Moc Vám děkujeme za trpělivost a dosavadní i budoucí přízeň. Snad bude obroda spolku podnětem i pro A-tým – před 10 dny se to docela povedlo 😊
Peter Brezina, předseda spolku Dukla Klub, z.s.
Štěpáne, jak se cítíš v reprezentaci do 19 let?
Cítím se velice dobře, je tu prima parta a máme skvělé zázemí, sraz trávíme v St George´s Park u Birminghamu, což je jeden z nejlepších fotbalových komplexů na světě. Oproti podmínkám v Česku je to opravdu úplně něco jiného. Znám tu už spoustu kluků, potkáváme se i v lize, když hrajeme proti sobě, a samozřejmě z předchozích reprezentačních srazů.
Čekal jsi nominaci do reprezentace?
Trochu jo, protože jsem v poslední době nastupoval do ligových zápasů a docela se mi dařilo. Měl jsem z nominace velkou radost.
Sraz reprezentace trvá od 10. do 27. března, je to dlouhé odloučení od ligového týmu?
Je to docela dlouhé, jsem trochu nervózní, co se asi děje doma, ale na druhou stranu si to užívám, protože je tu pořád co dělat a být v reprezentaci je vždy zážitek.
Chválil jsi zázemí v St George´s Park, co všechno tam máte k dispozici?
Je to obrovský uzavřený komplex, anglické národní centrum fotbalu, kde trénují všechny reprezentace Anglie, od mládeže až po áčko. Nachází se na poměrně odlehlém místě, takže tady máme klid, je tu 13 travnatých hřišť, velká futsalová hala, kryté hřiště, posilovna, wellness, prostory pro regeneraci, jen nejmodernější vybavení. My jsme ubytováni v hotelu Hilton, který patří do komplexu. Máme svou vlastní restauraci, kam chodíme na jídlo, které je zde asi jedinou slabinou, protože mi anglická kuchyně moc nechutná. Všechno je smažené, což nechápu, nepřijde mi to jako ideální strava pro sportovce. Péči si ale užívám.
Je pro tebe motivací trénovat v takovém komplexu?
Motivace je to velká, každý hráč se touží dostat ve své kariéře co nejdál, a tady potkáváte takové, kteří jsou o několik levelů výš.
V prvním zápase s Anglií jste prohráli 1:4, odpovídal výsledek obrazu hry?
Myslím, že ano. Angličané byli lepší celý zápas, byli sebevědomí na míči a hráli s velkým přehledem. Všichni hráči Anglie už hrají v Premier League nebo v druhé nejvyšší anglické soutěži, rozdíly mezi námi jsou hodně vidět. Jejich chytrost a vyspělost je jinde. Anglie drží evropskou špičku, když jsem viděl jejich tréninky, docela jsem koukal. Na dvacet kluků tu mají 10 trenérů, jeden trenér se vlastně intenzivně věnuje jen dvěma klukům, je to individuální. Musí to mít obrovský vliv na posun vpřed.
Jaké další zápasy kvalifikace vás čekají?
Máme před sebou 23. března Řecko a 26. března Dánsko. Postupovou šanci stále ještě máme – když oba zápasy vyhrajeme a všichni ostatní remizují. Je to malá šance, ale pořád je. Postupuje jenom jeden.
Na fotografii je Štěpán Krunert v tréninkovém centru St George´s Park.
Sobotní dopoledne bylo ve znamení dobrého jídla a kávy. Hráči A týmu Jakub Podaný, Róbert Kovaľ, Daniel Kozma a David Douděra společně se zástupci PR oddělení si během pohodového neformálního setkání popovídali s fanoušky, kteří dorazili v hojném počtu a zabrali celé křídlo prostorného Café Záhorský. Měli jsme radost jak z návštěvy, která byla asi o polovinu větší než na podzim, tak z toho, že mnoho našich hostů přivedlo své ratolesti, takže bylo setkání rodinné a o to veselejší.
Zejména dětští hosté měli radost z přítomnosti hráčů, nechávali si podepsat zápasové nebo týmové plakáty a kartičky a pózovali na společných fotografiích. Náladu setkání příjemně ovlivnil i vyhraný zápas nad Karvinou, který proběhl předchozího dne. Prohlédněte si naší fotogalerii a nasajte atmosféru!
A tak si alespoň v několika fotografiích připomeňme jeho návštěvy Julisky, kdy na tribuně četl a vyprávěl našim mladým fotbalistům nebo když v divadle Ypsilon křtil knihu Příběhy z tribuny, která vypráví příběhy osobností fotbalové Dukly a předních českých umělců, mezi nimi i příběh Stanislava Zindulky. Mimochodem kniha Zuzany Maléřové s fotografiemi Vlada Bohdana zaznamenala velký ohlas, v síti knihkupectví je beznadějně vyprodaná, získat ji můžete v nakladatelství Čas nebo ve Fanshopu Dukly. Klukům na tribuně vyprávěl, že se od pěti let toužil stát hercem. "Na gymnáziu jsem pochopil, že chci-li putovat za divadlem, musím opustit domov, který jsem měl v Jilemnici. Poslední večer před odjezdem do Prahy jsem měl sbalené dva velké kufry. Odjížděl jsem nadlouho, vlastně jsem vůbec nevěděl, kdy se vrátím. Večeře byla slavnostní, máma a dvě tety, které s námi žily ve společné domácnosti, se oblékly do gala, i táta byl sváteční a všichni jsme měli trochu stažené hrdlo. Pak jsem osaměl ve svém pokoji a sedl si k otevřenému oknu. Světla v domě pomalu pohasínala, ale u tet se ještě svítilo. Rozeběhl jsem se k nim, objal jsem je a ony mne. Každá z jedné strany. Dlouze a usedavě jsem se rozplakal. Z vděčnosti i z radosti. Časně ráno vlak vyrazil, projížděl kolem našeho domu. Viděl jsem v okně všechny. Tátu, mámu i tety. Píchlo mne u srdce. A uvědomil jsem si, že se to okno bude už jen vyprazdňovat. "
Stanislav Zindulka s potěšením sledoval, jakým způsobem roste mládež v Dukle. "Naplňujete antický ideál, pečujete o sílu těla i ducha. A v tom Vás obdivuji a fandím Vám." A tak mu z těch velkým oken pod střechou Julisky, kde s námi pobýval, a kde je k nebi blíž, s díky máváme.
