Dne 1. října 1948 vznikl speciální útvar pro přípravu vojáků – vrcholových sportovců, armádní tělocvičný klub (ATK Praha). V něm bylo soustředěno 219 vrcholových sportovců ve 25 sportovních odvětví. Hlavním úkolem ATK Praha bylo zajistit nejlepším sportovcům takové tréninkové podmínky, aby v průběhu vojenské základní služby sportovní formu neztratili, ale naopak, aby si jí systematickou přípravou zvýšili a pomohli rozšířit počet státních reprezentantů, což se ukázalo jako správné a prospěšné. Současně se však objevily nečekané překážky zejména u fotbalu, kdy se ligové kluby bránily odchodu svých hráčů po dobu vojenské základní služby. U ostatních sportů byl ale trend opačný, civilní oddíly o přijetí svých sportovců do ATK Praha přímo žádali, protože za dobu dvou let se jim většina sportovců vrátila s vyšší výkonností.
Dne 19. 7. 1950 vydal ministr národní obrany „Rozkaz o zřízení Stadionu Československé armády a rozvoji armádní tělovýchovy a sportu“. Armádní vrcholový sport dostal k dispozici několik tělovýchovných a sportovních objektů v Praze. V prvé řadě to byl stadion Čs. armády na Strahově včetně několika dalších objektů.
Po čtyřech letech zmizel název ATK Praha a armádní sport vystupoval pod názvem Ústřední dům armády a pod znakem ÚDA PRAHA. Na základě směrnice pro masovou a sportovní činnost MNO byl dnem 1. října 1956 zaveden pro všechny vojenské sportovní kolektivy a armádní sportovní družstva (ASD) jednotný název DUKLA.
Koncem roku 1957 zůstala v DUKLE PRAHA už jen družstva kopané, házené a lehké atletiky. V měsíci září 1958 dochází k dalším organizačním změnám. Do té doby se armádní sportovci připravovali na svá vystoupení v armádních sportovních zařízení na Strahově. V měsíci říjnu 1958 proběhlo stěhování ze svého strahovského domova do Dejvic. Bylo rozhodnuto i o předání tělovýchovných objektů v areálu Strahova do užívání ČSTV.
Novým sportovištěm Dukly Praha se stal areál Juliska, který však byl v tomto období zatím ve výstavbě. V roce 1955 byla zbouraná cihelna na Julisce a začal se zde stavět sportovní stadion, který převzal tradiční název. Celý rok 1959 a polovina roku 1960 byly ve znamení urychleného dokončování celého objektu. Armádní sportovci se předání vlastního skutečně domácího stánku dočkali až dne 10. července 1960. U příležitosti odvetného utkání Středoevropského poháru Dukla Praha – Wiener Sportklub. Nový stadion na Julisce v Praze – Dejvicích byl slavnostně otevřen a předán do užívání Dukly Praha. Škoda jen, že kapacita hlediště byla pouze pro 18 000 diváků, která nestačila ani pro ligové pražské derby a fotbalisté se museli v případě mezinárodních zápasů vzdávat výhod svého domácího prostředí.
Výstavba objektů pokračovala i po tomto termínu většinou svépomocí. Celý objekt však přes všechny úpravy zůstal i nadále provizóriem, a proto se již v roce 1962 zpracoval nový návrh na výstavbu stadionu. Tříetapová výstavba stadionu a jeho okolí byla podle projektu Pražského projektového ústavu pod vedením Ing. Arch. Cyrila Mandela zahájena až v roce 1970.
První etapa si svou velkolepostí a charakterem vynutila dočasné přerušení provozu na stadionu. Během ní se buduje především velká západní krytá tribuna pro 11 200 diváků, z toho 8 100 míst je komfortních k sezení a zastřešených. Součástí první etapy bylo i osvětlení stadionu pomocí čtyř stožárů reflektorů, intenzita osvětlení 1 200 luxů. Nový povrch byl v roce 1973 položen i na atletickou dráhu, kde byla škvára, vyměněna za umělý povrch – červený tartan.
S příchodem trenéra Karla Kolského v roce 1951 se změnila filozofie našeho fotbalového klubu. Vedle fotbalistů, kteří nastupovali vojenskou základní službu a začínal se tvořit stálý základní hráčský kádr. V roce 1953 naši fotbalisté pod názvem ÚDA PRAHA získali svůj první mistrovský ligový titul (trenér Bohumil Musil). V 50. letech získali fotbalisté tři mistrovské ligové tituly (1953 – trenér Bohumil Musil, 1956 – trenér Karel Kolský a 1957/1958 – trenér Karel Kolský) a jedenkrát vítězství v Československém poháru (1952 – trenér Karel Kolský). Začali se prosazovat v evropských pohárových soutěžích. V roce 1955 se naši fotbalisté probojovali až do finále Středoevropského poháru, kde podlehli maďarskému mužstvu Vörös Lobogo.
