Vyrovnávací trefa na 1:1 byla pro Pirocha prvním gólovým zásahem v sezoně. Po standardce si našel krásný Součkův centr a hlavou ho umístil k tyči mimo dosah brankáře. Reportáž z utkání si můžete přečíst  ZDE.  

„Těší mě, že jsem se trefil a získali jsme aspoň bod. Mám z toho ale hořké pocity. Cítil jsem, že jsme měli na vítězství. Vypracovali jsme si spoustu šancí a nedokázali v nich zachovat chladnou hlavu,“ litoval náš obránce.

Koncovka Duklu v posledních zápasech trápí. Příležitosti máme, ale často je nedokážeme proměnit. „Pracujeme na tom na trénincích, hlavně útočníci. Není to tak, že bychom něco odflákli. Musíme být klidnější. Je to otázka času, kdy to prolomíme a budeme gólů dávat víc,“ doufá Piroch.

V obraně si nově zvyká na nové parťáky. Po radikálních změnách v sestavě měl vedle sebe už podruhé Daniela Fišla a Karstena Ayonga. Speciálně počínání útočníka Ayonga v zadních řadách si trenéři po duelu s Žižkovem pochvalovali.

„Kluci odvádí skvělou práci. S Žižkovem i teď jsme vzadu hráli zodpovědně. Dobře mluvíme, funguje nám komunikace, což je základ. Jsem spokojený, na spoluhráče si rozhodně stěžovat nemůžu,“ dodal Piroch.

Víkendová domácí porážka s Prostějovem (0:1) byla pro „Votroky“ vůbec první v sezoně. Kromě ní Hradec z deseti zápasů sedm vyhrál a dvakrát remizoval. V tabulce má před tímto duelem 23 bodů a dvoubodový náskok na druhou Líšeň.

Dukla je osmá a chce navázat na povedené vystoupení na Proseku proti Žižkovu, kterým jsme dosáhli teprve třetího vítězství v tomto ligovém ročníku. „Víme, jakou máme kvalitu a také víme, na čem pracovat. Zápasy, které jsme nezvládli výsledkově, byly z naší strany hodně podobné a dostali jsme v nich góly z jednoduchých situací. Jsem rád, že to teď kluci konečně urvali,“ uvedl trenér Roman Skuhravý.

Další utkání se soupeřem z horní poloviny tabulky navíc může Dukle sedět. „Když nemáme co ztratit, tak je to pro mladé mužstvo pozitivum,“ doplnil.

V sestavě proti Viktorii Žižkov udělal trenérský tým celou řadu změn a vyplatilo se. „Primárně před zápasem s Hradcem jsme chtěli roztrhat vazby a přinutit hráče, aby nad chybami zbytečně nepřemýšleli. Třeba Ayong zahrál v obraně výborně. Má na to vynikající tělesné předpoklady a může nás jen mrzet, že jsme na to nepřišli dřív.“

Hradečtí letos patří k týmům s nejpevnější obranou a efektivní ofenzivou. Za deset zápasů nastříleli 18 gólů, více má jen Líšeň (19). Největší gólovou hrozbou je slovenský útočník Erik Prekop, jenž je s pěti zásahy třetím nejlepším střelcem celé soutěže.

Z hřišť soupeře přivezl Hradec Králové v této sezoně již 13 bodů za čtyři výhry a jedinou remízu 1:1 s Táborskem. Východočeši dokázali zvítězit v Jihlavě, proti Žižkovu, v Třinci a v Blansku. Dukla doma prohrála jen jednou v předminulém kole s Chrudimí (0:2), má ale také nejvíce domácích remíz (3) ze všech týmů v lize. Tříbodový zápas jsme na Julisce zažili naposledy 19. září při výhře 3:1 nad Třincem.

Ve vzájemných zápasech v loňské sezoně vždy platilo, že zvítězil hostující tým. Nejprve v červenci Dukla na východě Čech získala tři body za výhru 2:0, Hradec ale v odvetě na našem trávníku zvítězil v poměru 2:1.

