Bican Cup byl pro Vás důležitým startem do sezóny. Jaký vliv měl tento turnaj na sebevědomí Vašeho týmu do sezóny?
Na tento turnaj se tým těšil již od konce předchozí sezóny a byla pro nás obrovská čest být pozváni na takto velký turnaj s obrovskou tradicí. Výsledkově i herně jsme byli trochu na houpačce, ale spoustě lidí jsme dokázali, že na turnaj patříme. Kluci si opět dokázali, že se nemusí bát žádného soupeře nejen v ČR, ale i v Evropě.
Následovala na podzim výhra proti Bayernu Mnichov. Jak se tento zápas zrodil a jaký přínos měl pro kluky?
Tato akce vznikla ve spolupráci s Geraldem Prellem. Bayern si občas do svého tréninkového campusu pozve českého soupeře a tentokrát jsme ti šťastlivci byli my. Výjezd jsme spojili s prohlídkou Allianz Arény a muzea Bayernu, což byl pro kluky skvělý zážitek. Nicméně ještě větší zážitek získali kluci během utkání s Bayernem, kdy pod umělým osvětlením na přírodní trávě dokázali po vynikajícím výkonu Bayern porazit.
Během zimní přestávky jste se utkali s mnoha kvalitními týmy. Co jste se o svém týmu dozvěděl během těchto přípravných zápasů?
V zimním období pro nás v podstatě začala sezóna. Potkali jsme většinu týmů z ČLŽ i týmy z moravské větve. V drtivé většině zápasů jsme byli lepším týmem a pokud jsme se drželi plánu a neustoupili od našeho herního záměru, tak jsme v utkáních dominovali. Přípravné zápasy nám ukázaly především to, že i když se pohybujeme v divizní soutěži, tak jdeme správnou cestou a úroveň soutěže v tuto chvíli nebyla až tak podstatná.
Na jaře následoval turnaj v Ostravě. Tam jste vyhráli ve skupině například proti Manchesteru United. Jak se tento turnaj vyvíjel a co si z něho kluci odnesli?
Skvělými výkony na Bican Cupu a v průběhu sezóny jsme si vysloužili pozvání také na další velký turnaj do Ostravy, který měl i jiný přesah, a to návštěvu koncentračního tábora v Osvětimi, potažmo Birkenau. Této návštěvě předcházela i týmová prezentace o holocaustu. V samotném turnaji jsme především první den, ale také v úvodu druhého hracího dne, odehráli skvělé zápasy, ale bohužel jsme na penalty nepřešli čtvrtfinále proti pozdějšímu vítězi celého turnaje, Slavii Praha.
Necelý měsíc na to jste odjeli na turnaj do Rakouska, kde bylo mnoho týmů a tedy silná konkurence. Jaké hlavní zjištění Vám tento turnaj dal?
Rakousko bylo velmi specifické. Tušil jsem, že jsme se objevili v extrémně těžké základní skupině (nakonec 2. a 3. tým celého turnaje), ale i tak nám chyběla jediná branka k postupu ze skupiny do osmifinále. Síla skupiny se projevila tím, že všechny týmy, včetně nás, hrály prim v dalších skupinách o umístění. Plochy byly usazeny do fantastických horských prostředí, zklamala nás však absence pomezních rozhodčích, což naší hře na vysoké riziko bohužel příliš nepomohlo.
S rekordním počtem 296 gólů a 95 bodů v domácí soutěži jste vyhráli Divizi „B“. Co podle Vás stálo za tímto mimořádným výkonem Vašeho týmu?
Tento tým vstoupil do tabulkových soutěží před čtyřmi lety a za tu dobu neprohrál jediné soutěžní utkání, připsal si pouze dvě remízy. Za tímto úspěchem stojí vynikající tréninkový přístup a vnitřní motivace kluků. Dalším silným faktorem je rodinné prostředí, které si kluci mezi sebou vytvořili, a pouto mezi hráči, trenéry a rodiči má zcela jiný přesah.
Jak byste zhodnotil přínos Vašeho realizačního týmu během sezóny?
Po několika letech s Vasilem Jalaghoniou a Standou Lindauerem přivítali kluci Martina Babaču, který seskočil z U17, a Matěje Dobiáše, který naopak trenérskou dráhu rozjíždí. Sedli jsme si naprosto skvěle a každý z nás obětuje fotbalu a týmu maximum. Myslím si, že právě ten faktor "udělat něco navíc" popostrkuje tým k dalším a velkým výzvám.
Jak jste udržovali motivaci a vysokou morálku týmu během celé sezóny?
V každém utkání byl jednoznačný cíl – zaměřit se na činnost, nikoliv na výsledek. Tedy cesta je cíl. To kluci ve velké většině zápasů zvládli naprosto skvěle.
Jaké jsou Vaše dlouhodobé cíle pro tým a jaké kroky plánujete podniknout, aby byl tým úspěšný i v budoucnu?
Čeká nás zcela nová výzva. Díky kategorii U18 si v příští sezoně zahrajeme českou ligu dorostu proti velké většině o rok starším týmům (Hradec Králové, Teplice, Bohemians atd.). Soutěž je neobvykle dlouhá (čítá 20 účastníků) a my hned další víkend po soustředění vstupujeme do soutěže. Cíle zůstávají stále stejné – škola, rodina, fotbal. Jdeme cestou, která mužstvu svědčí, tedy nic měnit nebudeme, pouze přidávat, nabalovat a rozvíjet.
Jak důležitou roli hraje podpora rodičů a rodin Vašich hráčů v celkovém úspěchu týmu?
Bez toho by to nešlo. Jen díky rodičům mohou kluci absolvovat velké akce, které jsme v posledních letech zvládli. Vytvořila se tu zajímavá a podporující parta lidí, za což jim patří obrovský dík.
Děkujeme trenérovi za upřímné a inspirativní odpovědi. Je zřejmé, že úspěch týmu není jen o individuálních výkonech, ale o týmové soudržnosti, tvrdé práci podpoře zázemí a rodičů. Přejeme mnoho štěstí v nadcházející sezóně a těšíme se na další úspěchy.
