Güntere, v červnu ses posunul na pozici sportovního manažera mládeže. Jak se bude pozice lišit od tvé dosavadní práce? Přece jen už jsi byl s mládeží hodně propojený.
Základním a zároveň hlavním rozdílem je zaměření mé činnosti. I přesto, že jsem byl ve velmi úzkém kontaktu s lidmi odpovědnými za fungování naší mládeže, tak jsem nebyl naplno uvnitř. Motorem a srdcem naší mládežnické základny jsou výborní lidé, bez kterých by to nefungovalo. Nová pozice mi nyní umožňuje se s nimi potkávat takřka každý den a tím se i aktivně podílet na dalším rozvoji duklácké mládeže a na to se opravdu velice těším.
Je tvojí výhodou, že dobře znáš všechny mládežnické trenéry?
Nevím, zda je to výhoda. Pro mě osobně je to základní předpoklad k fungování vzájemné spolupráce napříč všemi kategoriemi a zároveň i možnost všech našich trenérů se přímo podílet na dalším vývoji metodiky a směru naší cesty. Otevřenost a komunikace je velice důležitá.
Mládež Dukly za deset let své existence udělala obrovské pokroky, ty jsi je měl možnost v průběhu času všechny sledovat. Jakých si vážíš nejvíc?
Vážím si naší mládeže takové, jaká je. Otevřená, hravá, přátelská a velice kreativní. Je plná výborných trenérů a lidí oddaných Dukle. Každý z nich vnáší něco svého, a přesto jdou všichni za stejným přesvědčením. To je na naší mládeži to nejcennější. A samozřejmě nesmím opomenout obrovský sportovní progres na úrovni všech našich kategorií.
V této sezoně bohužel po roce v nejvyšší soutěži sestoupila U19, zaznamenali jsme i sestup týmu U14. Čím to vysvětluješ?
Když navážu na předešlou odpověď, tak si musíme obrovsky cenit faktu, že se naše týmy za těch deset let vyhouply až na vrchol. V dospělém fotbale nakoupíte hráče a hurá na postup. V mládeži je to mravenčí práce, kde každý rok něco skládáte. Hráči vám končí, odcházejí do lepších klubů a když ještě vezmeme v potaz, že až donedávna byla Dukla z hlediska Prahy při přivádění nových hráčů až na čtvrtém, pátém místě, tak účast našich týmu v nejvyšších soutěžích byl veliký úspěch. I přesto, že soutěž neudrželi, tak v ní herně obstáli. Fotbal je však také o bodech, které rozhodují o umístění. A ty nám v několika utkáních zbytečně utekly.
Budete se s mládeží snažit o rychlý návrat – tak, aby všechny mládežnické celky hrály nejvyšší soutěže svých kategorií?
Děláme sport, jakým je fotbal, tak zcela přirozeně chceme vyhrávat a být úspěšnými. Každý úspěch našich mládežnických družstev je pro všechny trenéry Dukly veliká radost. Za deset let výchovy hráčů si všichni ověřili, že jsou schopni se podílet na celkovém výsledku, jakým byl například postup naší U19 do nejvyšší soutěže. Soutěž je ale jedna věc a výchova a tréninkový proces věc druhá. V našem A mužstvu se objevilo dost hráčů z naší mládeže, kteří nehráli v dorostu nejvyšší soutěž a první ligu zvládli. Naším cílem do budoucna je pracovat na zkvalitnění procesu výchovy v Dukle, a pokud se nám to bude dařit, tak nás to přirozeně dovede znovu i do nejvyšších soutěží.
Jaké jsou cíle dukelské mládeže jako celku?
Stanovovat si cíle v mládežnickém sektoru je někdy velice složité. Mládež Dukly má již dlouhá léta zcela jasné motto: škola – rodina – sport. Je velké množství dětí, které sportují, a jen zlomek z nich to "přetaví" ve své povolání. Fotbal je sportem, který vás od mala učí vedle trénování dovedností také fungování v kolektivu, odpovědnosti a spolupráci. Nastavený proces výchovy mladých fotbalistů v Dukle je nejenom o zvyšování sportovní výkonnosti hráčů a jejich příprava na další fotbalové výzvy, ale také spolupráce se školami a přímá komunikace s rodinami. Myslím si, že je velice důležité vychovat co nejvíce aktivních a zdravých mladých lidí. K tomu je samozřejmě naším hlavním cílem přivádět z vlastní mládeže co nejvíce hráčů do prvního týmu Dukly a profesionálního sektoru.
Co ti na práci s mládeží dělá radost?
Všechno. Vychovávat děti je velice zodpovědné poslání. Je nádherné, jak si mladí spotovci jdou pro každou novou informaci a nový impuls. To je obrovský rozdíl oproti práci s dospělými. S dětmi, pokud tak chcete, je svět neustále pestrý a nejde v něm zestárnout. Dukla mě vychovala a já nyní mohu být zapojen do výchovy další generace dukláčků. To je přece obrovská radost! Buďme hrdí na náš klub.