Komu pomůžete?

Natálie je dvacetiletá dívka, která zůstala sama se svým o osm let starším autistickým bratrem Danielem. Kvůli dřívějšímu onkologickému onemocnění neměla možnost se osamostatnit a získat praktické dovednosti do života. Současná situace je pro ni nejen obrovsky emočně náročná, ale zároveň ji postavila do nové role živitelky, na kterou nebyla vůbec připravená.

Na co budou peníze ze sbírky použity?

Vybrané prostředky pomohou zajistit základní životní potřeby sourozenců do doby, než:

•⁠ proběhne dědické řízení po tatínkovi,

•⁠ ⁠si Natálie najde zaměstnání,

•⁠ bude jejímu bratrovi přiznán invalidní důchod, který dosud nemá.

Dukláci, pojďme společně pomoci!

K pomoci byla zřízena sbírka na platformě Donio.cz. K odeslání příspěvku využijte následující odkaz nebo naskenujte QR kód:

Narodil se 15. října 1947 ve Velké Dobré, okres Kladno. Odchovanec TJ SONP Kladno. Vojenskou základní službu nastoupil v ASVS Dukla Praha. Dres našeho A-mužstva oblékal v letech 1967/1968-1976/1977 a je autorem pěti ligových branek. S naším prvním týmem získal jedenkrát mistrovský ligový titul v ročníku 1976/77 a jedenkrát vítězství v Československém poháru v ročníku 1968/1969. Čtyřikrát oblékl dres našeho A-reprezentačního mužstva (1973-1974). Poprvé to bylo dne 26. září 1973 v Glasgow při mezistátním utkání Skotsko – ČSSR 2:1 (1:1), trenér Václav Ježek. Naposledy dne 13. dubna 1974 v Plovdivu při mezistátní utkání Bulharsko – ČSSR 0:1 (0:0), trenér Václav Ježek.

Čest jeho památce!

Pozvánka na valnou hromadu

„Děkuji za příležitost převzít Duklu do správy. Beru to spíš jako závazek než jako investici. Závazek, aby klub fungoval jako za pana Pauknera, což není samozřejmost. A také je tady závazek ohledně mládeže. Nebude se nic dít v revolučních změnách, které tady nejsou potřeba,“ uvedl Matěj Turek na mimořádné tiskové konferenci v pondělí 31. března 2025.

Současné vedení klubu bude s Matějem Turkem úzce spolupracovat na hladkém přechodu a zajištění kontinuity v chodu organizace. O konkrétních plánech a případných změnách bude klub informovat v následujících dnech a týdnech.

FK Dukla Praha se těší na budoucnost pod vedením nového majoritního akcionáře a věří, že tento krok udrží Duklu i nadále stabilní a naváže na sportovní úspěchy dosažené v minulosti.

Vedení Dukly Praha nejedná v současné době, a nejednalo ani v uplynulých měsících na konci roku 2024 či po Novém roce 2025, se žádným trenérem o jeho angažování resp. střídání stávajícího trenéra A týmu. Totéž platí o postu sportovního ředitele, který po odchodu Mgr. Josefa Jinocha zůstává neobsazen a jehož náplň dočasně pokrývá člen představenstva Mgr. Jan Staněk.

Těšíme se na viděnou!

Hodnotím-li sportovní výsledky našeho klubu za právě končící kalendářní rok, lze hovořit o roce úspěšném. Po pěti letech se A-mužstvu zdařil návrat do nejvyšší fotbalové soutěže, ve III. lize nezklamal svými výsledky náš B-tým a také na úseku mládeže si naše mužstva vedou úspěšně. O dorostenecké kategorii U19 se nebojím říci, že dokonce nad očekávání úspěšně. S čím nemůžeme být spokojeni, je však závěr letošního podzimu, v němž A-mužstvo získalo v posledních osmi zápasech jediný bod ze 24 možných. To je vážné varování pro zbytek sezóny a všechny nás po Novém roce čeká hodně práce, aby tato šňůra na jaře nepokračovala.

Rok 2024 však přinesl i bolestné chvíle. Náš svět letos opustily velké hráčské legendy Rudolf Kučera, Ivo Urban, Josef Jelínek a Ivo Novák. V pouhých 45 letech odešel i náš kolega František Ureš, který po dlouhá léta pečoval na Julisce o hrací plochy a všestranně nám pomáhal i v mnoha jiných oblastech.

