Z tréninkového centra v Satalicích letí na Julisku vyprat hráčům dresy. Je neustále v jednom kole, volného času nemá nazbyt. „Zvládneme ten rozhovor takhle na stojáka,“ povídá v útrobách stadionu, když zrovna skládá vyprané prádlo.

Bez jeho práce by se na Dukle neobešli. Pere, žehlí, uklízí a hráčům klidně zvládne i uvařit.

Honzo, pověz nám, jak vypadá tvůj běžný zápasový den?
Dělám všechno (směje se). Připravuji vše, co tě napadne - balony, dresy, štulpny, trenky, ovoce, ručníky… A připravuji i psychicky Martina Chlumeckého (směje se).

Jaká ses vlastně stal kustodem?
Dostal jsem se k tomu čistě náhodou. Na Dukle jsem od malička hrál fotbal, pak jsem tu trénoval žáky od přípravek až do staršího dorostu a když Dukla postoupila do první ligy, tak mě Luboš Kozel oslovil s touto nabídkou. Teď “A” týmu už vlastně desátou sezónu peru, žehlím, vařím, nakupuji ovoce a podobně.

Soudím tedy, že tě práce baví! Jsi spokojený?
Samozřejmě mě ta práce baví. Celý život jsem kopal do meruny a okolo fotbalu se pořád motám, takže práce mě jednoznačně baví. Jsou pak ale samozřejmě i okamžiky, které nejsou úplně zábavné. Tohle vlastně ale není ani práce, tohle je poslání. (směje se).

#hrdynasvujklub ❤💛 pic.twitter.com/XWp0NovAZg

— FK Dukla Praha (@FKDuklaPraha) September 18, 2020

V současnosti hraješ také v našem “C” týmu mužů a jsi dokonce kapitán. Jak se tobě a týmu daří?
Je to zatím vcelku dobré, akorát jsme párkrát zbytečně ztratili nějaké bodíky, ale vzhledem k tomu, že se zatím seznamujeme a sehráváme, tak je to s trenéry mládeže fajn. Má to smysl. Mohou si s námi občas zahrát i kluci z dorostu, kteří si tak aspoň přičichnou k chlapskému fotbalu. Vlastně je paradox, že jsem přesně před čtyřiceti lety hrál za Duklu první mistrák a teď po čtyřiceti letech jsem na to hezky navázal.

Nepřemýšlíš, že bys z „céčka“ zamířil ještě někam výš?
No tak to už asi určitě ne, když vezmeme v potaz můj věk. (směje se).

Jaký je tvůj nejsilnější zážitek spojený s Duklou?
Mám jich spoustu. Už když jsem byl malý a Dukla hrála pohár. Juliska byla na zápasy totálně vyprodaná, já podával balóny a setkával se s hráči, kteří tu v té době hráli a měl možnost je vidět. Nebo když mě pan Šafránek trénoval, tak to bylo taky super. A teď z té novodobé éry bych asi vyzdvihl zápas na Celticu v Glasgow, kde jsme jim v pohodě dali bůra.

Máš spoustu tetování. Plánuješ nějaký nový přírůstek?
Tak nových přírůstků mám naplánovaných hodně, bohužel na to není úplně vhodná doba s tím, co se teď děje okolo nás. A spočítané to vůbec nemám.

Dancák se v lize trefil za Duklu podruhé v kariéře a rozhodl o tom, že jsme letos bodovali v pátém z šesti odehraných duelů. Znovu jsme si ale se soupeřem body za remízu dělili. Už podruhé za sebou a celkově potřetí v sezoně.

„Přijde mi, že vpředu si šance vytvořit dokážeme, ale v obraně musíme být pozornější. Teď jsme si nechali dát zase dva góly z centrů, to by se nemělo stávat,“ řekl Dancák, který byl povolán jako náhradník do slovenské reprezentační jednadvacítky pro nadcházející kvalifikační duely.

S Líšní to byl opět divoký zápas. Dukla dvakrát prohrávala, od konce první půle navíc hrála o deseti. Přesto ve druhé půli protivníka přehrávala a dočkala se i zaslouženého vyrovnání. Přečtěte si reportáž ZDE.

„Stále jsme chtěli hrát fotbal, byli jsme lepší. Mám radost z toho, že jsme i v deseti odehráli dobrý poločas, ukázali charakter a nakonec dali i gól na 2:2,“ povídal. „Znovu nás ale mrzí, že jsme doma ztratili body. Chceme tu hrát naplno a vyhrávat, jenže si necháme dát dva góly v první půli… Pak se zápas těžko otáčí.“

Čím to? „Těžko říct, zase si nepokryjeme hráče. Soupeři stačí málo šancí na gól a nás to sráží. Můžeme pak hrát s míčem a být aktivní, ale jakmile nějaký gól ztrácíme, tak už se samozřejmě hraje hůř.“

Vstřelený gól těšil Dancáka dvojnásob, neboť v minulém kole ve Varnsdorfu zavinil penaltu, po které jsme dostali v závěru vyrovnávací branku. „Snad jsem se trochu vykoupil. Ve Varnsdorfu to byla nešťastná situace, jejich hráče jsem si tam vůbec nevšiml a hloupě fauloval. Teď jsem se trefil po dlouhé době, ale jsme v tom všichni. Věřím, že za dva týdny po pauze budeme připravení ještě lépe.“