Vzájemné zápasy v loňské sezoně

2. kolo, FC Hradec Králové – FK Dukla Praha 0:2 (0:0)
Branky: 84. Tetour, 90. Holík

Sestava Dukly: Hruška – Kozma, Piroch, Chlumecký – Douděra (64. Souček), Tetour, González (82. Krunert), Doumbia, Preisler – Hadaščok (78. Ayong), Holík.

16. kolo, FK Dukla Praha – FC Hradec Králové 1:2 (0:1)
Branky: 70. Preisler – 2. Urma, 54. Vlkanova

Sestava Dukly: Hruška – Souček, Piroch, Chlumecký – Kott (60. Hašek), Doumbia (69. Douděra), Tetour, Krunert, Preisler – Holík (60. Ayong), Hadaščok.

„Mám velkou radost, že můžu hrát za Duklu. Je to pro mě velká čest a doufám, že budu podávat co nejlepší výkony,“ uvedl Ballumi10.

Ballumi10 je po Leoši Effenbergerovi (Efik55) druhým reprezentantem Dukly. Spolu se potkali v kvalifikačním turnaji, který Efik55 ovládl. Turnaje se celkem zúčastnilo téměř 80 hráčů.

„S Efikem jsme kamarádi. Vyřadil mě ve čtvrtfinále, což mě trošku mrzelo,“ smál se Lukáš Baloun. „Oslovila mě ale organizace Gunrunners, jestli bych nechtěl Duklu reprezentovat. Říkal jsem si, že to je velká šance a byla by škoda ji nevyužít.“

Dukla se ve spolupráci s Gunrunners stala prvním týmem ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE, který vstoupil do světa esport. Více čtěte ZDE.

Když jeho syn hrával v mládežnických družstev, byl u týmu jako pomocná ruka. Dělal i vedoucího A-týmu, to když se Dukla spojila s Duklou Dejvice a na Julisce se začal znovu hrát fotbal dospělých. Dnes je Miroslav Mück bezpečnostním manažerem. Během zápasů ho najdete nejčastěji mezi střídačkami, kde dohlíží na bezpečnost, komunikuje s pořadatelskou službou a dbá na hladký průběh utkání. 

Míro, pověz nám, jak ses vlastně stal bezpečnostním manažerem na Dukle? 
S Duklou jsem spjatý už řadu let, hlavně kvůli synovi. Klubu jsem začal pomáhat, poznal tu spoustu lidí a stal se hlavním pořadatelem zápasů. To bylo již v době, kdy jsme působili v Pražském přeboru a příliš diváků nechodilo. Postupně jsem se pak dostal na pozici, ve které jsem teď. 

Má bezpečnostní manažer více či méně práce v době pandemie? 
Řekl bych, že stejně. Do větší míry se moje pracovní náplň nezměnila. Pandemie ovlivnila především pravidelná setkávání bezpečnostních manažerů a hlavních pořadatelů organizovaných LFA či FAČR. My jsme se těchto seminářů, pokud to jen bylo možné, pravidelně účastnili, sdělovali si poznatky a různé zkušenosti. Tomuto setkávání většího počtu osob pandemie brání a setkáváme se tak pouze při vzájemných střetnutích či telefonicky. 

Vzpomeneš si na nějaké složité situace, které si musel jako bezpečnostní manažer řešit? 
Tolik jich nebylo. Od doby, kdy jsme postoupili a hrajeme první a druhou ligu, tak se samozřejmě pořadatelství zápasů, počet fanoušků a celková organizace diametrálně změnily. Ze začátku ještě stadion neměl pořádně vybudovaný sektor hostů, musela se dělat provizorní opatření a oplocení, která vždy po zápase trpěla. Oproti jiným mužstvům jsme ale nemuseli řešit přílišné excesy či problémy s pyrotechnikou a když už nějaká přišla, ve spolupráci s bezpečnostní agenturou a hostujícími celky jsme dokázali předejít nějakému hlubšímu projevu a vše bylo v rámci únosnosti. Ve srovnání s jinými stadiony jsme tak neměli žádné výraznější problémy. 