První polovina 60. let byla mimořádně úspěšným obdobím naší sportovní činnosti. Fotbalisté se zařadili mezi přední domácí i evropská mužstva. Dohromady čtyřikrát zvítězili v domácí ligové soutěži (1961/62, 1962/63, 1963/64 – vždy trenér Jaroslav Vejvoda, 1966/67–podzim trenér Jaroslav Vejvoda a jaro trenér Bohumil Musil). Čtyřikrát získali Československý pohár (1960/61 – trenér Jaroslav Vejvoda, 1964/65 – trenér Jaroslav Vejvoda, 1965/66 – trenér Bohumil Musil, 1968/69 – trenér Václav Pavlis). Čtyřikrát zvítězili na mezinárodním turnaji o Americký pohár (1961, 1962, 1963 a 1964). Třikrát postoupili do čtvrtfinále (1961/62, 1962/63 a 1963/64) a jedenkrát do semifinále (1966/67) v soutěži o Pohár mistrů evropských zemí. Mistrovství světa 1962 v Chile (stříbrná medaile) se zúčastnili naši hráči Jozef Adamec, Josef Jelínek, Pavel Kouba, Josef Masopust, Ladislav Novák, Svatopluk Pluskal. Na OH 1964 (stříbrná medaile) byli s naším olympijským mužstvem Jan Brumovský, Ján Geleta a Karel Knesl.
V roce 1963 získal Josef Masopust Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1962.
V sedmdesátých letech získali naši fotbalisté dvakrát titul ligového mistra 1976/1977 a 1978/1979 (trenér vždy Jaroslav Vejvoda), reprezentovali čs. kopanou v soutěži Pohár mistrů evropských zemí, Poháru UEFA (1972/1973, 1974/1975 a 1979/1979 – čtvrtfinále) a v Poháru vítězů pohárů 1969/1970. Naše reprezentační mužstvo získalo zlaté medaile na mistrovství Evropy 1976 v Jugoslávii, kde se zúčastnili naši hráči Ivo Viktor, Zdeněk Nehoda a František Štambacher (nenastoupil). Na tomto mistrovství Evropy byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje brankář Ivo Viktor a ve stejném roce byl vyhlášen třetím nejlepším hráčem Evropy.
Fotbalisté Dukly Praha ve své dosavadní historii získali celkem jedenáctkrát mistrovský titul. Poprvé v roce 1953 pod názvem ÚDA Praha, trenér Bohumil Musil a dále v těchto letech: 1956, trenér Karel Kolský, 1957/1958, trenér Karel Kolský, 1960/61, trenér Jaroslav Vejvoda, 1961/62, trenér Jaroslav Vejvoda, 1962/1963, trenér Jaroslav Vejvoda, 1963/1964, trenér Jaroslav Vejvoda, 1965/1966, podzim trenér Jaroslav Vejvoda a jaro trenér Bohumil Musil, 1976/77, trenér Jaroslav Vejvoda, 1978/79, trenér Jaroslav Vejvoda a naposledy 1981/82 trenér Ladislav Novák.
Devětkrát získali vítězství v soutěži o Československý pohár. Poprvé v roce 1952, trenér Karel Kolský, 1960/61 trenér Jaroslav Vejvoda, 1964/65, trenér Jaroslav Vejvoda, 1965/66, trenér Bohumil Musil, 1968/69, trenér Václav Pavlis, 1980/81, trenér Ladislav Novák, 1982/83, trenér Ladislav Novák, 1984/84, trenér Ladislav Novák a 1989/90 trenér Jaroslav Jareš.
Dukla Praha reprezentovala čs. kopanou v deseti ročnících Poháru mistrů evropských zemí, z toho se třikrát probojovala do čtvrtfinále (1961/62 - Tottenham Hotspur FC, 1962/63 –Sport Lisboa e Benfica, 1963/64 – BV Borussia Dortmund a v sezóně 1966/67 - semifinále Celtic FC). Pětkrát Dukla reprezentovala čs. kopanou v soutěži o Pohár vítězů pohárů. Poprvé v ročníku 1965/66 a naposledy v ročníku 1990/91. Dukla dále reprezentovala v čs. kopanou o Pohár UEFA. Poprvé v ročníku 1972/73 – OFK Bělehrad a naposledy v ročníku 1988/89 – Real Sociedad San Sebastian. V ročníku 1978/79 se naši fotbalisté probojovali do čtvrtfinále, kde našim přemožitelem byla Hertha Berlin. Dukla reprezentovala naši vlast v soutěži o Středoevropský pohár – celkem čtyřikrát. Poprvé v roce 1955, kdy naši fotbalisté postoupili až do finále, kde podlehli maďarskému celku Vörös Lobogo (trenér Karel Kolský). A naposledy v roce 1960 při slavnostním otevření stadionu na Julisce proti rakouskému mužstvu Wiener Sportclub (trenér Bohumil Musil). Naši fotbalisté jsou celkem čtyřikrát vítězi Amerického poháru (1961, 1962, 1963, 1964 a v roce 1965 podlehli ve finálovém střetnutí polskému mužstvu KS Polonia Byton – 0:2 a 1:1, trenér vždy Jaroslav Vejvoda).