Podzimní část se celkově nesla ve znamení budování nového týmu. Po četných letních odchodech nás čekalo zabudovávání příchozích holek z juniorky a holek posunutých z B týmu. Postupem času si každá hráčka hledala svoji roli v týmu, což je proces, který nijak neurychlíme a každý nově tvořený tým si jím musí projít.

Co se týče herní stránky, tak jsme v průběhu podzimu postupně přešli na jiný herní systém, což se pozitivně odrazilo na vetší vyváženosti obranné a útočné činnosti a kompaktnosti celého týmu. Od té doby jsme v žádném utkání výsledkově nepropadli. Střídali jsme dobrá utkání s těmi horšími, ne vždy výsledek odpovídal dění na hřišti a v mnoha případech trestal soupeř naší nezkušenost, či špatný výběr řešení. Pozitivem je jednoznačně naše herní pojetí, kdy se holky snaží zakládat hru od brankářky, ale ne bezhlavě a dogmaticky. Právě toto rozhodování, kdy hrát krátkou výstavbu a kdy jít dlouhým míčem mezi nebo za řadu, holky zvládaly velice dobře.

Naopak velkým negativem vidím šíři kádru, díky kterému jsme měli minimání možnosti střídat a reagovat tak na průběh utkání. Tam nás v průběhu podzimu nejvíce tlačila bota.

Směrem k jarní části je náš cíl jasný, doplnit kádr pro zvýšení konkurence, v zimní přípravě posunout výkonnost ve všech oblastech a postupně zabudovávat juniorky ročníku 2006. Závěrem chci poděkovat realizačnímu týmu juniorek, který nám maximálně vypomáhal doplňovat kádr jak do zápasů A týmu, tak především B týmu. 

Kádr podzimní části: Anita Ajazi, Linda Filipová, Nicol Holečková, Rozálie Jindráková, Natalia Kaletová, Ellen Klomínková, Valerie Kubíková, Tereza Lišková, Eliška Majerová, Emma Marlene Ostrá, Mária Pfeiferová, Tereza Posledníková, Tereza Prošková, Rozálie Skoblíková, Anna Stadlerová, Kateřina Votrubová

Nejhorší zápasy: Hradec - Dukla 6:0, České Budějovice - Dukla 1:0

Nejlepší zápas: Líšeň - Dukla 2:4

Střelkyně:

6 - Pfeiferová

2 - Prošková

1 - Ostrá, Jindráková, Stadlerová, Lišková, Holečková

Hodnocení by mělo mít asi 2 části, protože letní soustředění srpen-září vedla holky Terka Žáková a její tým. Já, Aleš Kohout a Karolína Myslíková jsme nastoupily po reorganizaci od října. Terka odvedla dobrou práci, po loňské nepovedené sezóně v týmu opět zavládlo přátelství, chuť pro fotbal a dobrá nálada a to vše se začalo nenápadně, pomalu ale jistě projevovat i na výsledcích. 

Když jsme s Alešem v rozjeté sezóně tým převzali, tak jsme se soustředili zkraje na to abychom se s děvčaty a rodiči v klidu poznali a našli přátelskou notu, byť teda většina rodičů a děvčat nás zná již delší dobu, Aleše o to víc - trénoval zde přípravky. Některým hráčkám se změna moc nezamlouvala, ale nakonec myslím, že si vše sedlo. Od začátku jsme se snažili navázat na práci předchozích trenérů a po čase jsme začali přidávat naše cvičení. Snažíme se děvčata rozvíjet po pohybové stránce, fotbalové dovednosti, zařadili jsme posilování nejen středu těla jako součást každého tréninku a v neposlední řadě i protažení těla po tréninku. V době, kdy děti rostou a mají většinou jednostrannou zátěž na tělo, je to potřeba, snažíme se dodržovat metodiku fačru pro tyto ročníky. 