Jaké bylo období, kdy na Dukle neexistoval A-tým, ale pouze mládežnické celky. Jak na to vzpomínáš? 
Kvůli svému zaměstnání jsem působil spíše v pomocných funkcích, ale vzpomínám na to jako na těžké období. V době, kdy klub ztrácel v 90. letech kredit a A-tým se přesunul do Příbrami, to ovlivnilo také mládežnické celky, které klesly v jistých obdobích na úroveň Pražského přeboru. Určitě to nebylo jednoduché období a lidé, kteří to zde řídili, byli obětaví a snažili se jméno Dukly alespoň nějakým způsobem udržet. V tom nám také pomohla armáda, že nám umožnila trénovat a hrát zápasy na Julisce. Po znovuobnovení A-mužstva se kredit postupně začal opět zvedat. Velké díky také patří obětavým rodičům, kteří byli ochotni finančně přispět k udržení klubu. Následně se pak podařilo mužstvo posílit a dostat se z I. A třídy do Pražského přeboru. Soudržnost klubu byla velká a i před ziskem profesionální licence jsme hrávali o čelo Pražského přeboru, jen tomu vždy scházel ten poslední krok. Dnes mě velmi těší, že vídám na tribuně tváře skalních příznivců, kteří nás podporovali i v těchto nižších soutěžích. O to více si toho vážíme. 

Byl jsi vojákem z povolání. Kam všude po světě ses podíval a navštívil si nějaká fotbalová utkání? 
Byl jsem v Německu, tam jsem se dvakrát byl podívat na Bayernu. Na zastupitelském úřadu jsme měli také svůj tým a každou neděli jsme hrávali přátelská utkání s nejrůznějšími firemními celky. Když jsem působil v Indii, tak v této době tam fotbal ještě nebyl na takové úrovni jako je dnes. Dostal jsem se ale například na utkání PSV Eindhoven, kde působil Jozef Chovanec, proti národnímu mužstvu Indie. V době mého pracovního pobytu na Ukrajině jsem pak pravidelně navštěvoval zápasy Dynama Kyjev. Obrovský zážitek pro mne vždy bylo finále poháru, které se hrálo na „Den Ukrajiny“. Pravidelně to byl zápas Dynama proti Šachtaru Doněck. Stadion byl vždy vyprodaný, tehdy to bylo až 100 000 diváků.

Fábry otevřel skóre ve 30. minutě, když využil nepřesné malé domů domácího stopera a přeloboval brankáře Švengera (viz. úvodní foto). Triumf Dukly pečetil v závěru rovněž svoji první trefou v ročníku střídající Michael Ugwu.

„Musím říct, že jsem tušil, že obránce udělá chybu. Proto jsem tam šel. Byl jsem důrazný a vyšlo to. Jsem za to moc rád,“ popsal Fábry svoji branku.

A jak hodnotil zápas? „Připravovali jsme se na těžký terén, který tady nebyl ideální. Taky jsme si řekli, že když to nepůjde krásou, tak to urveme jakkoliv silou. Hráli jsme jako jeden tým a bojovali jeden za druhého do poslední minuty, proto jsme si zasloužili vyhrát.“

Dukla už potřebovala tři body jako sůl. Triumf na Žižkově je pro nás teprve třetím vítězstvím v této sezoně. „Úleva. Dá se říct, že nám spadl kámen ze srdce. Ukázali jsme, že fotbal hrát umíme. Musíme to potvrdit i v dalších zápasech,“ řekl Fábry.

Trenér Roman Skuhravý doplnil: „Víme, jakou máme kvalitu a také víme, na čem pracovat. Zápasy, které jsme nezvládli výsledkově, byly z naší strany hodně podobné a dostali jsme v nich góly z jednoduchých situací. Jsem rád, že to teď kluci zvládli. Mám za ně velkou radost.“

Do konce podzimu čekají Duklu ještě dva zápasy. Ve středu doma s Hradcem Králové a pak v neděli v Táborsku.

Foto: Michal Káva

Domácí klub zajistí z utkání živý video stream. Odkaz na něj poskytneme v den utkání.

Proti pražským týmům jsme zatím v letošní sezoně stoprocentní – vyhráli jsme v prvním kole na Strahově proti Vyšehradu i v poháru proti Admiře, proti Žižkovu ale nenastoupíme v ideálním rozpoložení.

