clanek-1
  • A-tým

  • 27.11.2023

Prioritou je vyhrát druhou ligu a pohár by byl bonus, říká Roman Holiš

Když je Roman Holiš zdravý, je neodmyslitelnou součástí základní sestavy Dukly Praha. Pětadvacetiletý obránce přišel na Julisku v létě roku 2022 s jasnou vizí návratu mezi prvoligovou elitu. Po dubnové zlomenině nohy to však Roman Holiš neměl zrovna jednoduché. V průběhu října se ale vrátil do kádru týmu z Dejvic a naskočil do rozjeté sezony. Byl i u postupu mezi osm nejlepších v poháru: „Čtvrtfinále je skvělé, ale na druhou stranu, proč nepostoupit do semifinále a třeba ještě dál. Prioritou každopádně zůstává postup do první ligy,“ zdůrazňuje Holiš.

Letos to má Dukla směrem k postupu do nejvyšší soutěže po podzimní části rozehrané zatím nejlépe od chvíle, kdy v roce 2019 z FORTUNA:LIGY sestoupila. Ty jsi v týmu teprve rok a půl, tak jak to z tvého pohledu vnímáš?

Od loňského příchodu trenéra Petra Rady byly ambice nastavené zcela jasně, a tedy postup z prvního místa zpět do nejvyšší soutěže. Tým k tomu byl dobře složený, ale bohužel jsme pokazili podzimní část, což nikdo po dobrých výsledcích s prvoligovými týmy v přípravných zápasech nečekal. Druhou polovinu sezony na jaře jsme částečně napravili, ale na barážovou pozici už nedosáhli. Můžeme to přikládat tomu, že do týmu tehdy přišli noví hráči, kteří druhou ligu do té doby ještě nikdy nehráli a museli si zvykat. Jsme rádi, že letos to je výrazně lepší a daří se nám.

V letošní sezoně si bohužel do většiny utkání nezasáhl kvůli zlomenině nohy, kterou sis přivodil v dubnu při zápase s Příbramí. Dokážeš se vrátit zpět v čase a popsat, co se přesně stalo?

V tu dobu jsme byli na vlně několika vítězství a já se zranil už tři dny předem v zápase s Varnsdorfem, ale věděl jsem, že i tak týmu dokážu pomoct. Kdo mě zná, ten ví, že v tomhle jsem tak trochu blázen. Chtěl jsem do toho zápasu jít, tehdy šlo o souboj s průběžně první Příbramí, ke které jsme se mohli v tabulce bodově přiblížit. Během utkání jsem se necítil nijak zdravotně limitován, ale krátce po skončení zápasu jsem začal vnímat, že je to s mojí nohou špatné a musel jsem na vyšetření.

Dukle jsi na hřišti chyběl necelý půl rok. Jak si na svém návratu pracoval a jak ti to utíkalo?

Úplně první plán byl, abych se stihl dát do pořádku na případnou baráž o postup, protože jsem týmu věřil a chtěl být u toho. Rekonvalescenci jsem se snažil urychlit, ale při brzkém návratu do tréninku jsem se necítil dobře. Nakonec to navíc nevypadalo, že se umístíme na barážové pozici. Upřímně, léčba měla být v tu chvíli delší, protože jsem poté nestihl letní přípravu a ani většinu podzimních ligových zápasů. Co se týče samotného návratu na hřiště, tak jsem ze začátku chodil přes bolest a nešlo to. Takhle jsem se snažil o návrat třeba pětkrát. Při herní zátěži to pak stejně nějakou dobu bolelo, ale teď už se cítím dobře a jsem rád za množství zápasů, které jsem na podzim odehrál. Kdyby mi někdo řekl, že po polovině sezony budeme v tabulce druzí, k tomu ve čtvrtfinále poháru a já se zároveň stihnu dát dohromady, tak bych mu asi nevěřil. Jsem za to opravdu rád!

Zmínil jsi váš úspěch v MOL Cupu, kde jste letos vyřadili Hostouň, Vltavín, Slovácko a naposledy také Vyškov. Teď jste ve čtvrtfinále, jak to zní?

Čtvrtfinále je skvělé, ale na druhou stranu, proč nepostoupit do semifinále a třeba ještě dál. Samozřejmě záleží také na losu, ale můžu říct, že v tomhle stále nejsme najezení!

Duklu dělí od zisku trofeje a zároveň postupu do předkola Evropské ligy tři vyhraná pohárová utkání, což není mnoho. Jakého soupeře si v další fázi poháru přeješ?

