Kouč Roman Skuhravý navzdory druhé porážce v řadě – tentokrát s Pardubicemi – ocenil bojovnost svých svěřenců. A věří, že jeho tým bude fyzicky i mentálně v náročném programu připraven i na příští duely.
o přijímání porážek…
Já neumím odpovědět na to, jak to bolí. My jsme věděli, proti jakému soupeři hrajeme, a v prvním poločase jsme hráli přesně tak, jak jsme chtěli – z mého pohledu nadstandardně. Tím, že Pardubice nedostávají góly a mají defenzivu zformovanou, nedařilo se nám se prosadit. Ve druhém poločase jsme chtěli hrát stejně, ale stejně jsme nehráli. Začali jsme být netrpěliví, nakopávali jsme dlouhé míče a i před tím inkasovaným gólem vznikly situace, které můžeme dostat pod kontrolu. Byli jsme potrestáni, a že se jednalo o první střelu soupeře, je nepodstatné. Podstatné je, že pokud nedáváme góly, naše hra není odměněna. Ještě pořád nemáme vpředu ten drive, zarputilost. Pak už to bylo za stavu 0:1 těžké, byla to rána pro kluky.
o neefektivitě v zakončení…
My nepracujeme na ničem jiném. V aktuálním režimu se hodně bojíme jít do střel, kluci trpí velkou svalovou únavou, ale pracujeme na tom dlouhodobě, stejně tak na celém způsobu hry. Ještě pořád nejsme tam, kde bychom chtěli být. Jsem přesvědčený o tom, že máme o co hrát, a dokud budeme mít v hlavách, že se chceme zlepšovat, chceme opakovaně vyhrávat, rozhodně nás tyto porážky nemůžou jakýmkoli způsobem poznamenat. Cíl, který jsme si dali my sami, pořád můžeme naplnit a naplnit ho chceme.
o psychickém vypjetí po dvou prohrách v řadě…
Kluci jsou z toho nešťastní a mají o čem přemýšlet. Psychická únava násobí tu fyzickou. Ale my potřebujeme hráče motivovat na další zápasy, ačkoli jim v hlavách zůstávají pochybnosti. Uděláme všechno pro to, abychom byli na Ústí znovu nachystáni, jak nejlépe umíme. První věc, kterou chceme změnit, jsou markantní rozdíly v poločasech – hned po zápase s Pardubicemi jsem o tom hráčům říkal.
o nasazení do příštích duelů…
Bojujeme a bojovat budeme. Ve Vlašimi a s Pardubicemi jsme utrpěli kruté porážky, ale jedeme dál. I v těchto těžkých podmínkách dokážeme bojovat a vyhrávat a budeme o to dál usilovat. Víme, že jsme hráli dobře, že jsme makali a nic nevzdáváme a vzdávat ani nebudeme.
Východočeši prožívají skvělou sezonu. Nic na tom nezměnila ani pauza vynucená koronavirovou epidemií. Rozjeté Východočechy se pokusil na domácím hřišti na pražské Julisce zastavit tým okolo Daniela Tetoura. A nutno podotknout, že zejména v prvním poločase si Dukla svou hrou vypracovala více brankových příležitostí. Už v 9. minutě se po dlouhém centru objevil před hostujícím Boháčem Lukáš Holík, jeho pokus ale dokázal brankář vytáhnout mimo tyče. O pár minut později si poradil i s Fábryho hlavičkou, který zakončoval pohlednou akci domácích. Vzápětí Fábry přece jenom zvedal v oslavném gestu ruce nahoru - jenže radost mu překazil zdvihnutý praporek asistenta rozhodčího. A když regulérní branku nepřinesla ani Holíkovo pohotové prodloužení centru, do šaten se odcházelo za bezbrankového stavu.