Dukla nevyhrála už pět zápasů v řadě, po reprezentační pauze jsme navíc ve dvou duelech nebodovali a nevstřelili ani gól. S Žižkovem chceme tuto sérii ukončit a odrazit se k lepším výkonům.

„Do konce podzimu nás čekají ještě tři zápasy, na které se chceme co nejlépe připravit. Po Žižkovu nastoupíme ještě doma proti Hradci Králové, což jsou zápasy, do kterých nepůjdeme jako favorité. Musíme ze sebe shodit nervozitu a pokusit se výsledkově i herně zvednout,“ uvedl trenér Dukly Roman Skuhravý.

Po devíti odehraných zápasech nasbírala Dukla deset bodů a je v tabulce na devátém místě. Žižkov má bodů osmnáct a je druhý. Viktoria navíc, na rozdíl od Dukly, brala z posledních dvou zápasů maximální počet bodů za vítězství 3:1 doma proti Líšni a ve Varnsdorfu.

Na Proseku, kde Žižkov hraje své domácí zápasy kvůli rekonstrukci vlastního stadionu, odehrál letos náš sobotní soupeř čtyři zápasy s bilancí dvou výher a dvou porážek. Porazil Vyšehrad a Líšeň, prohrál s Třincem a Hradcem Králové.

Ve vzájemných zápasech v loňské sezoně platilo, že se z vítězství vždy radoval domácí tým. Nejprve jsme v srpnu na Julisce vyhráli 2:0, na Žižkově jsme pak v březnu v divokém úvodu brzy srovnali z 0:2 na 2:2, nakonec ale padli 2:5.

Vzájemné zápasy v loňské sezoně:

3. kolo, FK Dukla Praha – FK Viktoria Žižkov 2:0 (1:0)
Branky: 21. González, 74. Tetour (pen.)

Sestava Dukly: Hruška – Chlumecký, Piroch, Souček – Douděra (62. Ayong), Doumbia, Tetour, Preisler – Holík, González (83. Krunert), Hadaščok (71. Kovaľ).

17. kolo, FK Viktoria Žižkov – FK Dukla Praha 5:2 (2:2)
Branky: 8. Nešický, 10. Souček (vlastní), 48. Súkenník, 69. a 85. Batioja – 14. Holík, 16. Fábry.

Sestava Dukly: Hruška – Dancák, Piroch, Chlumecký – Kozma, Tetour, Doumbia (81. Ullman), Souček (73. Ayong), Preisler – Holík, Fábry (63. Hašek).

Jeho životopis je plný velkých úspěchů. Kromě titulu s Duklou vyhrál domácí ligu také dvakrát se Spartou, v jejíž dresu odehrál téměř 150 zápasů. Svoje jméno spojil také se Škodou Plzeň a švýcarským FC Zürichem.

Jan Berger rovněž patřil k oporám československé reprezentace. Ve své sbírce má zlato z olympijských her v roce 1980 a bronzovou medaili z mistrovství Evropy v roce 1980. Zúčastnil se též mistrovství světa v roce 1982 ve Španělsku. V letech 1980-1987 odehrál celkem 30 reprezentačních zápasů a vstřelil tři branky.

Po ukončení hráčské kariéry se stal trenérem. Vedl i naše A-mužstvo, které působilo v Pražském přeboru. Na Duklu Jan Berger nikdy nezanevřel. Spolu s dalšími bývalými hráči a legendy Dukly pravidelně navštěvuje naše domácí zápasy.

Československá reprezentace hrála ve své historii s Argentinou do dnešního dne celkem šestkrát. Maradona proti nám nastoupil v přátelských utkáních v roce 1980 a 1982. Zápasy byly chudé na góly: 1:0 pro Argentinu a 0:0.

Právě v bezgólovém duelu hájil branku Československa duklák Karel Stromšík. „Dobře si na to pamatuji. Vím, že po městě jsme viděli spoustu lidí s dresem a číslem 10 na zádech. Všichni byli do Maradony úplně zbláznění, nic takového jsme předtím nikdy neviděli,“ povídá.

