Obecně platí, že vždy je zájem o přestup nejlepších hráčů. Nelze se proto divit, že Sparta i Slavia, jejichž finanční zdroje s našimi těžko můžeme poměřovat, projevily zájem právě o tohoto hráče. Pokud budeme mít k dispozici finanční prostředky alespoň přibližně srovnatelné s nimi nebo kluby podporovanými městy, v nichž sídlí, nebude zapotřebí uvolňovat hráče jako je Štětina, Néstor, Karavajev, Romera. To předpokládá, že se podaří získat dalšího významného investora či sponzora, o něž dlouhodobě usilujeme. Jedním ze zdrojů příjmů klubu je také návštěvnost. Hrajeme pohledný fotbal, ale stejně jako v minulosti je těžiště našich fanoušků na venkově a návštěvy jsou v porovnání s ostatními pražskými prvoligovými kluby nízké. V Praze jsme byli i za časů Masopusta, Pluskala, Kučery, Nováka, Viktora, Vízka a Nehody vždy až na 3. – 4.místě. Jsou tu prostě kluby s mnohem delší historií a tradicí. Navíc Dukla zmizela na 15 let z vrcholové kopané a toto přervání kontinuity nezůstalo bez vlivu na počet příznivců. Je omyl tvrdit, že nechceme patřit mezi nejlepší celky v lize, ale musíme si klást cíle, které jsou reálně dosažitelné v našich současných podmínkách.
Při uvolnění trenéra Šilhavého a jeho asistentů jsme o hráčskou kompenzaci usilovali, ale nedohodli jsme se. Měli jsme zájem o jiné hráče, než nám byli nabízeni. S vlastními odchovanci to není vůbec špatné, i když nemůžeme stavět jenom na nich: Tetour, Bezpalec, Preisler…. A připravujeme další.
Management Dukly není duklácký?! Sportovní ředitel Günter Bittengel je odchovancem Dukly, je to poslední hráč Dukly, který reprezentoval v A mužstvu Československa a v A mužstvu České republiky, za Duklu hrál v semifinále Poháru vítězů pohárů, trénoval ji v letech 2007-2009. Působí zde sekretář Miloslav Jícha, který tuto funkci v Dukle zastává s desetiletou přestávkou od poloviny padesátých let. Předsedou dozorčí rady je Jiří Blažek, který spolu s dalšími několika osobnostmi (R. Sokol, M.Mück, Ivo Novák, T. Hubáček) držel dukelskou mládež a tím i Duklu Praha nad vodou v nejtěžších letech. Moje legitimace člena Duklaklubu nese datum 15.března 1967. Je na ní ještě podpis tehdejšího předsedy Duklaklubu, účastníka druhého odboje ve Francii a Anglii a také bojů na východní frontě, generálporučíka Viléma Sachera, pozdějšího signatáře Charty 77. V Dukle jsem jako dobrovolný funkcionář pracoval už v první polovině 80.let. Majoritním akcionářem Dukly a jejím hlavním sponzorem, který do ní vstoupil se svou společností Carbounion Bohemia v roce 2013, tj. v době, kdy jí hrozila insolvence a riziko bankrotu, je můj bratr, který Dukle fandí od svých osmi let. Je to málo?