Pane Vandasi, od června působíte v Dukle jako nový výkonný a sportovní ředitel. Můžete se našim fanouškům pro začátek trochu představit
Prakticky celý život se pohybuju v různých pozicích ve fotbalovém prostředí. V 17 letech jsem vstoupil do kategorie dospělých a jako profesionální fotbalista jsem hrál do 32 let. Kariéru jsem ukončil v Německu v klubu VFB Oldenburg, kde předtím také působili Radek Drulák s Oldou Machalou. Po návratu do České republiky mě oslovila FC Viktoria Plzeň, která mně nabídla pozici sportovního ředitele. Protože jsem prostředí v tomto klubu znal velmi dobře z doby mého hráčského působení v tomto klubu, tak jsem nabídku přijal. V této funkci jsem byl po dobu tří let a následně jsem si udělal mezinárodní zkoušky, které byly nezbytné k tomu, abych se mohl stát licencovaným agentem, dnes již zprostředkovatelem. Jako agent jsem byl aktivní přibližně 16 let. Poslední roky jsem se intenzivně zaměřil na sledování českých hráčů všech kategorií.
Do FC Viktorie Plzeň jste také nastoupil, když spadla z první do druhé ligy. Vidíte v tom paralelu s Duklou?
Ano, přesně tak. Úsměvné je, že je to skoro na den přesně 20 let, kdy jsem do Plzně nastoupil, abych se podílel na řízení klubu. Situace byla v té době velmi kritická. Nejen po sportovní stránce to bylo velké zklamání, ale i společensky pro město Plzeň a Západočeský kraj byl sestup do II. ligy nepříjemná věc. Zároveň se sestupem se k tomu přidaly velké ekonomické problémy, kdy byl klub v mínusu kolem 30 milionů a ve stejném okamžiku ukončil spolupráci dlouhodobý generální sponzor. Tuto velmi těžkou a složitou situaci se nám ale následně podařilo zvládnout. Přistoupili jsme k prodeji bratří Došků do Slavie Praha za 30 mil, tím jsme se trochu nadechli a během tří měsíců se nám podařila dohoda se Západočeskou energetikou, která vstoupila do klubu jako generální sponzor. Tu samou sezonu se nám podařilo postoupit opět mezi elitu do 1. ligy a Plzeň se stala také jedním z klubů, o který se začaly zajímat různé investiční skupiny, a nakonec ji koupili zájemci z Itálie. Klub fungoval a měl co nabídnout. Nadějný kádr A mužstva, který měl velký potenciál a velmi dobrou mládežnickou základnu, pro kterou jsem získal zpět velkého odborníka na mládež Josefa Žaloudka, který v té době z osobních důvodů ve Viktorii nepracoval. Často o něm mluví Pavel Nedvěd s tím, že na jeho kariéře měl velkou zásluhu, stejně tak tomu bylo u hráčů Fořta, Šedivce, Filla, Procházky, Limberského a mnoha dalších. Během mého tříletého působení v klubu FC Viktoria Plzeň se nám podařilo prodat hráče za částky, které v celkovém součtu dělaly přes 150 milionů korun, což bylo fantastické. Jednalo se o transfery odchovanců, ale i hráčů, které jsme do klubu přivedli, jako byl Róbert Jež (později kapitán Slovenska), Pavel Grznár, Radek Šelicha, Petr Smíšek, Lukáš Pleško a řada jiných společně s vlastními odchovanci, kteří následně i po mém odchodu za velmi slušné částky přestoupili v rámci ČR nebo do zahraničí.
Proč jste se rozhodl vstoupit do Dukly?
Asi není žádné tajemství, že jsem byl již před rokem v představenstvu společnosti FKD. Zde jsem plnil roli člena představenstva, který situaci a dění v klubu sledoval a vnímal bez možnosti zasahovat do každodenní práce managementu. Před právě skončenou sezonou jsem na svoji funkci v představenstvu společnosti rezignoval. Bylo to před zahájením nového ročníku 1. ligy. Pochopil jsem, že nemělo žádný smysl, abych ve většině rozhodnutí měl úplně opačný názor než management, který klub řídil. Z větší části mám na mysli sportovní stránku.