„Na hřiště nastupoval jako poslední a celý stadion byl ve varu. Byl to virtuóz a pro všechny velký idol,“ říká Stromšík. A jak ho vnímal při zápase? „Podle mě žádnou šanci neměl, ale několik jich připravil.“

Ještě blíže měl ve stejném utkání k Maradonovi další duklák v sestavě Jan Fiala. Na legendu totiž hrál „osobku“. „Domluvili jsme se, že na naší polovině ho budu mít já, za půlkou jsme na něj byli se Standou Pelcem dva,“ vybavuje si Fiala.

„Musím říct, že jsem nehrál proti nikomu lepšímu. Byl podobný Messimu, ale měl delší krok. A jeho kreativita byla neuvěřitelná. Jsem rád, že jsem ho ubránil a Argentina nám nedala ani gól. Měl jsem z toho skvělý pocit.“

Zápas se hrál ve městě Mar del Plata asi 400 km od Buenos Aires. Našlapaná ochozy hltaly každý Maradonův pohyb. „Bylo to vynikající utkání, i když nepadly branky. Maradona dokonce kopnul balon mezi diváky a ti se mohli zbláznit,“ směje se.

Žádný suvenýr si ale reprezentanti z památného duelu nepřivezli. „Dnes bychom si vyměnili dres a měli bychom vzpomínku. Dřív to tak nebylo, ale i tak to pro nás byl fantastický zážitek.“

Alespoň do jednoho z výše zmíněných zápasů proti Argentině zasáhli z Dukly také Zdeněk Nehoda, Stanislav Pelc, František Štambachr, Petr Rada a Ladislav Vízek.

Pracoval jako vedoucí našeho A-dorostu, později byl sekretářem mládeže. Když naše A-mužstvo přesídlilo z pražských Dejvic do Příbrami pod názvem FC Dukla, zůstal Jiří Blažek společně se sportovním ředitelem Mgr. Radomírem Sokolem a vedoucím trenérem mládeže Ivanem Novákem na Julisce a svojí činností zachránili fotbalovou existenci Dukly Praha.

Jiří Blažek vykonával i funkci výkonného ředitele a také funkci vedoucího A-mužstva, se kterým zažil mimo jiné postup do nejvyšší soutěže. Dnes je předsedou dozorčí rady spolku a členem dozorčí rady akciové společnosti Dukla Praha. V roce 2017 obdržel za bohatou dlouholetou a obětavou práci v břevnovském klášteře vyznamenání „Cena dr. Václava Jíry“.

Je třeba zdůraznit, že jmenovaný po celou dobu svého působení ve fotbalovém klubu FK Dukla Praha pracuje bez nároku na finanční odměnu.

Blahopřejeme! 

Nejmladší děvčata se spolu poprvé setkala na letním soustředění v srpnu. Se začátkem školního roku se zapojila do tréninkového režimu tři tréninky týdně s utkáním o víkendu. Nejpočetnějším ročníkem jsou holky, které s fotbalem úplně začínají a doplnily tak starší děvčata. Během září a října holky stihly odehrát pět utkání proti klukům a dva turnaje dívčí ligy, kde se potkaly se Slavií a Spartou. Netrvalo dlouho a kvůli pandemii byla přerušena soutěžní utkání. Trénování jsme se ale vzdát nechtěli. Proto trenéři přípravek vytvořili tréninkové skupiny po pěti děvčatech. Na tréninku se vystřídaly postupně všechny. Někdy jsme se sešli ve třech, někdy v šesti, vždycky to ale byl náročný trénink, aby děvčata nepřišla o pohyb.

Takto nám to vydrželo až do vyhlášení nouzového stavu. S nemožností trénovat se trenéři nechtěli smířit, a proto se vymyslel plán individuálních tréninků mimo fotbalové hřiště. Tento systém umožňuje děvčatům zlepšovat své individuální dovednosti. Bohužel to ale nenahradí zápasové situace, které nejvíce rozvíjí jejich zkušenosti. Přicházíme tak o nejúčinnější a nejlepší formu učení.

Aby trenéři měli přehled o všech aktivitách, sportovních i nesportovních, vedou si všichni svůj deníček aktivit. Ten je každou neděli hodnocen trenéry.

Nyní už všichni netrpělivě vyhlížíme rozvolnění opatření a navrácení do společných tréninků a zápasů, kde budeme všichni pohromadě.