Zjistily jsme třeba, že některé holky neumí ve 12letech skákat přes švihadlo nebo udělat kotoul dopředu. Trénujeme 3x v týdnu(Juliska, Ruzyně, Dědina) a nyní již přibyla i hala(Sedlec) ve čtvrtek. Co se týče mistrovských utkání, myslím že se celkově podařily uhrát dobré výsledky na podzim, postavení v tabulce se možná ani nečekalo. Ovšem mě osobně spíše dělá radost hra celkově než třeba výsledek. Myslím, že holky začínají chápat, že je potřeba běhat, mluvit, být aktivní na hřišti, pomáhat si. Když tohle samy spontánně dělají vidí, že i s Plzní, Slávií, Libercem se dá hrát pěkný fotbal, kdy nejsme výrazně horší, nepropadáme a jen nebráníme, že pak občas dostáváme hloupé a laciné góly, to je věc druhá - učíme se. Snažíme se je připravit na velký hřiště, které minimálně polovinu WU13 příští rok čeká. Docházka na tréninky je myslím dobrá, průměrně 14-15holek každý trénink a to se za čas musí projevit. Do týmu se výborně začlenily holky, co přišly v létě z WU11, jsou to hodný holky a myslím, že tréninku dávají dokonce víc než některé starší hráčky, na které pomalu leze pravá puberta. Většinu holek fotbal baví, některé to ale mají jako kroužek kam se občas chodí. Trénujeme pořád i v nevlídném počasí, když už se trénink ruší, má to vždy racionální důvod. Do konce roku nás doufám čekají ještě 2 přípravná utkání. První s holkama z Braníku a druhé s klukama z TJ Sokola Řepy. Tak uvidíme, jak se nám bude dařit. Hlavně holkám přejeme, ať se jim vyhýbají zranění, ať jsou všichni zdraví.

Lukáš Kolinger a Aleš Kohout

S ligovým mužstvem Dukly Praha získal celkem šestkrát titul Mistra liga 1957/1958, 1960/1961, 1961/1962, 1962/1963, 1963/1964 a 1965/1966, čtyřikrát vítězství v Československém poháru 1960/1961, 1964/1965, 1965/1966, 1968/1969, čtyřikrát vítězství v soutěži o Americký pohár (1961, 1962, 1963 a 1964).

Dne 13. září 1964 ve Varšavě oblékl reprezentační dres při přátelském mezistátním utkání Polsko – ČSSR 2:1 (1:1), trenér dr. Václav Jíra.

Čest jeho památce!

Ing. Bohumil Paukner, předseda představenstva FK Dukla Praha a.s.: Chtěl bych připojit osobní vzpomínku na Josefa Vacenovského, který nás zarmoutil poprvé a naposledy. Svým odchodem z tohoto světa a z našeho dukláckého kolektivu. Neodešel v něm jenom výborný fotbalista, člen nezapomenutelného mužstva „Velké Dukly“ šedesátých let, ale především skvělý člověk, kterého jsme měli všichni rádi a jehož jsme si vážili pro jeho lidské vlastnosti. Vzpomínám si na slova herce Radka Brzobohatého, který měl k Dukle vřelý vztah, přátelil se s mnoha našimi hráči a o Josefovi prohlásil: „Třeba takový Váca, to je mimořádně inteligentní člověk. S ním se můžete bavit ještě o mnoha jiných věcech, než jen o fotbale a o ženských.“ Nikdy na něho nezapomenu.

Vzhledem k tomu, že máme v kategorii přibližně stejně početně zastoupené ročníky 2013 a 2014, dali jsme si před sezonou dva hlavní cíle: První připravit koncový ročník 2013 na přechod do mladších žákyň včetně přihrávek, náběhů a další součinnosti na hřišti. Postupně se nám to daří. Jsme rádi, že se můžeme opřít o uspokojivou rychlost a skvělou soubojovost, vlastnosti které holky dál zlepšují na základech předchozích sezon.

Jako druhý cíl máme propojovat ročník 2014 se staršími hráčkami tak, aby mladší holky vedle nich na hřišti hrály stejně bojovně, přiměřeně věku rychle a zlepšovaly se v dovednostech s míčem. Některé hráčky tuto metu dosahují, jiné se přibližují úměrně tomu, jak chodí na tréninky a zápasy. Do konce sezony nám zbývá dost času, aby se povedlo u většiny ročníku.

