Turnaj se konal třetí květnovou neděli a byl určen primárně pro dívky 1. a 2. tříd základních škol. Jako již tradičně jsme se potkali společně s rodiči a dětmi o víkendu, kdy jsme i po nepříznivé době dokázali získat týmy hned z několika škol. Přihlásilo se velké množství škol (ZŠ Na Dlouhém Lánu, ZŠ Antonína Čermáka, ZŠ T.G.M. Ruzyně, ZŠ Roztoky, ZŠ Horoměřice, ZŠ Velké Přílepy. Proto největší starostí organizátorů bylo nedělní počasí, které slibovalo jak tropické slunce, tak riziko silných bouřek. Bylo tedy nutné připravit i krytou halu, což se nakonec ukázalo jako dobrá příprava.

Úderem 10. hodiny se u vstupní brány Julisky na dívky doslova vrhly maskota Dukly. Pod jejich záštitou se akce také konala a rozptýlili tak poslední obavy před turnajem. Vzhledem k tomu, že ne všem školám se podařilo zajistit stejný počet hráček, organizátoři rozdělili dívky do šesti vyrovnaných týmů. Sedmým týmem byl jako v minulém ročníku tým dívek z Dukly. „Duklačky“ se turnaje účastnily v nesoutěžním kole a jejich odměnou byla možnost ukázat soupeřkám naučené kličky a přihrávky a užít si zaslouženého potlesku plných ochozů přihlížejících rodičů.

Nejvíce gólů vstřelila ZŠ Horoměřice a před ZŠ Roztoky se umístila na 1. místě.

V dalších dnech si přišly některé hráčky i jejich kamarádky vyzkoušet celý fotbalový trénink a to je pro nás velká odměna a utvrzení, že fotbal dívky baví!. 

Půjde o duel sousedů v tabulce. Dukla je sedmá se ziskem 31 bodů, Ústí šesté a bodů má 35. V případě vítězství tak soupeře v tabulce nepřeskočíme, to se nám může povézt až po posledním kole příští neděli doma s Vyšehradem.

Ani jeden z týmů nemá v poslední době valnou formu. Dukla má za sebou tři porážky v řadě vždy se shodným výsledkem 1:2, Ústí zase z posledních pěti duelů prohrálo čtyři. Porazilo jen v předminulém kole Blansko.

Svěřenci bývalého reprezentanta Davida Jarolíma, který v zimě převzal tým po Jiřím Jarošíkovi, navíc trápí střelecká produktivita – v lize nastříleli po Vyšehradu a Varnsdorfu třetí nejnižší počet gólů (22). V květnu navíc skórovali jen dvakrát do sítě Blanska, v ostatních zápasech vyšli střelecky naprázdno.

Dukla se chce na severu Čech odrazit k lepším výsledkům. Naposledy jsme v pondělí doma po mdlém výkonu podlehli Táborsku 1:2, ale proti Ústí jsme letos zaznamenali nejvyšší vítězství v sezoně, když jsme soupeře na začátku jara deklasovali na Julisce 5:0.

Pikantní zápas čeká našeho záložníka Jana Peterku. Ten v Ústí strávil celou kariéru a teď se tam poprvé vrátí v roli soupeře. S Peterkou jsme si nejen o tomto utkání povídali v našem Podcastu z Julisky. Poslechnout si ho můžete ZDE.

Trenéři Bohuslav Pilný a Aleš Majer budou s jistotou postrádat Daniela Součka, který nemůže nastoupit kvůli karetnímu trestu. Právě Souček zazářil v zatím posledním vzájemném měření sil, když dal Ústí krásný gól z přímého kopu a na další přihrál.

Naše všechny předchozí díly jsou k poslechu na Youtube nebo je najdete také na Spotify pod názvem Podcasty z Julisky.

Přejeme vám příjemný poslech!

