nar. 12. 6. 1993

Komu a kde se narodil

Vyrůstal jako panelákové dítě v Chodově u Karlových Varů, všechno měl blízko. Do školy minutu. Máma vystudovala vojenskou školu a tátu - Čecha ze Slezska - potkala v době jeho základní vojenské služby. Našli si byt na západě Čech a tam se také Jakub narodil. Táta svého otce nepoznal, vychovával ho nevlastní. Byl však pro rodinu důležitý a Jakub ho znal jako svého dědu. Zásadní roli v životě mámy hrál její otec, druhý děda. Mámu v podstatě vychoval, protože její maminka hodně pracovala a byla doma málokdy. Všechny domácí povinnosti zastával táta, čili Jakubův dědeček. Proto byl jeho odchod pro maminku velmi bolestný, navíc se odehrával v době, kdy se Jakubovi rodiče rozešli. Tak je potkaly dvě rány najednou. Bylo mu sedm let. Zůstali s maminkou sami dva.

Dětské vzpomínky

Jeho vzpomínky do sedmi let jsou hezké, byli rodina. Jezdívali i k příbuzným táty do Karviné, ale netrvalo to dlouho. Pak už vnímal jejich spory, při hádkách se zavíral v pokoji a pouštěl nahlas hudbu, aby je neslyšel. Táta si našel novou přítelkyni, se kterou má dva syny, Kubovy nevlastní bratry. Několik let se s ním málo vídal, až kolem jeho jedenácti se potkávali a „hledali“ vzájemný vztah až do puberty. Těžce to nesl, svěřil se i mámě, ale nešlo nic změnit. Máma byla trpělivá a mohl s ní mluvit o všem. Vždycky si chtěla povídat, i když zlobil. Sice se velmi dobře učil, ale vyrušoval, byl rváč a nesnášel, když někdo mluvil ošklivě o rodině. To pak řešil nekompromisně. Pracovala v bance a tak se o každé jeho eskapádě od klientů hned dozvěděla. Hodně se zklidnil, když se mámě narodily další dvě děti, pro něj další nevlastní bratr a sestra. A zůstala s nimi zase sama. Jakub musel převzít víc roli jejich opatrovatele, „otce“ a vychovatele než bráchy. Nezbývalo než být zodpovědný, aby se na něj rodina mohla spolehnout. Když chtěl jít na fotbal, musel si za sebe najít hlídání. Doučoval jednu kamarádku matematiku a ona mu „platila“ hlídáním. Neměl čas pro sebe ani na kamarády. Skončila škola, utíkal domů. Když si máma našla přítele, už se nechtěl stěhovat. Zůstal v patnácti letech sám v bytě, kde vyrůstal. A věděl, že se mámě uleví, když už se nebude muset starat o tři, ale jen o dvě děti. Máma si to uvědomovala a on rychle dospěl.

První doteky s míčem, fotbalová cesta

K fotbalu ho přivedl děda a táta, který byl velký fotbalový fanoušek. Bylo mu 5 let, začínal v místním klubu v Chodově. Ve dvanácti pak kombinoval fotbal s florbalem. Nikdy však neměl pocit, že by vyčníval, navíc byl velmi často zraněný. Když v osmnácti přestoupil do Hloubětína a po týdnu se opět zranil, pochopil, že je to konečná. Ale chtěl u fotbalu zůstat a tak se přihlásil na trenérské licence. Ty základní získal dříve, než začal studovat na Masarykově univerzitě. Nyní studuje nejvyšší Profi licenci pro dospělé. Teprve v té době maminka pochopila jeho dětskou posedlost fotbalem. Neustále běhal hrát za barák, každou volnou chvíli sestavoval týmy, soutěže. Tehdy si myslela, že ztrácí čas, že je fotbalový fanatik. Před pár lety mu přiznala: „Ty vlastně děláš to, co jsi vždycky chtěl. To mě nikdy nenapadlo.“ Šla mu odjakživa dobře matematika a fyzika, rychle chápal, proto jeho příchod do Prahy byl původně na matematicko-fyzikální fakultu. Matfyz ale vyměnil za FTVS, a odpověděl na inzerát Dukly, kde hledali trenéra pro ženský fotbal. Ondra Havlas mu zavolal, přišel na trénink. Tak to v roce 2014 začalo. Dnes je trenér ženského A týmu, koordinátor školičky a celé sekce ženského fotbalu na Dukle. Jeho jméno má ve světě ženské kopané zcela jasný a zřetelný zvuk.

Těžké chvíle

Určitě odchod táty a umírání dědy. Emoce si dodnes pamatuje, jezdili do nemocnice, pak pohřeb. Všichni plakali, on ne, jen pozoroval a nechápal, co se děje. Vybavovaly se mu úryvky, jak s dědou trávil čas. Mámu viděl často smutnou. A pak zlomové momenty – v patnácti, když zůstal sám a v osmnácti, když odešel do Prahy. Potřeboval se postavit na vlastní nohy. Přítel mámy mu slíbil pomoct s bydlením, ale protože se rozešli, zůstal Jakub doslova na ulici. Jezdil s krosnou po kamarádech, bez peněz, až mu osudově pomohla spolužačka. Seznámila ho s rodinou, která bydlela v domku se zahradou. Nabídli mu bydlení. Velmi ho ovlivnili. Šlo o duchovní lidi s velkým morálním rozměrem, u nich se uklidnil. Napsal na Duklu a začal nový život. Z dětství mu fyzicky nezůstalo vůbec nic. Odjel s velkou krosnou a malým batůžkem. Dlouho byl dětský a hrál si s plyšáky a s malými dětmi. Až do patnácti let měl králíka a tygra, které nedal z ruky. Nepůjčil je ani sourozencům. Možná jsou někde v pytli na půdě u mámy.

A ještě s jedním blokem se musel vyrovnat. Od dětství zadrhává. Se stresem se to zhoršuje. Jako kluk svou vadu nesl špatně, zvlášť mezi spoluhráči, kteří byli krutější než děti ve škole. Snad i proto se vždy ostře projevil, když se někdo někomu smál. Čtení nebo ústní zkoušení byl nápor na psychiku. Ještě jeho první prezentace na vysoké škole byl nervák. Dnes pracuje s dětmi, přednáší na trenérských licencích, prezentuje své poznatky. A velmi ho to baví.

Láska, rodina a jiné záliby

S rodiči má vztahy dobré, i když cítí, že se odloučili. Pravidelně si zavolají či napíší, ale oni mají své rodiny. A on začíná budovat tu svou. Martinu potkal na hřišti, původně ji trénoval. Pár spolu tvoří přes dva roky, našel v ní partnera v lásce, ve sdílení duchovního světa, prožívají věci mezi nebem a zemí. Mají rádi turistiku, hory, kde je provází jejich fenka husky Tessi. A v prosinci roku 2022 vyslovil Jakub svou žádost o ruku. Bylo to ve věži katedrály Stefansdom, s krásným výhledem na Vídeň. Řekla ano a tak v srpnu bude svatba!

Životní motto

Mít úctu k životu znamená milovat jej takový, jaký je.

Jakub Kowolowski přišel poprvé na Duklu v roce 2014, od ledna 2015 si nabral kategorii dívčích přípravek, dále se posunul k mladším žákyním, dostenkám a až k ženám. Postupem času si našel cestu k nejmenším, začal trénovat ve Školičce a od léta 2022 je koordinátorem Školičky.

Na fotkách:

-