Ve 26. ligovém kole se na stadionech nejvyšší soutěže slaví Víkend otců, v němž chceme poděkovat všem tatínkům, kteří přivedli své potomky k fotbalu. Svou dceru Sophii vodí na fotbal do jednoho z dukelských týmů i Patrik Eliáš, jedna z největších českých hokejových osobností a legenda New Jersey Devils.
Patriku, jak vás napadlo přivést dceru k fotbalu?
Asi je to tím, že já hrál fotbal do svých 17 let. Společně s hokejem, samozřejmě. Můj táta dovedl k fotbalu mě i moje bráchy, fotbal jsem měl vždycky hrozně rád a pomohl mi i v mé hokejové kariéře, protože ve mně podpořil všestrannost. U holek je to trochu zvláštní volba, ale my jsme žili delší dobu v Americe a tam je v dětském věku holčičí fotbal docela populární. Sophia začala hrát i s bratránkem v Třebíči, kam jsme jezdili za mými rodiči, a začalo ji to bavit. A když jsme se přestěhovali zpátky do Česka, navštívili jsme Duklu.
Nepřipadal pro dceru v úvahu hokej?
No, ani moc ne. Musím říct, že bruslit jsme začali chodit až tenhle rok. Fotbal a běhání je Sofii vlastnější, baví ji to víc. Mám z toho radost, jsem velký fanoušek fotbalu a strašně rád s ní chodím. Hokej jsme vlastně ani nebrali v úvahu, ale bruslit ji naučíme, ať je všestranná.
Proč jste si vybrali právě Duklu?
Bydlíme kousek odtud, takže logisticky je to pro nás výhodné. Hned jak jsme sem přišli, hrozně se mi tu líbilo, jsou tu skvělí trenéři. Mám rád týmy a oddíly, kde je to hodně rodinné. Líbí se mi také, že tady na Julisce mohou děti potkávat atlety, kteří nás reprezentují na olympiádách a mistrovstvích světa, myslím, že je to velká motivace.
Jak prožíváte dceřiny zápasy?
Já ještě nijak, dcera zatím na zápasy nechodí, i když už by měla, ale zatím se jí nechce. Je to i proto, že přes víkend často jezdíme navštěvovat rodinu. Myslím, že ještě nemá tolik sebevědomí, aby do zápasů chodila. Musí potrénovat, aby mohla být mezi holkama bez ostychu, až získá trochu zkušeností, bude to fajn. Já jsem ale nervózní ze všeho, takže to asi prožívat budu. Uvidí se, až opravdu začne hrát.
Líbí se vám projekt Víkendu otců?
Je to úplně fantastická věc. Z větší části jsou to tátové, kteří přivedou kluky nebo holky ke sportu, k fotbalu obzvlášť. Láska ke sportu začíná už od rodičů, takže je fajn jim poděkovat, že děti přivedou a směřují je k tomu. Rodiče tomu musí věnovat spoustu času, vodí je po práci na kroužky. Pro děti to má obrovský přínos, do budoucna jim to dodá sebevědomí. Vidět, že si toho celá sportovní organizace váží, je pro rodiče skvělá věc.