Pokud bychom za kritérium hodnocení vzali herní projev v zápasech, tak jsme byli velmi mile překvapeni, jak se holky dokázaly vyrovnat stejně starým klukům v pražské mistrovské soutěži. S čím jsme v soutěžích nemohli být spokojeni, byl výsledek na celostátním dívčím turnaji. Chceme mezi top 5 týmů, tenhle cíl zůstává nesplněn do jara.

A samozřejmě bez ohledu na ročník pořád máme, co pilovat v technických dovednostech s míčem. Některá nám jdou, jiné jako první dotek nebo střelba nesmíme přestat trénovat.

Nejdůležitější nakonec: holky se derou na hřiště s radostí a nasazením, mají dobrou partu a nerady prohrávají.

Jan Zima, Martin Elger, Tomáš Indrák, trenéři WU11

Pro hodnocení uplynulé podzimní sezóny bychom se měli vrátit k začátku, konkrétně k letnímu soustředění v Chotýšanech. Právě tam se během pouhých pěti dní podařilo vytvořit úžasnou partu holek od ročníku 2015 až po ty nejmladší narozené v roce 2017. Jejich nadšení a přátelský duch týmu se staly hnací silou nejen na trénincích, ale co je úžasné, ta snaha se promítla i na hřišti.

Během podzimu se pak k malým Duklačkám přidalo ještě několik nových hráček, které do kolektivu skvěle zapadly.

U většiny z nich sledujeme výrazný pokrok v jejich dovednostech a herním povědomí s každým odehraným zápasem.

Nejdůležitější ale je, že holky fotbal baví a chtějí se stále zlepšovat. Těší se na tréninky i na své spoluhráčky a my věříme, že jim toto nadšení vydrží.

Vaše trenérky, Jana a Blanka.

Jakub Hodek

Dvaadvacetiletý útočník Jakub Hodek začal poprvé nastupovat za dukelský B-tým v sezóně 2019/2020. Nejvydařenější ročník pak zapsal o dvě sezóny později, kdy za náš druhý tým nastoupil k 26 utkáním a vstřelil 13 branek. Minulý rok Hodek nastupoval střídavě i v Áčku Dukly, kde zapsal deset startů. Letos v létě se náš odchovanec přesunul do druholigového Varnsdorfu, kde sbírá cenné zkušenosti. Na podzim nastoupil ve 14 zápasech a vstřelil čtyři branky. V posledním utkání podzimu rozhodl brankou na 2:1 o vítězství Varnsdorfu nad Opavou.

Filip Matoušek

Filip Matoušek hostuje v Příbrami. V probíhajícím ročníku zasáhl do všech utkání Středočechů. Jedinou (vynucenou) absenci v sestavě si zapsal při vzájemném zápase se svým domovským klubem, Duklou Praha. Jediný gólový příspěvek dvaadvacetiletého hráče v dosavadním průběhu sezóny zajistil Příbrami zisk důležitých třech bodů. Matoušek se prosadil v souboji se sparťanským béčkem v 92. minutě a rozhodl o vítězství týmu ze stadionu Na Litavce.

Daniel Spilka

Teprve dvacetiletý brankář Daniel Spilka sbírá cenné zkušenosti v třetiligových Velvarech. Pozorní fanoušci si jistě vybaví úspěšnou cestu Velvar až do osmifinále MOL Cupu. Dukelský gólman v poháru odchytal všechna utkání a pomohl například k vyřazení prvoligových Pardubic (2:1 po penaltách) nebo Vlašimi (shodně 2:1 po penaltách).

Jan Kozojed

Jednadvacetiletý obránce Jan Kozojed hostuje v druholigové Viktorii Žižkov. V probíhajícím ročníku F:NL zasáhl do 12 zápasů a vstřelil jeden gól. Kozojed nastoupil v dresu Viktorky i do dvou pohárových utkání. Celé utkání odehrál v 2. kole proti Povltavské FA (vítězství 6:1) a jeden poločas odehrál i ve vypjatém utkání třetího kola s prvoligovou Sigmou Olomouc (prohra 0:1).

