva denně, prohluboval se jeho propad, moc se o sebe nestaral. Tomáš ho navštěvoval, občas mu nakoupil, aby aspoň něco snědl. V 16 podepsal profesionální smlouvu, dostával tak své první peníze a nebyl úplně závislý na mámě. Později si se sestrou říkali, že měl výhodu, protože pětkrát týdně odcházel na trénink, zatímco ona byla doma, blízko všemu a máma se na ni upnula. Jejich vztah to určitě poznamenalo. I přes vědomí, jaký díl viny táta na tom všem nese, Tomášova náklonnost k němu zůstala. Byl vždy klidný, hrál si s nimi, nikdy nezvyšoval hlas. Má s ním pevný vztah a neví, co by musel táta udělat, aby ho viděl černěji. Ani jednomu z rodičů život s novými partery nevyšel. Žijí dnes sice odděleně, ale každý den se navštěvují. Vzájemně si pomáhají, nakonec si zůstali nablízku.

Velmi těžké období prožíval Tomáš v závěru vysoké školy. Byl po plastice kolena, rok se ze zdravotních potíží dostával, přičemž stále cítil bolesti. Do toho skončil jeho první vážný vztah, rozešli se s přítelkyní a všechno dohromady ho doslova semlelo. Nebyl to šťastný ani lehký vstup do nového života.

Láska, rodina a jiné záliby

Svou životní lásku potkal v práci. Ona ve škole začínala, potkali se na autobusové zastávce. Povídali si, dali si vzájemně telefonní čísla a jiskra přeskočila. Odjížděl na turnaj s pražským výběrem, začali si psát. Po návratu si domluvili první setkání. Půl roku svůj vztah drželi v tajnosti, kolegové ve škole nic netušili. Žena učí přírodopis a chemii a má kladný vztah ke sportu. Po druhém roce zamilování spolu koupili dům na hypotéku v Osnici u Jesenice. Následoval maďarský ohař Endy, svatba, a dvě děti. Jedinečné chvíle jejich narození má stále před očima. Je to dar, který se nedá koupit.

Spoustu věcí se naučil na Dukle, díky nastavení Petra Fišara s Jardou Hynkem. Pochopil, jaká by výchova dětí měla být. Aspirační, ale klidná. Takový by chtěl být jako trenér i jako táta.

"Děkuji Petře a Jardo!"

Životní motto

Vyloženě žádné motto nemá, ale užívá si pohodu, klid a veselou náladu ve svém okolí. A případný problém rád řeší dohodou "win win".

Tomáš Večeřa je na Dukle již mnoho let, prošel žákovskými i přípravkovými kategoriemi. Po malé pauze po narození syna se nyní věnuje metodice u kategorií U10 a U11.

Na fotkách:

- v dětství
- se sestrou
- na Sigmě
- jedna svatební
- s rodinou