Když se dívá na videa natočená v dětství, směje se a napadá ho, že si hodně prosazoval svoji vůli. Často ale tohle jeho chtění potrestalo plácnutí přes zadek a následný brek. Jakub je jedináček, který se sice narodil v Přerově, ale krátce po narození jakmile jeho táta, stavební inženýr, dostal práci v hlavním městě, se s rodinou přestěhoval do pražských Řep. Možná i tenhle přesun předznamenal, že se Jakub stane fotbalovým cestovatelem, který si mimo jiné zahrál i na indických trávnících.

Kousek za metropolí měli chatu, kam strašně rád jezdil. Jejich sousedi měli dva o něco starší kluky než byl sám, Pavla a Standu Piknovi. Ti se o něj často starali, ale hlavně ho poprvé vzali na fotbalové hřiště. Byli to právě oni dva, kteří ho naučili kopat do míče. Ještě než nastoupil do první třídy, postavil se před rodiče a prohlásil, že do školy nepůjde, jestli ho nepřihlásí do fotbalového klubu. A začal tam, kde hráli jeho kamarádi Pavel a Standa, na Zličíně. Už jako desetiletý byl výrazně rychlejší než jeho spoluhráči. I když jeho táta říkával, že když on hrával fotbal, byl ještě rychlejší. Nejen Jakubův otec, ale i oba jeho strýcové se profesionálně věnovali fotbalu, na strýce Petra Podaného se Jakub často chodil dívat na Spartu.

Vzhůru nohama se Jakubovi život otočil ve dvanácti letech. Oslovila ho totiž pražská Sparta, ve které strávil 16 let, během nichž prošel nespočtem hostování. Už v patnácti letech ho ale trápily bolesti zad. Po vyšetření diagnóza zněla Scheuermannova choroba, nicméně lékaři ho ujistili, že v případě správného cvičení bude zase v pořádku. Jenže trenéři ho tři čtvrtě roku nepustili na hřiště. Jakub tak prožíval jedno z nejtěžších období. Ale nevzdal se. Čtyřikrát týdně chodil hodinu plavat do bazénu, cvičil, a dokázal se vrátit. Krátce na to mu však praskla kost v noze a zase nehrál. V době, kdy vstupoval do Sparty, složil přijímací zkoušky na osmileté gymnázium. Být ve dvanácti letech hráčem Sparty a studentem výběrové školy je ale téměř nepředstavitelná kombinace. I když se Jakub učil velmi dobře, nestíhal. Ráno vzal dva batohy, jeden školní, jeden fotbalový a vyrazil z domova, vracel se večer, unavený a vyčerpaný. Při učení se mu často zavíraly oči. Po čtyřech letech na gymnáziu se proto rozhodl přestoupit na obchodní akademii. 

Když přišla jeho fotbalová dospělost a měl překročit práh dětství, mimo jiné vyhrával rychlostní testy, byl vybrán do sparťanského A dorostu. Nastoupil s ním přípravu, nový trenér mu ale doporučil hostování. Na Kladně v té době působil Jan Suchopárek, domluvil se tedy s ním. Ačkoliv nastupoval většinou na levé straně zálohy či obrany, tady se stal útočníkem a nejlepším střelcem týmu. Po půl roce se mu do Sparty nechtělo, a tak si prodloužil hostování na celý rok. V B týmu Sparty usedl na trenérskou lavičku Jaroslav Šilhavý a "povolal ho", aby se vrátil zpět do Sparty. Hrál tak za "béčko" a v roce 2009, ve svých dvaadvaceti  letech, nastoupil ke svému prvnímu ligovému startu. Nicméně opět na hostování, v dresu Bohemians Praha. Druhou část sezony následovala slovenská Senice. Po ní se už ale vrátil zpět na Spartu, aby se ještě naposledy pokusil  prosadit se v A týmu. Opět byl na testech nejrychlejší, opět se připojil k A týmu trenéra Chovance. Po týdnu přípravy se hrál zápas proti Palermu, Jakub se těšil, že bude na lavičce. Pak ale se spoluhráči zahlédli na stole trenérovy papíry s přípravou na zápas. Nahoře byl nástin standardní  situace a v ní zkratka "Pod". "Ty budeš hrát," řekl mu spoluhráč. Vyhráli 3:2 a jemu se zápas povedl. Bez jediného předešlého startu v rudém dresu byl nečekaným trumfem a to hned v duelu Evropské ligy. Bylo mu dvacet tři let a vydržel dlouhou cestu, než se dočkal příležitosti v letenském týmu. Následovalo derby se Slávií, ve kterém za stavu 1:1 nacentroval Bony Wilfriedovi v 91.minutě na vítězný gól. Týden, který odstartoval sen. V ročníku 2010/11 odehrál v základní sestavě celou skupinu Evropské ligy, kdy se Sparta kvalifikovala do jarní fáze EL a nakonec vypadla o jediný gól s Liverpoolem. Rok na to Sparta vedla ligovou tabulku, ale měnila trenéra. Ačkoliv Jakub nechtěl, musel na hostování do Olomouce. Byl "vyměněn" právě za zdejšího trenéra, o kterého měla Sparta zájem. V prvním zápase dal hattrick, vyhráli Český fotbalový pohár. Přesto jeho vzpomínky na Olomouc nejsou těmi nejlepšími. 

