O tento průsmyk byly svedeny v roce 1944 těžké a krvavé boje sovětských a československých vojsk s německými nacisty. Celá karpatsko-dukelská operace trvala od 8. září do 28. října. Ztráty Sovětů i Čechoslováků byly nesmírné. Podle neoficiálních pramenů padlo 10 500 sovětských vojáků a 1 800 příslušníků 1. československého armádního sboru, 4 500 jich bylo raněno a sbor přišel o 90 % velitelů. Vojáci, kteří přežili, vzpomínají na tyto boje jako na „jatka“ či masakr. Prošli peklem, které si naše dnešní generace nedovedou vůbec představit. Všichni, kteří na Dukle bojovali, přinesli těžké oběti. Mnozí své životy a zdraví, či traumata, která si odnášeli do mírových časů. Právě v těchto dnech a týdnech si připomínáme, že od této válečné operace uplynulo rovných 80 let. Bylo to 6. října 1944, kdy vstoupili českoslovenští vojáci na území své vlasti, ale mnozí z nich dále umírali v pokračujících bojích na našem území.
Když Armádní tělocvičný klub, respektive ÚDA, jak se Dukla postupně až do roku 1956 jmenovala, zvažoval změnu názvu, nemohl volit lépe. Dnešní hráči a část veřejnosti možná už neví, na co se název Dukla odvolává. Je připomínkou statečnosti, bojovnosti a sebeobětování motivovaných vlastenectvím, tedy láskou k vlasti, nejušlechtilejším a dnes už, bohužel, skoro neznámým citem. To jméno Dukla zavazuje. Bylo by dobré, kdyby si to uvědomovali všichni, kdo její logo nosí na své hrudi.