Vážení příznivci fotbalové Dukly,
závěr roku je vždy příležitostí k bilancování. Zvláště pak v právě končícím roce, kdy jsme si připomínali, že od založení Dukly Praha uplynulo už 70 let. Prošla za tu dobu mnoha slavnými i dramatickými etapami, její historie je lemována zářivými triumfy i drtivými porážkami. Měli bychom si toho být vědomi i dnes, kdy naše oblíbené mužstvo okupuje poslední příčku prvoligové tabulky a se smutkem, údivem i roztrpčením to sleduje obec našich příznivců po celé republice. A nejen oni se ptají po příčinách.
Příčin hluboké krize je více a není mým záměrem je zde rozebírat. Vánoce jsou už od dětství obdobím, v němž se plní malým i velkým jejich přání. Dovolte mi, abych i já některá vyslovil. Jejich splnění by jistě vrátilo Duklu tam, kde ji chceme vidět. Přál bych si, aby naše přestupová politika byla úspěšná. Aby finanční zdroje klubu byly využívány efektivně. Aby každoročně rostoucímu rozpočtu klubu odpovídala rostoucí výkonnost jeho A mužstva. Aby infrastruktura, kterou Dukla disponuje, odpovídala úrovni první ligy. Aby nejlépe odměňovaní hráči Dukly prokazovali na hřišti své vůdčí schopnosti a dokazovali, že si své odměny zaslouží. Aby se trenérovi a realizačnímu týmu podařilo probudit v mužstvu bojovnost a sebedůvěru. Aby vedení i vlastník klubu našli odvahu udělat kroky potřebné, byť nepopulární či dokonce riskantní. Aby dosahované výsledky byly hlavním kriteriem práce každého člena klubu bez ohledu na to, na jaké pozici pracuje. Nemůžeme ovlivnit objektivitu rozhodčích, ani štěstí či smůlu. Ale výše uvedené faktory ovlivnit můžeme a musíme, pokud nechceme připustit návrat Dukly Praha do druhé ligy.
Končící rok nepřinesl jenom radost ze záchrany prvoligové příslušnosti v létě a hluboké zklamání z podzimních výkonů. Přinesl i úspěchy našeho mládežnického fotbalu, postupy do celostátních soutěží. Všem, kteří se o ně zasloužili, je třeba poděkovat.
Poděkovat se sluší i těm fanouškům, kteří za Duklou jezdili na stadiony našich soupeřů a těm, kteří ji neúnavně povzbuzovali na Julisce, i když se často kýženého výkonu nedočkali. Jim patří uznání a dík, můžeme na ně být právem hrdí. Na to, že povzbuzují své mužstvo, i když je zápas ztracen, i na to, že se neuchylují k vulgaritám. V těch chvílích mi nevadí, že v Praze nemáme tak silnou obec příznivců jako jiné pražské kluby. Ale nemusím se za ně stydět, jako vedení některých našich pražských rivalů. Je to jedno z mála pozitiv, která mne při předvánočním bilancování napadají. Přesto si nemohu odpustit některé výhrady. Jde především o fanclub, který nefunguje, jak má, či spíše nefunguje vůbec. A to už déle než rok. S tím klub sám nemůže nic udělat, tam si musí zjednat pořádek sami fanoušci. Uvítal bych rovněž větší angažovanost fanoušků v přímé podpoře svého klubu (nákupy ve fanshopu, akcie, akce podobné Energii pro Duklu atd.). Vzorem nám v tom mohou být pražští Bohemians. U nás se jedná o ojedinělé případy. Neovlivní sice zásadně rozpočet klubu, ale demonstrují sounáležitost a solidaritu s Duklou. Proto je považuji za důležité.
Stejně jako loni bych chtěl poděkovat všem těm hráčům, trenérům, funkcionářům i pracovníkům FK Dukla Praha, a.s., kteří mohou s čistým svědomím říci: Udělal jsem pro náš klub v tomto roce vše, co bylo v mých silách, více jsem udělat nemohl. Mé poděkování směřuje i k pracovníkům společností skupiny Carbounion, která je naším hlavním sponzorem a také ke všem ostatním sponzorům.
Šťastné Vánoce, pevné zdraví a více radosti do nového roku 2019!
Ing. Bohumil Paukner
předseda představenstva