rChci touto cestou reagovat na ohlasy a komentáře některých našich fanoušků k našemu poslednímu zápasu se Slavií, které se objevily na klubovém webu, případně byly adresovány mně osobně. Porážka 5:0 jakéhokoli prvoligového klubu s jakýmkoli prvoligovým soupeřem, tedy týmem stejné soutěžní kategorie, je oprávněně veřejností vnímána jako debakl a ostuda. Tak tomu bylo, je a bude. Platí to tedy bez výhrad i o naší porážce v Edenu. Připomínám, že se tak nestalo poprvé. Od návratu do ligy v roce 2011 jsme obdobnou porážku utrpěli v Jablonci (6:0) a vysoké byly i tři porážky čtyřbrankovým rozdílem. Je to tedy druhá nejvyšší porážka za posledních 6 let. 5:1 prohrála v roce 1968 se Slovanem Bratislava i Dukla, která měla v brance Ivo Viktora, tehdy jednoho z nejlepších brankářů světa, a neprostupnou obranu s Ivo Novákem, Čadkem a dalšími borci.
Bouchat pěstí do stolu, bouře v kabině, snížení odměn, jak navrhují někteří fanoušci, není v této chvíli všelékem. O bouři v kabině se jistě po zápase postarali trenéři. Odměny byly hráčům sníženy už po vyřazení z Českého poháru MOL Cup, kdy to bylo plně na místě. Pokud jde o zápas se Slávií, já nemám pocit, že by ho hráči vypustili, podcenili, nebo se maximálně nesnažili. Ale hráli jsme s úřadujícím mistrem! Přiznám se, že jsem s bodovým ziskem v Edenu nepočítal. Vycházel jsem ze znalosti síly obou mužstev (dnes je v módě říkat rozpočtů, i když já bych rozdíly mezi rozpočty nepřeceňoval, neznám rozpočet Liberce, asi těžko se dá srovnávat se Slavií a přece tam Liberec vyhrál) a z toho, že se Slavia bude chtít za porážku v Plzni i tu předchozí rehabilitovat. Netušil jsem ovšem, že jí to tak usnadníme a nabídneme jí "den otevřených dveří". A místo bouchání pěstí do stolu bychom se měli zamyslet nad příčinami tohoto fatálního selhání. Nebylo první, už pohárové vyřazení v Domažlicích signalizovalo potíže. Příčin je jistě víc. Některé budeme řešit s trenéry, další jsou všeobecně známy.
1. Fluktuace v kádru A mužstva.
Odešli Štetina, Nestor. Olayinka se vrátil z hostování a zranil se Marek Hanousek. Kádr opustili Šimůnek, který uplatnil výstupní klauzuli, a taky Čajič s Považancem, čímž se nepochybně snížila konkurence v mužstvu. Důvod odchodů je jasný. Finance. Buď nesplnitelné finanční požadavky hráčů, nebo nutnost získat prostředky na provoz klubu (nájmy, odměny hráčů, realizačního týmu, zaměstnanců, soustředění atd.). V kádru máme nyní řadu odchovanců, kteří ale pro ligu zatím nedozráli a bude to ještě nějakou dobru trvat, jistě nejméně rok, než budou nastupovat.
2. Přestupová politika.
Ne všichni fotbalisté, kteří přišli během tohoto roku, jsou schopni své předchůdce nahradit. Nutně se nabízí otázka, kdo je vytipovával, jak zkušeně je odhadl a zda mají předpoklady časem výše uvedené nahradit. Je to opět spojeno s otázkou finančních možností, i když znám některé fotbalové funkcionáře, kteří jsou i za neomezené finanční prostředky schopni angažovat zcela "marné" posily. Takže to není prioritně věc peněz, ale čichu na hráče a odhadu. I v rovnici „kvalita – podmínky“. Klub platící nadprůměrně průměrné nebo podprůměrné hráče musí nutně špatně skončit.
Setkal jsem se i s názorem, že by se hráči za trapný výkon proti Slavii měli omluvit. Omlouvali se už za vyřazení z poháru. Myslím, že nejlepší omluvou by byly dva úspěšné domácí zápasy v závěru podzimního kola. Ale budou tam soupeři a může se stát cokoli. Kdo má špatnou paměť, pokusím se mu jí osvěžit jarem 2014. Získali jsme tehdy 11 bodů ze 14 utkání, tedy 11 z 42 možných, a padali z pohárového 3. místa stále dolů. Hysterie, panika na stránkách deníků i ve fotbalové veřejnosti, volání po odvolání trenéra Kozla, spekulace všeho druhu. Dnes máme bodů 16 a snad ještě nějaké na podzim doma získáme. Vedení klubu zachovalo chladnou hlavu tehdy a mělo by ji zachovat i nyní. Řeči o sestupu odmítám, a to se rozhodně nepovažuji za optimistu.
Ing. Bohumil Paukner
Předseda představenstva