Můj vysněný soupeř byl ostravský Baník, ale ten bohužel se Zlínem už vypadl. Všichni bychom si však přáli takového soupeře, přes kterého bychom ještě minimálně jednou dokázali postoupit. Každopádně priorita je pro nás vyhrát druhou ligu, pohár a případná snová účast v Evropě by byl velký bonus.

Vraťme se ještě k tobě. Do Dukly si přicházel jako defenzivní záložník, ale pravidelně nastupuješ na postu stopera nebo na pozici levého beka. Jaká z těchto pozic ti nejvíc sedí?

Nedělá mi problém hrát na vícero pozicích. Kamkoliv mě trenér postaví, tak se snažím vždy odvést maximum a položit za tým duši. Když mi trenér řekne, že budu hrát třeba na levém beku, tak se připravím, abych týmu pomohl na maximum.

Jak by ses jako hráč charakterizoval? Jaké jsou podle tebe tvé největší herní přednosti?

Vypíchl bych důraz, pracovitost a poctivost. Jsem levák, což beru jako obrovskou výhodu. Dále pak hlavičky a celkově hlavičkové souboje. Svůj herní styl mám nastavený hlavně na zmiňované pracovitosti a položení duše pro mančaft. Měl jsem to tak nastavené odjakživa a kluci ví, že se na mě v tomto ohledu mohou spolehnout.

Velmi podobně tě vnímá také řada dukelských fanoušků! Líbí se jim, že do všeho dokážeš jít naplno a žádnou situaci nevypustíš. Čekal jsem, že zmíníš i čich na góly. když si vzpomenu na tvé střelecké období během minulé zimní přípravy (smích). Tehdy jsi skóroval z pozice obránce čtyřikrát a patřil k nejproduktivnějším hráčům před jarní částí!

Trenér mi tenkrát změnil post a stavěl mě na levého beka, což souvisí s tím, že jsem se častěji dostával do šancí. Tolik gólů jsem za tak krátkou dobu nikdy nedal, nicméně to bylo hodně dáno tím, že jsem hrál nalevo a odkud se často dostáváte dopředu.

Nejčastěji jsme tě však v posledních týdnech vídali na postu stopera. S kým se ti v obranné dvojici hraje nejlépe?

Těžko jmenovat jednoho hráče, ale momentálně nelze opomenout kapitána Honzu Peterku, který předvádí výborné výkony. Je to pravý kapitán a mám rád, když hraji s podobnou krevní skupinou jako je on. Musím zmínit i Daniel Kozmu nebo kdysi Jirku Pirocha, tedy kluky, kteří na hřišti pro úspěch vždy nechají všechno.

Ve tvém fotbalovém životopise si nelze nevšimnout statistiky žlutých karet, v níž si kraloval zejména při svém předešlém působení v Táborsku. Z čeho to pramení?

Bohužel musím říct, že to nebylo jen v Táborsku, ale i když jsem hrál ve Vítkovicích a Petřkovicích ve třetí lize (smích). Loni jsem byl na Dukle součástí žebříčku „zlých mužů“ v jednom z předzápasových Hlasatelů. Vypovídá to hlavně o tom, že často hraji na hraně pravidel. V zápalu boje se snažím dělat všechno pro to, aby byl tým úspěšný. Ostatní se na mě mohou spolehnout v tom, že zkrátka nic nevypustím, vždy bojuji a někdy se hold stane, že to je už přes čáru.

Druhou ligu vede po podzimu o čtyři body před Duklou moravský Vyškov. Co na něj letos zatím říkáš a jak složité je se připravit na takový, na české poměry netradiční, tým?

Věřím, že jsme schopni Vyškov v tabulce ještě přeskočit. Myslím si, že Dukla Praha se svou věhlasnou historií a fanouškovskou základnou patří do první ligy daleko více. Co se jinak týče Vyškova, tak jejich afričtí hráči rozhodně svou kvalitu mají. Mluví za ně výsledky a někteří z nich byli ve francouzských mládežnických akademiích v Marseille, Lyonu, Paříži a Nantes. Dokázali jsme je porazit v poháru, v lize sice bohužel dvakrát ne, ale nevěšíme hlavu, protože do konce ligy zbývá ještě hodně zápasů. Od celého klubu máme jako hráči skvělé podmínky k tomu, abychom Duklu udělali znovu prvoligovou a dáme do toho všechno! Zároveň budeme vděční, když nás fanoušci budou dále podporovat, abychom vytyčených cílů dosáhli.

bonus