V předvečer vánočních svátků bych chtěl popřát všem našim fanouškům, aby je prožili radostně, ve zdraví, a aby jim nový rok přinesl hodně štěstí a úspěchů. Budu rád, když k jejich dobré náladě přispějí i výsledky a hra našich fotbalistů. Zároveň bych chtěl využít této příležitosti a poděkovat našim sponzorům za podporu, které se nám od nich v letošním roce dostalo, a popřát i jim šťastné Vánoce a mnoho úspěchů v nadcházejícím roce.

Ing. Bohumil Paukner
předseda představenstva FK Dukla Praha, a.s.

S Duklou Praha získal mnoho dalších trofejí, 3x Československý pohár, 4x Challenge Cup - tzv. Americký pohár. Byl i v kádru Dukly, když se na jaře roku 1967 probojovala mezi 4 nejlepší kluby Evropy, do semifinále Poháru mistrů evropských zemí, na nějž navazuje dnešní Champions League. Třikrát po sobě se v jejím dresu probojoval také do čtvrtfinále této soutěže, tedy mezi nejlepších 8 fotbalových týmů Evropy.

Na závěr kariéry, po odchodu z Dukly, oblékal postupně dresy VTŽ Chomutov, Go Ahead Deventer a nakonec Bohemians Praha, kde svou oslnivou kariéru v roce 1975 ukončil.

Josef Jelínek patřil neodmyslitelně ke zlaté éře Dukly Praha. Zemřel včera, ve věku 83 let, ale v našich srdcích a vzpomínkách zůstává.

Čest jeho památce!

S naším ligovým mužstvem získal ligový titul v sezóně 1976/1977, trenér Jaroslav Vejvoda. V sezóně 1968/1969 získal vítězství v Československém poháru, trenér Václav Pavlis. V polovině roku 1977 přestoupil do TJ Zbrojovka Brno, trenér Josef Masopust. V ligové sezóně 1977/1978 získal s tímto mužstvem mistrovský titul. S ligovou kopanou se rozloučil v ligovém ročníku 1980/1981, trenér Valerián Švec. S vrcholovým fotbalem skončil ze zdravotních důvodů.

Za svého působení vstřelil šestnáct ligových branek, z toho v našem dresu dosáhl na jedenáct z nich. V letech 1972-1977 oblékl celkem jedenáctkrát reprezentační dres. Poprvé reprezentoval naši vlast dne 30. srpna 1972 v Praze na Letné při mezistátním utkání ČSSR – Nizozemsko 1:2 (0:1), trenér Václav Ježek. Naposledy oblékl dres naší reprezentace dne 21. září 1977 v Glasgowě při mezistátním utkáním Skotsko – ČSSR 3:1 (2:0). Mužstvo vedl asistent trenéra dr. Jozef Vengloš. V roce 1972 se stal mistrem Evropy s naším reprezentačním mužstvem hráčů do 23 let „Lvíčata“.

Blahopřejeme a do dalších let přejeme pevné zdraví a mnoho osobních i pracovních úspěchů!

Pozvánka na VH

Návrh nového znění stanov

O tento průsmyk byly svedeny v roce 1944 těžké a krvavé boje sovětských a československých vojsk s německými nacisty. Celá karpatsko-dukelská operace trvala od 8. září do 28. října. Ztráty Sovětů i Čechoslováků byly nesmírné. Podle neoficiálních pramenů padlo 10 500 sovětských vojáků a 1 800 příslušníků 1. československého armádního sboru, 4 500 jich bylo raněno a sbor přišel o 90 % velitelů. Vojáci, kteří přežili, vzpomínají na tyto boje jako na „jatka“ či masakr. Prošli peklem, které si naše dnešní generace nedovedou vůbec představit. Všichni, kteří na Dukle bojovali, přinesli těžké oběti. Mnozí své životy a zdraví, či traumata, která si odnášeli do mírových časů. Právě v těchto dnech a týdnech si připomínáme, že od této válečné operace uplynulo rovných 80 let. Bylo to 6. října 1944, kdy vstoupili českoslovenští vojáci na území své vlasti, ale mnozí z nich dále umírali v pokračujících bojích na našem území.

Když Armádní tělocvičný klub, respektive ÚDA, jak se Dukla postupně až do roku 1956 jmenovala, zvažoval změnu názvu, nemohl volit lépe. Dnešní hráči a část veřejnosti možná už neví, na co se název Dukla odvolává. Je připomínkou statečnosti, bojovnosti a sebeobětování motivovaných vlastenectvím, tedy láskou k vlasti, nejušlechtilejším a dnes už, bohužel, skoro neznámým citem. To jméno Dukla zavazuje. Bylo by dobré, kdyby si to uvědomovali všichni, kdo její logo nosí na své hrudi.