Letos to má Dukla směrem k postupu do nejvyšší soutěže po podzimní části rozehrané zatím nejlépe od chvíle, kdy v roce 2019 z FORTUNA:LIGY sestoupila. Ty jsi v týmu teprve rok a půl, tak jak to z tvého pohledu vnímáš?

Od loňského příchodu trenéra Petra Rady byly ambice nastavené zcela jasně, a tedy postup z prvního místa zpět do nejvyšší soutěže. Tým k tomu byl dobře složený, ale bohužel jsme pokazili podzimní část, což nikdo po dobrých výsledcích s prvoligovými týmy v přípravných zápasech nečekal. Druhou polovinu sezony na jaře jsme částečně napravili, ale na barážovou pozici už nedosáhli. Můžeme to přikládat tomu, že do týmu tehdy přišli noví hráči, kteří druhou ligu do té doby ještě nikdy nehráli a museli si zvykat. Jsme rádi, že letos to je výrazně lepší a daří se nám.

V letošní sezoně si bohužel do většiny utkání nezasáhl kvůli zlomenině nohy, kterou sis přivodil v dubnu při zápase s Příbramí. Dokážeš se vrátit zpět v čase a popsat, co se přesně stalo?

V tu dobu jsme byli na vlně několika vítězství a já se zranil už tři dny předem v zápase s Varnsdorfem, ale věděl jsem, že i tak týmu dokážu pomoct. Kdo mě zná, ten ví, že v tomhle jsem tak trochu blázen. Chtěl jsem do toho zápasu jít, tehdy šlo o souboj s průběžně první Příbramí, ke které jsme se mohli v tabulce bodově přiblížit. Během utkání jsem se necítil nijak zdravotně limitován, ale krátce po skončení zápasu jsem začal vnímat, že je to s mojí nohou špatné a musel jsem na vyšetření.

Dukle jsi na hřišti chyběl necelý půl rok. Jak si na svém návratu pracoval a jak ti to utíkalo?

Úplně první plán byl, abych se stihl dát do pořádku na případnou baráž o postup, protože jsem týmu věřil a chtěl být u toho. Rekonvalescenci jsem se snažil urychlit, ale při brzkém návratu do tréninku jsem se necítil dobře. Nakonec to navíc nevypadalo, že se umístíme na barážové pozici. Upřímně, léčba měla být v tu chvíli delší, protože jsem poté nestihl letní přípravu a ani většinu podzimních ligových zápasů. Co se týče samotného návratu na hřiště, tak jsem ze začátku chodil přes bolest a nešlo to. Takhle jsem se snažil o návrat třeba pětkrát. Při herní zátěži to pak stejně nějakou dobu bolelo, ale teď už se cítím dobře a jsem rád za množství zápasů, které jsem na podzim odehrál. Kdyby mi někdo řekl, že po polovině sezony budeme v tabulce druzí, k tomu ve čtvrtfinále poháru a já se zároveň stihnu dát dohromady, tak bych mu asi nevěřil. Jsem za to opravdu rád!

Zmínil jsi váš úspěch v MOL Cupu, kde jste letos vyřadili Hostouň, Vltavín, Slovácko a naposledy také Vyškov. Teď jste ve čtvrtfinále, jak to zní?

Čtvrtfinále je skvělé, ale na druhou stranu, proč nepostoupit do semifinále a třeba ještě dál. Samozřejmě záleží také na losu, ale můžu říct, že v tomhle stále nejsme najezení!

Duklu dělí od zisku trofeje a zároveň postupu do předkola Evropské ligy tři vyhraná pohárová utkání, což není mnoho. Jakého soupeře si v další fázi poháru přeješ?

Můj vysněný soupeř byl ostravský Baník, ale ten bohužel se Zlínem už vypadl. Všichni bychom si však přáli takového soupeře, přes kterého bychom ještě minimálně jednou dokázali postoupit. Každopádně priorita je pro nás vyhrát druhou ligu, pohár a případná snová účast v Evropě by byl velký bonus.

