Narodil se v Rize a v hlavním městě Lotyšska prošel všemi mládežnickými fotbalovými kategoriemi. Začal však poměrně pozdě, bylo mu skoro třináct let. A to i přesto, že táta fotbal miloval a odmalička si s ním kopal. Vyrůstal v činžáku, jedna strana domu neměla okna, tak si tam s kluky udělali bránu a hráli fotbal. Maminka však měla raději jiné sporty, třeba tenis nebo plavání. Otec byl stavební inženýr, máma vystudovala stejnou školu jako on, právě na vysoké škole se potkali. Měl mladé a demokraticky smýšlející rodiče. Uměli být přísní, ale když chtěl nosit dlouhé vlasy, nebyl problém. A kdyby chtěl třeba piercing, nic by nenamítali. Ale očekávali dobré známky ve škole, což měl. Ze čtyř sourozenců - jedna sestra a dva bratři - byl nejstarší. Úplně nejvýhodnější to nebylo, musel se o všechno dělit, a když rodiče někam odcházeli, měl sourozence na starost. Poslouchali ho, byl nejsilnější. Ale nebyl nejhodnější. Facka občas přilítla nejen v dětství, ale i v dospívání. Právě výborný prospěch ho ve škole často zachraňoval. Protože jinak byl malý rváč, co je s chováním na štíru. Pral se často, kvůli jedné bitce musel táta do školy k řediteli a Kaspars byl přeložen do jiné třídy. 

Prvních deset let života prožil v Sovětském svazu, Lotyšsko byla jedna z jeho svazových republik. V roce 1991 obnovila země svou nezávislost. I jako kluk vnímal, že hrozí válka. Nikdo nevěděl, jak se Rusko zachová, co bude dál. Stavěli v Rize barikády, zapalovali ohně, vyhlíželi tanky, chodili na shromáždění a přesto, že si jako dítě plně neuvědomoval velikost toho okamžiku, právě v této době na něj otec nejvíc přenesl své vlastenecké cítění. Kaspars si ho v sobě nese napořád. Jako hodnotu, kterou když jednou získáte, už ji neztratíte. 

Díky otcově fanatické lásce k fotbalu znal už jako kluk z novinových výstřižků i logo Dukly Praha. Táta dokonce vlastnil i klubový odznak Dukly. I přes tento vliv nevedly Kasparsovy kroky jednostranně k fotbalu. Úspěšně studoval právnickou fakultu, nicméně po ukončení druhého ročníku už do třetího nenastoupil. Bylo jasné, že se bude živit fotbalem. Od roku 2000 hrál v lotyšském týmu FK Auda a už v roce 2002 dostal nabídku na zahraniční angažmá ve švédském Östers IF. Počátky byly těžké. Odloučení od rodiny, odlišné klima, kultura, jazyk, stýskalo se mu, volal domů každý den. To už reprezentoval Lotyšsko v týmu jednadvacítky. Poměrně brzy se oženil, bylo mu dvacet tři let. Jejich vztah začal na výletě s kamarády, u vody, na loďkách. Byla krásná, blonďatá jako všichni v Lotyšsku, vnímal její půvab, ale postupem času především charakter. Jeho žena je velmi silná, domnívá se, že silnější než on. Mnohokrát ho v životě podržela. Jejich povahy spolu ladí, doplňují se, on je spíš chaotik, ona dává věcem řád. Několikrát se stěhovali, často byla na všechno sama. Jejich vztah začal už v době jeho švédského angažmá, v této zemi hrál nakonec čtyři roky. A po ročním návratu do Lotyšska, kdy s týmem FK Ventspils vyhrál Virsligu, započala v roce 2006 jeho téměř desetiletá vrcholná anglická éra. Začínal v Championship  v Blackpoolu, po dvou letech přestoupil do Queens Park Rangers FC a v roce 2011 do Readingu. S posledně dvěma jmenovanými týmy vyhráli Championship a s týmem Readingu se stal hráčem jedné z nejvyhlášenějších soutěží na světě, Premier league. Přechod do Anglie byl mnohem snazší: jednak byl zkušenější, ale především měl u sebe svou rodinu. To byl zásadní rozdíl. Navíc anglické kluby jsou zavedené a navyklé postarat se o zahraniční hráče. Svou anglickou misi završil ve Wolverhamptonu a Colchesteru United a v roce 2015 přestoupil do řecké Super League v dresu PAE Ergotelis. Neutěšené řecké ekonomické poměry způsobily, že si po krátkém čase začal hledat nové angažmá a ještě ve stejném roce se jako velká osobnost zcela nečekaně objevil na pražské Julisce. Bylo to v sezoně, kdy jeho výkony sledovala celá česká fotbalová veřejnost, neboť Lotyšsko bojovalo o postup na EURO 2016 ve stejné skupině jako Česká republika. Nastupoval za lotyšský národní tým jako kapitán a hrál výborně. Poprvé se objevil v reprezentaci v roce 2005 a od roku 2009 je jejím kapitánem. Od té doby byl dvakrát vyhlášen lotyšským fotbalistou roku. Reprezentační zápasy prožívá velmi silně. Jsou pro něj nesrovnatelné i s nejvyšší anglickou soutěží. I když třeba hrají před pár stovkami diváků a zdaleka tolik zápasů nevyhrají, jsou to pro něj vrcholné, největší zážitky. Premiér League je zase splněný sen, o kterém se mu ani nesnilo.

S tátou si o emocích příliš nepovídají, neví, jestli je na něj hrdý, třeba mu to jednou řekne. Ale nečeká na to. Táta je velmi kritický. Kasparsova dcera i syn se narodili v Lotyšsku, i když v té době žili v Anglii. Ale žena chtěla být doma, kde to důvěrně zná, blízko své mámy. V obou případech hrál. Když se měl narodit syn, byl na soustředění s národním týmem. Před zápasem se dozvěděl, že je synek na světě. Jít na hřiště s takovou novinkou v srdci je zvláštní adrenalin. Dal gól, spoluhráči věděli, z čeho všeho se v tu chvíli raduje, a slavili s ním. Nejemotivnější  utkání jeho kariéry. Dnes s ním v Praze jeho rodina není. Děti už v Rize chodí do školy, všechno je tím pádem složitější. Chybí mu, ale v době dnešních možností komunikace už to není tak obtížné. A letadlem je doma za dvě hodiny. Nejdůležitější pocit pro něj je, že se má kam vracet. Do vlasti, ke své rodině. Prahu považuje za krásné město, navíc miluje historii, takže vnímá českou spojitost s pobaltskými zeměmi, tu jagellonskou, i tu novodobou, spojenou s ruskou okupací. Nepřišel do Prahy zakončit svou kariéru, ale skoro jistě ví, že až to jednou přijde, nebude ani fotbalový trenér, ani manažer. Fotbal téměř nesleduje, nesnáší jednání s manažery, kluby, novináři, vše kolem fotbalu vlastně nemá rád. Ale miluje tu hru, na hřišti je šťastný. I když s věkem ho fotbal bolí víc a víc. Nikdy nebyl vážně zraněný, ale nechce to zakřiknout či urazit ruku, která ho ochraňuje. Vysoký, levonohý stoper, vynikající hlavičkář, což byla v Anglii jedna z podmínek úspěchu, stejně jako tvrdá hra v soubojích. Má zcela přirozenou schopnost organizovat obrannou hru, což je součást jeho talentu. K tomu nezměrné zkušenosti, vůdčí schopnosti - a v týmu Dukly můžeme sledovat hráče mezinárodní velikosti.