Do Dukly Praha nastoupil v roce 1975 jako voják základní služby z TJ Uničovské strojírny, Uničov.

11 sezon oblékal ligový dres našeho A-mužstva a byl autorem dvou ligových branek. S našim ligovým mužstvem získal celkem tři mistrovské tituly (1976/77, 1978/79 a 1981/82) a třikrát vítězství v Československém poháru (1980/81, 1982/83, 1984/85).

Za reprezentační mužstvo ČSSR odehrál v letech 1977-1987 celkem 58 mezistátních zápasů, z toho ve 32 byl kapitánem mužstva a je autorem jedné reprezentační branky.

První mezistátní utkání odehrál dne 9. 11. 1977 – ČSSR vs. Maďarsko 1:1 (trenér Václav Ježek) a naposledy reprezentační dres oblékl dne 9. 6. 1987 – Finsko vs. ČSSR 3:0 (trenér Josef Masopust).

Zúčastnil se Mistrovsví světa 1982 ve Španělsku, trenér dr. Jozef Vengloš. Naše reprezentace nepostoupila ze základní skupiny, když naše reprezentační mužstvo sehrálo tato mezistátní utkání: Kuvajt 1:1, Anglie 0:2 a Francie 1:1. V roce 1982 byl vyhlášen Fotbalistou roku.

Po ukončení své bohaté hráčské činnosti v Dukle Praha odešel do Francie, kde působil šest let (AC Le Havre – 1. liga). Z Francie odešel do Rakouska, kde ještě jako hráč působil dva roky v klubech nižších soutěží.

Po ukončení své aktivní bohaté a úspěšné hráčské činnosti působil ve funkci asistenta trenéra v několika ligových klubech, včetně Dukly Praha. 

Dukla se chce v předposledním domácím vystoupení této sezony odrazit k lepším výsledkům. Po příchodu trenéra Bohuslava Pilného jsme vyhráli první tři ze čtyř odehraných zápasů, aktuálně však máme v zádech dvě porážky se shodnými výsledky 1:2 (doma se Žižkovem a v Hradci Králové).

„Chceme udělat do konce sezony devět bodů. Dali jsme si za cíl čtvrté místo a bude jen na nás, jak se s tím popereme,“ říká záložník Jakub Barac. Připomínáme, že po pondělním vystoupení s Táborskem nás čeká ještě duel v Ústí nad Labem (sobota 22. května) a sezonu zakončíme doma proti už s jistotou sestupujícímu Vyšehradu (neděle 30. května).

Táborsko se potácí u dna tabulky a reálně bojuje o záchranu. Boj o udržení druholigové příslušnosti ale může být ještě zamotaný a aktuálně je dost nejasný. Může se totiž stát, že FK Blansko, další kandidát na sestup, možná vůbec neobdrží licenci pro příští ročník.

Jihočeši nicméně v poslední době dokazují, že by si naši druhou nejvyšší soutěž velice rádi zahráli i za rok. Naposledy totiž prohráli 14. dubna s Hradcem Králové, od té doby jsou s bilancí dvou výher a tří remíz neporaženi.

Jenže Dukla na Táborsko umí. Protivníka jsme v posledním podzimním vystoupení letošní sezony porazili na jeho hřišti po gólu Štěpána Krunerta 1:0 a hraje nám do karet i dlouhodobá bilance. Od roku 2013 nás totiž Táborsko ve všech soutěží (liga, pohár, přátelské zápasy) ani jednou neporazilo!

Doplníme, že Táborsko postoupilo před sezonou zpátky do druhé ligy po roční pauze. V jeho zápasech moc gólů nepadá. Výsledek z posledního střetnutí s Jihlavou (2:2) byl světlou výjimkou, venku například Táborsko v tomto ročníku vsítilo jen osm branek.

Trenéři nemohou pro toto utkání počítat s útočníkem Štěpánem Šebrlem ani záložníkem Janem Peterkou. Oba si odpykávají karetní trest.

