Dukla se chce v předposledním domácím vystoupení této sezony odrazit k lepším výsledkům. Po příchodu trenéra Bohuslava Pilného jsme vyhráli první tři ze čtyř odehraných zápasů, aktuálně však máme v zádech dvě porážky se shodnými výsledky 1:2 (doma se Žižkovem a v Hradci Králové).

„Chceme udělat do konce sezony devět bodů. Dali jsme si za cíl čtvrté místo a bude jen na nás, jak se s tím popereme,“ říká záložník Jakub Barac. Připomínáme, že po pondělním vystoupení s Táborskem nás čeká ještě duel v Ústí nad Labem (sobota 22. května) a sezonu zakončíme doma proti už s jistotou sestupujícímu Vyšehradu (neděle 30. května).

Táborsko se potácí u dna tabulky a reálně bojuje o záchranu. Boj o udržení druholigové příslušnosti ale může být ještě zamotaný a aktuálně je dost nejasný. Může se totiž stát, že FK Blansko, další kandidát na sestup, možná vůbec neobdrží licenci pro příští ročník.

Jihočeši nicméně v poslední době dokazují, že by si naši druhou nejvyšší soutěž velice rádi zahráli i za rok. Naposledy totiž prohráli 14. dubna s Hradcem Králové, od té doby jsou s bilancí dvou výher a tří remíz neporaženi.

Jenže Dukla na Táborsko umí. Protivníka jsme v posledním podzimním vystoupení letošní sezony porazili na jeho hřišti po gólu Štěpána Krunerta 1:0 a hraje nám do karet i dlouhodobá bilance. Od roku 2013 nás totiž Táborsko ve všech soutěží (liga, pohár, přátelské zápasy) ani jednou neporazilo!

Doplníme, že Táborsko postoupilo před sezonou zpátky do druhé ligy po roční pauze. V jeho zápasech moc gólů nepadá. Výsledek z posledního střetnutí s Jihlavou (2:2) byl světlou výjimkou, venku například Táborsko v tomto ročníku vsítilo jen osm branek.

Trenéři nemohou pro toto utkání počítat s útočníkem Štěpánem Šebrlem ani záložníkem Janem Peterkou. Oba si odpykávají karetní trest.

Upozorňujeme fanoušky, kteří se chystají na stadion, aby dodržovali všechna předepsaná opatření. Najdete je v článku ZDE. Otevřeme pro vás sektory "U", "K" a "L" a k dispozici bude v omezené míře také občerstvení. Nelze si ho však vzít s sebou na vaše místo na tribuně.

Vstup bude umožněn pouze držitelům permanentek, které jsou nepřenosné. Na permanentku tedy může přijít pouze její majitel dle uvedeného jména při zakoupení. Zároveň prosíme, abyste mezi s sebou nechali minimálně jednu volnou sedačku. Pro urychlení vstupu na stadion si doporučujeme už doma předvyplnit a vytisknout covid formulář, ke stažení ZDE. Formuláře budou samozřejmě k dispozici také na místě.

Děkujeme a těšíme se na vás! 

„Přitom jsem se na Duklu dostal úplně náhodou. Šel jsem jako vyučený kuchař na vojnu do Písku a na Dukle sháněli někoho do kuchyně, tak mě pustili. A zůstal jsem tady 45 let,“ usmívá se Miloslav Carvan.

Přidělili ho k fotbalu a s týmem jezdil i na soustředění. Vařil pro ty největší fotbalové hvězdy Josefa Masopusta, Ivo Viktora, Ladislava Vízka a další. Základnu, jak sám říká, měl ve vojenské jídelně pod Juliskou. Tam se pro změnu chodili stravovat budoucí olympijští vítězové či mistři světa.

„Byla to špička českého sportu. A fotbalisté z Dukly tvořili v té době základ reprezentace. Pro mě, jako pro kluka z venkova, to byl svátek a moc jsem si toho vážil. Teď už mi to přijde běžné a se spoustou sportovců mám super vztah,“ dodává. „Dělal jsem občas na vesnici besedy, kam se mnou přijel někdo z fotbalistů nebo atletů. Vždycky na ně bylo plno.“

Nejradši vařil českou kuchyni, protože věděl, že jsou sportovci ze zahraničních soustředění zvyklí na ryby, těstoviny nebo rýži. „Když se Roman Šebrle a další vrátili do Česka, tak si u mě vždycky rádi dali něco českého. Ale vařil jsem i lehká jídla, to je jasné. Sportovci si často vybírali sami.“

Věnuje se stolnímu tenisu

Zážitků má spoustu. Vzpomíná například na to, jak se na Julisce udilo, jak se fotbalová Dukla drápala z nižších soutěží až nahoru nebo jak na stadionu dělal občerstvení pro mládež v době, kdy A-tým hrál v Příbrami. „Myslím, že jsem tady v součtu strávil víc času než doma,“ vypráví.