Jak dlouho jste se rozmýšlel, když Vás majitel Ing. Petra Paukner oslovil, abyste nastoupil do Dukly na pozici člena představenstva a zároveň výkonného a sportovního ředitele?
Nešel jsem do neznámého prostředí. Nabídku jsem přijmul bez rozmýšlení, a to s velkým respektem, úctou a pokorou. Pro mě je tento klub jeden z historicky nejúspěšnějších jak v ČR, tak bývalém Československu. Tímto slavným subjektem prošla nejen řada vynikajících fotbalistů, které bych tady všechny nechtěl jmenovat, protože by mě mrzelo, kdybych na někoho zapomněl, ale i řada vynikajících trenérů a také funkcionářů. Jsem moc rád, že mohu v tomto směru využít zkušeností a kontaktů pana Miloslava Jíchy, jednoho z nejuznávanějších funkcionářů ve fotbalovém prostředí napříč republikou i za hranicemi ČR.
To vše rozhodovalo a pro mě bylo důležité i to, že se majitel rozhodl změnit směr a zároveň i způsob řízení klubu, který tady byl zažitý několik let a který podle mého názoru setrvačností zavedl klub do slepé uličky. Jako člen představenstva jsem viděl, jak se rozevírají nůžky mezi sportovní kvalitou spojenou s výsledky a finančními prostředky. Zjednoduším to. FK Dukla Praha sestoupila s ročním rozpočtem přes sto milionů korun. Rozpočtem se řadila do první šestky ligové tabulky. Místo toho, aby klub s takovým rozpočtem hrál o pohárová umístění, tak jako první tým bez účasti v baráži sestoupil do druhé nejvyšší soutěže. Neomluvitelné a řekl bych i ojedinělé. Většinou padají z ligy kluby, které nejsou finančně zajištěné. V Dukle to byl ale pravý opak. Klub byl po finanční stránce nadprůměrně zajištěný. Jedna z mála věcí, která v klubu na 100 % fungovala, byl majitel Ing. Petr Paukner, rozpočet, který on platil, odpovídal postavení v tabulce kolem 6. místa, ale bohužel následoval sestup do II. ligy. Sestup nebyl zaviněn nedostatkem finančních prostředků, jak bylo publikováno v médiích, ale vlastními chybami uvnitř klubu, za které Dukla zaplatila sestupem.
V čem konkrétně vidíte příčiny sestupu FKD do druhé ligy?
Jak jsem již zmínil, FK Dukla Praha, resp. A mužstvo sestoupilo do II. ligy s rozpočtem přesahujícím 100 milionů korun. Pro fotbalové odborníky by možná stačila pouze tato informace a vše další již se ani nemusí zmiňovat. Je to známka toho, že ne vše se zde dělalo dobře. Klub určitě nefungoval tak, jak by měl. Těch dalších konkrétních příčin je hned několik. Z dlouhodobého hlediska to vidím tak, že po odchodu trenéra Luboše Kozla a následně Jaroslava Šilhavého se nenašel takový trenér, který by jednoho nebo druhého plnohodnotně nahradil. Už dvě sezony před touto poslední sestupovou se klub zachraňoval. Před dvěma roky se zachránil tuším čtyři nebo pět kol před koncem a v minulé sezoně se Dukla zachránila dvě kola před koncem. Jako další příčinu vidím dlouhodobě velmi špatnou přestupovou politiku. Za posledních 5 let přestoupilo do klubu přes 60 fotbalistů. Za slušnou finanční přestupovou částku však odešli pouze tři hráči, což je tristní. Ostatním hráčům jednoduše skončila smlouva a odešli zadarmo nebo za pakatel. Další neomluvitelná věc. V ČR je 90 % klubů závislých na tom, zda se jim podaří dobře prodat své hráče. Ti, kterým se to dlouhodobě nedaří, se tak