Upozorňujeme fanoušky, kteří se chystají na stadion, aby dodržovali všechna předepsaná opatření. Najdete je v článku ZDE. Otevřeme pro vás sektory "U", "K" a "L" a k dispozici bude v omezené míře také občerstvení. Nelze si ho však vzít s sebou na vaše místo na tribuně.

Vstup bude umožněn pouze držitelům permanentek, které jsou nepřenosné. Na permanentku tedy může přijít pouze její majitel dle uvedeného jména při zakoupení. Zároveň prosíme, abyste mezi s sebou nechali minimálně jednu volnou sedačku. Pro urychlení vstupu na stadion si doporučujeme už doma předvyplnit a vytisknout covid formulář, ke stažení ZDE. Formuláře budou samozřejmě k dispozici také na místě.

Děkujeme a těšíme se na vás! 

„Přitom jsem se na Duklu dostal úplně náhodou. Šel jsem jako vyučený kuchař na vojnu do Písku a na Dukle sháněli někoho do kuchyně, tak mě pustili. A zůstal jsem tady 45 let,“ usmívá se Miloslav Carvan.

Přidělili ho k fotbalu a s týmem jezdil i na soustředění. Vařil pro ty největší fotbalové hvězdy Josefa Masopusta, Ivo Viktora, Ladislava Vízka a další. Základnu, jak sám říká, měl ve vojenské jídelně pod Juliskou. Tam se pro změnu chodili stravovat budoucí olympijští vítězové či mistři světa.

„Byla to špička českého sportu. A fotbalisté z Dukly tvořili v té době základ reprezentace. Pro mě, jako pro kluka z venkova, to byl svátek a moc jsem si toho vážil. Teď už mi to přijde běžné a se spoustou sportovců mám super vztah,“ dodává. „Dělal jsem občas na vesnici besedy, kam se mnou přijel někdo z fotbalistů nebo atletů. Vždycky na ně bylo plno.“

Nejradši vařil českou kuchyni, protože věděl, že jsou sportovci ze zahraničních soustředění zvyklí na ryby, těstoviny nebo rýži. „Když se Roman Šebrle a další vrátili do Česka, tak si u mě vždycky rádi dali něco českého. Ale vařil jsem i lehká jídla, to je jasné. Sportovci si často vybírali sami.“

Věnuje se stolnímu tenisu

Zážitků má spoustu. Vzpomíná například na to, jak se na Julisce udilo, jak se fotbalová Dukla drápala z nižších soutěží až nahoru nebo jak na stadionu dělal občerstvení pro mládež v době, kdy A-tým hrál v Příbrami. „Myslím, že jsem tady v součtu strávil víc času než doma,“ vypráví.

Kolegové chtějí dokonce Carvanovi na počest vyrobit malou sošku, prý po vzoru Masopusta. „To je blbost,“ směje se. „Je mi to jasné, legrace musí být.“

Sám také sportuje. Na okresní úrovni hraje stolní tenis. Jako dítě ale provozoval celou řadu sportů od fotbalu až po hokej. „Dnes musíte děti do sportu přemlouvat. Já jsem z té generace, kde se mi naopak nechtělo jít ze hřiště domů. Hráli jsme třeba hokej na krásném přírodním ledě, to bylo zrcadlo. Nosili jsme si tam z domova smetáky a konve,“ líčí.

Po 45 letech se jako kuchař rozloučil, aby dal prostor mladším. „A už jsem tomu ani neměl co dát,“ doplňuje. Duklákem však bude na vždy. Často jezdí fotbalisty podpořit i na venkovní zápasy a na těch domácí otevírá klubovnu už několik hodin před výkopem.

„Seznámil jsem se díky sportu se spoustou lidí, mám známé skoro po celé republice. Teď je špatná doba kvůli koronaviru, testům a podobně. Ale když můžu, tak rád jedu.“