Kolegové chtějí dokonce Carvanovi na počest vyrobit malou sošku, prý po vzoru Masopusta. „To je blbost,“ směje se. „Je mi to jasné, legrace musí být.“

Sám také sportuje. Na okresní úrovni hraje stolní tenis. Jako dítě ale provozoval celou řadu sportů od fotbalu až po hokej. „Dnes musíte děti do sportu přemlouvat. Já jsem z té generace, kde se mi naopak nechtělo jít ze hřiště domů. Hráli jsme třeba hokej na krásném přírodním ledě, to bylo zrcadlo. Nosili jsme si tam z domova smetáky a konve,“ líčí.

Po 45 letech se jako kuchař rozloučil, aby dal prostor mladším. „A už jsem tomu ani neměl co dát,“ doplňuje. Duklákem však bude na vždy. Často jezdí fotbalisty podpořit i na venkovní zápasy a na těch domácí otevírá klubovnu už několik hodin před výkopem.

„Seznámil jsem se díky sportu se spoustou lidí, mám známé skoro po celé republice. Teď je špatná doba kvůli koronaviru, testům a podobně. Ale když můžu, tak rád jedu.“

Duklu čeká nejtěžší možná zkouška. Votroci vyhráli devět (!) zápasů v řadě, ligu vedou s desetibodovým náskokem a v sobotu proti nám budou mít extra motivaci – v případě vítězství si totiž zajistí postup do nejvyšší soutěže.

„Bude to pro nás jako každý jiný zápas. Nemáme co ztratit a věříme, že odehrajeme dva dobré poločasy,“ řekl obránce Jiří Piroch, při zranění Daniela Kozmy současný kapitán týmu. „Hradec má dlouhou šňůru vítězství a od začátku sezony pravidelně sbírá body. Budeme je chtít potrápit a odčinit porážku se Žižkovem.“

Právě středeční pražské derby bylo pro Duklu až příliš kruté. Po trefě Sundaye Faleye z penalty jsme v 78. minutě šli do vedení a mířil za vítězstvím, jenže soupeř po dvou rozích v nastaveném čase skóre otočil a vyhrál. Znamenalo to pro nás první porážku pod trenérem Bohuslavem Pilným.

Ten bude mimochodem v Hradci našeho střelce dvou posledních gólů Sundaye Faleye postrádat kvůli karetnímu trestu. Dobrou zprávou je naopak návrat Daniela Součka, jenž proti Žižkovu odehrál celých 90 minut.

Hradec vévodí takřka všem dostupným statistikám a na prvním místě tabulky je zaslouženě. Vstřelil nejvíce gólů ze všech a nejméně jich inkasoval. V této sezoně prohrál v lize jen dvakrát – v Líšni 1:2 a doma s Prostějovem 0:1.

Dukla je na druhou stranu pod novým trenérským vedením venku zatím stoprocentní (výhry 1:0 v Jihlavě a v Chrudimi) a věří si i na Hradec. S našim sobotním soupeřem jsme v tomto ročníku dvakrát remizovali: v prosinci v lize na Julisce 1:1 a pak v zimní Tipsport lize na neutrální půdě 3:3.

Speciální duel čeká kouče Pilného, jenž jako hráč strávil v Hradci většinu kariéry. Na východ Čech se vrátil také jako trenér a postoupil s ním do nejvyšší soutěže.

Odchovanec SK Slavia Praha (1943-1951). Univerzální hráč: obránce, záložník, ale i útočník. Ligový dres ATK Praha, ÚDA Praha a Dukly Praha oblékal v letech 1952-1963. S našim A-mužstvem získal celkem 6x mistrovský titul, byl autorem jedné ligové branky, 2x byl vítězem Československého poháru a 3x vítězem Amerického poháru.

Má čtyři starty za naše reprezentační A-mužstvo (1956), pět startů za naše reprezentační B-mužstvo (1951-1954) a čtyřikrát oblékl dres reprezentačního juniorského týmu (1949-1954).

V roce 1956 se zúčastnil památného zájezdu našeho reprezentačního mužstva (trenéři Antonín Rýgr a Karel Kolský) do Jižní Ameriky. V průběhu tohoto zahraničního zájezdu se uskutečnilo pět mezistátních zápasů, z toho 1x jsme zvítězili a čtyřikrát prohráli. Celkové skóre 3:10.

Prvé utkání na tomto zájezdu se uskutečnilo 5. srpna v Rio de Janeiro, našim soupeřem byla reprezentace Brazílie. Naše mužstvo zvítězilo v poměru 1:0 (0:0), když vítěznou branku v 53. minutě vstřelil Anton Moravčík.

V polovině roku 1963 ukončil Urban bohatou a úspěšnou hráčskou činnost v Dukle Praha a vrátil se do své mateřské TJ-Dynamo Praha (SK Slavia Praha), která v této době hrála ve druhé lize.

Je posledním žijícím hráčem ze starší generace fotbalistů našeho A-mužstva, které v 50. a 60. letech minulého století patřilo k předním celkům v Evropě i ve světě.

Po ukončení své bohaté hráčské činnosti působil několik let jako sportovní novinář. V letech 1959-1972 působil v redakci Zápisníku a od roku 1979 ve sportovní rubrice redakce Rudého práva. V roce 1977 byl předsedou Klubu sportovních novinářů.

Blahopřejeme!