Po Sigmě o Jakuba projevila zájem plzeňská Viktorka, ale Sparta ho vyzvala, aby se popral o místo levého beka, do té doby hrál křídlo. Rozhodl se tedy zůstat, ale zbytečně. Příležitost nakonec vůbec nedostal. Poslali ho zachraňovat ligu do Teplic, kam dojížděl každý den z Prahy, ale záchrannou misi naplnil. Pak přišla nabídka z AEL Kallonis, což byl nováček řecké ligy z ostrova Lesbos. Na tréninky jezdil brzy ráno za východu slunce kolem pláže, pak zase večer. Benefit života v přímořských klubech. Tady nastoupil do 34 zápasů v základní sestavě, a stal se nejvytíženějším hráčem soutěže. A na každé domácí utkání navíc museli letecky do Athén. I tady Jakub hodně cestoval, do letadla nasedl 84x. V tu dobu o něj projevil zájem například AEK Athény, ale k přestupu nakonec nedošlo. Vydal se tedy do neznáma. Do Indie. V roce 2014 nastoupil za tým Atlético de Kalkata v Indian Super League. Jel hrát fotbal do země, kam lidé jezdí meditovat. Zažil fotbalové prostředí na úrovni finální části Ligy mistrů. Špičkové zázemí i podmínky, osobní bodyguard i vůz, skvělé bydlení, neskutečná popularita, na zápasech průměrně 50 000 diváků, úvodní duel sledovalo v televizi 410 milionů lidí. Marně se na ulici maskoval v kšiltovce, aby ho nepoznávali. V týmu měl tři vítěze Ligy mistrů v čele s Luisem Garsíou z Barcelony, se kterým si i nejlépe rozuměl na hřišti. Příprava mužstva proběhla v Madridu v tréninkovém centru Atlética, odkud byl i celý realizační tým. Varovali ho, že v Indii je nesnesitelné počasí, že se hráčům dělá na trénincích špatně. Myslel si, že po zkušenostech z Řecka je na horko připravený , ale v Indii dostalo slovo vedro úplně jiný rozměr. V sedm ráno čtyřicet stupňů. Vlhkost přes devadesát procent. Cestování z Kalkaty tři, čtyři hodiny letecky byl běžný limit. Nicméně toto angažmá se nestalo jen exotickým nevšedním dobrodružstvím s vedrem, ostrým jídlem a s buvoly v ulicích, ale především velkým fotbalovým zážitkem a úspěchem. S týmem Kalkaty oslavil titul mistra indické ligy. Běžela už pátá minuta nastavení rozhodujícího zápasu proti Kerala Blasters, stav 0:0. Jakub rozehrál rohový kop a posadil ho přímo na hlavu spoluhráče, který rozhodl. Zápas se hrál v Bombaji, vypukly oslavy. O životě v asijské zemi si Jakub založil blog, na kterém postupně líčil zdaleka nejen fotbalové zážitky v Indii. Navštívil Tádž Mahál nebo kriketové utkání mezi Indií a Srí Lankou. Postupně přivykl neskutečnému rozdílu mezi zdejším luxusem a chudobou. A i když není vyznavačem východních filozofií, musí potvrdit, že přinášejí radostný pohled na život. I ti nejnuznější lidé, kteří nemají nic, se usmívají.

Po jeho návratu chybělo půl roku k vypršení jeho smlouvy na Spartě, byl o něj zájem v Holandsku, ale zůstal na Spartě. Když se stal po dlouhých letech "volným", přijal nabídku Slovanu Bratislava. Zpět do Indie už nechtěl. Ve Slovanu zažil skvělou sezónu 2015/16. Jako obránce si připsal jedenáct asistencí na gól, hráli evropské poháry, ale na titul mistra ligy nedosáhli, skončili druzí. Rozhodování mezi dalšími zahraničními nabídkami odsunula dcera Johanka. Se svojí partnerkou Janou Peroutkovou se rozhodli zůstat v Praze. Fotbalový cestovatel se tak vrátil na český trávník, na Julisku.

V Praze tak může kromě sledování animovaných filmů, na které rád chodí do kina, přestože je v sále nejstarší, především fascinovaně pozorovat, jak roste jeho dcera. Při tom všem stíhá studovat profesní program MBA a pokud v budoucnu zůstane u fotbalu, rád by se přesunul ze sportovního pole do manažerského či marketingového.

Jakub je spíš solitér. Jak říká: “Do týmu jsem přišel pracovat, nikoliv si hledat kamarády.” I když přiznává, že když se daří, dobrá parta vždycky vznikne. Pokud je ale spoluhráč flákač, maří jeho cíl. Po všech svých zkušenostech zůstává optimistou, každé složitější období ho dokázalo posílit. Pracuje tedy především na sobě, protože ví, že není snadné měnit druhé. Jakub je pracovitý hráč s vynikající levačkou, vysokou rychlostí a přesnými centry. Od léta 2016 obránce Dukly Praha.