Vraťme se ještě k tobě. Do Dukly si přicházel jako defenzivní záložník, ale pravidelně nastupuješ na postu stopera nebo na pozici levého beka. Jaká z těchto pozic ti nejvíc sedí?

Nedělá mi problém hrát na vícero pozicích. Kamkoliv mě trenér postaví, tak se snažím vždy odvést maximum a položit za tým duši. Když mi trenér řekne, že budu hrát třeba na levém beku, tak se připravím, abych týmu pomohl na maximum.

Jak by ses jako hráč charakterizoval? Jaké jsou podle tebe tvé největší herní přednosti?

Vypíchl bych důraz, pracovitost a poctivost. Jsem levák, což beru jako obrovskou výhodu. Dále pak hlavičky a celkově hlavičkové souboje. Svůj herní styl mám nastavený hlavně na zmiňované pracovitosti a položení duše pro mančaft. Měl jsem to tak nastavené odjakživa a kluci ví, že se na mě v tomto ohledu mohou spolehnout.

Velmi podobně tě vnímá také řada dukelských fanoušků! Líbí se jim, že do všeho dokážeš jít naplno a žádnou situaci nevypustíš. Čekal jsem, že zmíníš i čich na góly. když si vzpomenu na tvé střelecké období během minulé zimní přípravy (smích). Tehdy jsi skóroval z pozice obránce čtyřikrát a patřil k nejproduktivnějším hráčům před jarní částí!

Trenér mi tenkrát změnil post a stavěl mě na levého beka, což souvisí s tím, že jsem se častěji dostával do šancí. Tolik gólů jsem za tak krátkou dobu nikdy nedal, nicméně to bylo hodně dáno tím, že jsem hrál nalevo a odkud se často dostáváte dopředu.

Nejčastěji jsme tě však v posledních týdnech vídali na postu stopera. S kým se ti v obranné dvojici hraje nejlépe?

Těžko jmenovat jednoho hráče, ale momentálně nelze opomenout kapitána Honzu Peterku, který předvádí výborné výkony. Je to pravý kapitán a mám rád, když hraji s podobnou krevní skupinou jako je on. Musím zmínit i Daniel Kozmu nebo kdysi Jirku Pirocha, tedy kluky, kteří na hřišti pro úspěch vždy nechají všechno.

Ve tvém fotbalovém životopise si nelze nevšimnout statistiky žlutých karet, v níž si kraloval zejména při svém předešlém působení v Táborsku. Z čeho to pramení?

Bohužel musím říct, že to nebylo jen v Táborsku, ale i když jsem hrál ve Vítkovicích a Petřkovicích ve třetí lize (smích). Loni jsem byl na Dukle součástí žebříčku „zlých mužů“ v jednom z předzápasových Hlasatelů. Vypovídá to hlavně o tom, že často hraji na hraně pravidel. V zápalu boje se snažím dělat všechno pro to, aby byl tým úspěšný. Ostatní se na mě mohou spolehnout v tom, že zkrátka nic nevypustím, vždy bojuji a někdy se hold stane, že to je už přes čáru.

Druhou ligu vede po podzimu o čtyři body před Duklou moravský Vyškov. Co na něj letos zatím říkáš a jak složité je se připravit na takový, na české poměry netradiční, tým?

Věřím, že jsme schopni Vyškov v tabulce ještě přeskočit. Myslím si, že Dukla Praha se svou věhlasnou historií a fanouškovskou základnou patří do první ligy daleko více. Co se jinak týče Vyškova, tak jejich afričtí hráči rozhodně svou kvalitu mají. Mluví za ně výsledky a někteří z nich byli ve francouzských mládežnických akademiích v Marseille, Lyonu, Paříži a Nantes. Dokázali jsme je porazit v poháru, v lize sice bohužel dvakrát ne, ale nevěšíme hlavu, protože do konce ligy zbývá ještě hodně zápasů. Od celého klubu máme jako hráči skvělé podmínky k tomu, abychom Duklu udělali znovu prvoligovou a dáme do toho všechno! Zároveň budeme vděční, když nás fanoušci budou dále podporovat, abychom vytyčených cílů dosáhli.