dostávají do velkých finančních problémů. Jako další důležitou příčinu, jsem viděl tu skutečnost, že kádr A mužstva vstupoval do tohoto soutěžního ročníku se 14 hráči, kterým končila v průběhu sezony nebo hned po ní profesionální smlouva. To je věc, která v profesionálním kolektivním sportu nesmí nastat. Je to absolutně manažersky špatně. Kde je ochrana investic? Navíc, jaká může být obecně motivace u hráčů na jaře, kdy klub bojuje o život v udržení v I. lize, když většina hráčů neví, co s nimi od další sezony bude? Jaký mohou mít tito hráči vztah ke klubu? Budou riskovat nasazení v osobních soubojích v těchto zápasech? Můžeme si říkat, že jsme všichni profíci, ale u některých to tak bohužel není. Prostě podvědomě je to jinde. Jako zlomovou vidím také tuto zimní přestávku. Po nástupu Romana Skuhravého do funkce hlavního trenéra se mu podařilo s mužstvem zapnout a získat do konce prosince bravurních 15 bodů, což byla slibná pozice pro vstup do jarní části. Následoval ale řez mužstvem a velmi krátká zimní příprava (4 týdny). Jaro už nebylo z více důvodů úspěšné a při zisku pouze pěti jarních bodů ve zbývajících kolech základní části tým vstupoval do skupiny o udržení takřka s nulovou šancí na úspěch. Tyto všechny věci se vzájemně prolínají a úzce spolu souvisí. Pro mě jsou to hlavní příčiny.
Co jste si dal prvotně za své cíle?
Pro mě je důležitá stabilizace a organizace klubu, v kterém bude každý vědět, za co je odpovědný. Budu náročný a kdo nebude stačit, s tím se rozloučíme. Budu vyžadovat profesionální přístup, a to nejen od hráčů, ale i od trenérů a členů širšího managementu. Budu chtít výsledky, a to znamená rvát se o každý bod v každém utkání a dále konkrétní výsledky v podobě práce při zdokonalování hráčů, kdy jediné měřítko vidíme každý týden na fotbalovém hřišti. Jsme profesionální klub, tak se o jiném přístupu než profesionálním bavit ani nemůžeme. Ať už jako člen představenstva, tak i následně jako pozorovatel zvenčí jsem měl dříve pocit, že z Dukly se stala chemická laboratoř, ve které si někteří jedinci nebo skupinky dělaly svoje pokusy, které ale bohužel nevycházely a nic se nedělo. To jednoznačně skončilo. Dále je pro mě důležitá stabilizace A mužstva. Vybudování silného týmu, který bude hladový po úspěchu a ve kterém budou hráči, kteří si váží toho, že hrají v FKD. Chtěl bych tady mít vítězné typy hráčů, chybějí zde osobnosti typu Patrika Gedeona. Je mi jasné, že nemůžeme konkurovat špičkovým klubům v ČR, proto ty nejlepší hráče neudržíme. Pro ty nejlepší bohužel nebude FKD nikdy cílová stanice. Tomu i rozumím. To by měla být pro většinu hráčů motivace. A právě takové mužstvo by se mělo pokusit o návrat do první ligy co nejdříve.
Jakou soutěž bude hrát B mužstvo?
B tým je přihlášen do ČFL. Rozhodlo se tak sportovní vedení, které zde bylo přede mnou a které si to tímto způsobem vyhodnotilo.
S jakým rozpočtem půjdete do následující sezony?
Majitel v médiích to už zmínil, budeme se pohybovat v ponížení více než o polovinu rozpočtu loňského. Bude to velmi náročné, ale já věřím, že to zvládneme. Čeká nás v klubu hodně práce, je toho dost co zlepšit a nezbývá nám, než si vyhrnout rukávy, utáhnout opasky a pustit se tvrdě do ní.