Druhé dějství se karta otočila a byli to Východočeši, kdo zvýšil aktivitu před brankou. Domácí strážce svatyně Filip Rada ale vše k veselí domácích fanoušků vyřešil. Posléze pookřála i domácí ofenziva. Jenže hráči žlutého baletu si ve svém počínání byli sami největšími soupeři - otálením s rychlým posunutím míče či přesněji zamířenou přihrávkou se připravili o řadu slibných příležitostí. V 77. minutě pak prakticky z ničeho nic natáhl dobré čtyři metry před pokutovým územím Hlavatý, a na jeho dělovku nedokázal Rada zareagovat. Hostující Pardubice se tak dostaly do vedení, které si i přes závěrečný tlak domácí Dukly pohlídali.
o přijímání porážek…
Já neumím odpovědět na to, jak to bolí. My jsme věděli, proti jakému soupeři hrajeme, a v prvním poločase jsme hráli přesně tak, jak jsme chtěli – z mého pohledu nadstandardně. Tím, že Pardubice nedostávají góly a mají defenzivu zformovanou, nedařilo se nám se prosadit. Ve druhém poločase jsme chtěli hrát stejně, ale stejně jsme nehráli. Začali jsme být netrpěliví, nakopávali jsme dlouhé míče a i před tím inkasovaným gólem vznikly situace, které můžeme dostat pod kontrolu. Byli jsme potrestáni, a že se jednalo o první střelu soupeře, je nepodstatné. Podstatné je, že pokud nedáváme góly, naše hra není odměněna. Ještě pořád nemáme vpředu ten drive, zarputilost. Pak už to bylo za stavu 0:1 těžké, byla to rána pro kluky.
o neefektivitě v zakončení…
My nepracujeme na ničem jiném. V aktuálním režimu se hodně bojíme jít do střel, kluci trpí velkou svalovou únavou, ale pracujeme na tom dlouhodobě, stejně tak na celém způsobu hry. Ještě pořád nejsme tam, kde bychom chtěli být. Jsem přesvědčený o tom, že máme o co hrát, a dokud budeme mít v hlavách, že se chceme zlepšovat, chceme opakovaně vyhrávat, rozhodně nás tyto porážky nemůžou jakýmkoli způsobem poznamenat. Cíl, který jsme si dali my sami, pořád můžeme naplnit a naplnit ho chceme.
o psychickém vypjetí po dvou prohrách v řadě…
Kluci jsou z toho nešťastní a mají o čem přemýšlet. Psychická únava násobí tu fyzickou. Ale my potřebujeme hráče motivovat na další zápasy, ačkoli jim v hlavách zůstávají pochybnosti. Uděláme všechno pro to, abychom byli na Ústí znovu nachystáni, jak nejlépe umíme. První věc, kterou chceme změnit, jsou markantní rozdíly v poločasech – hned po zápase s Pardubicemi jsem o tom hráčům říkal.
o nasazení do příštích duelů…
Bojujeme a bojovat budeme. Ve Vlašimi a s Pardubicemi jsme utrpěli kruté porážky, ale jedeme dál. I v těchto těžkých podmínkách dokážeme bojovat a vyhrávat a budeme o to dál usilovat. Víme, že jsme hráli dobře, že jsme makali a nic nevzdáváme a vzdávat ani nebudeme.
Východočeši prožívají skvělou sezonu. Nic na tom nezměnila ani pauza vynucená koronavirovou epidemií. Rozjeté Východočechy se pokusil na domácím hřišti na pražské Julisce zastavit tým okolo Daniela Tetoura. A nutno podotknout, že zejména v prvním poločase si Dukla svou hrou vypracovala více brankových příležitostí. Už v 9. minutě se po dlouhém centru objevil před hostujícím Boháčem Lukáš Holík, jeho pokus ale dokázal brankář vytáhnout mimo tyče. O pár minut později si poradil i s Fábryho hlavičkou, který zakončoval pohlednou akci domácích. Vzápětí Fábry přece jenom zvedal v oslavném gestu ruce nahoru - jenže radost mu překazil zdvihnutý praporek asistenta rozhodčího. A když regulérní branku nepřinesla ani Holíkovo pohotové prodloužení centru, do šaten se odcházelo za bezbrankového stavu.
Druhé dějství se karta otočila a byli to Východočeši, kdo zvýšil aktivitu před brankou. Domácí strážce svatyně Filip Rada ale vše k veselí domácích fanoušků vyřešil. Posléze pookřála i domácí ofenziva. Jenže hráči žlutého baletu si ve svém počínání byli sami největšími soupeři - otálením s rychlým posunutím míče či přesněji zamířenou přihrávkou se připravili o řadu slibných příležitostí. V 77. minutě pak prakticky z ničeho nic natáhl dobré čtyři metry před pokutovým územím Hlavatý, a na jeho dělovku nedokázal Rada zareagovat. Hostující Pardubice se tak dostaly do vedení, které si i přes závěrečný tlak domácí Dukly pohlídali.