V rámci cyklu Celá Dukla čte (a píše), který po celý rok pro náš klub připravuje spisovatelka Zuzana Maléřová, proběhlo 9.června setkání určené pro naše nejmenší - pro týmy U7 a U6 čili školičku. Mezi kluky a jejich rodiče zavítala první dáma divadla Semafor, herečka a zpěvačka Jitka Molavcová a pro kluky navíc teta Jitka z Kouzelné školky.
V intimním prostoru Fanshopu Dukly Praha ( Podbabská 5, Praha 6) jim přímo z očí do očí a jen pro ně přečetla opravdu kouzelně ukázku z Exupéryho Malého prince, doprovázenou obrázky, protože se jednalo o úryvek, kdy malý princ žádá pilota, aby mu namaloval beránka. Po několika marných pokusech uspokojit malého prince tím správným obrázkem, namaluje pilot bedýnku. A malý princ a spolu s ním i děti byly najednou spokojené. V bedýnce si představily přesně takového beránka, jakého si přály. A právě o dětských přáních (a fantazii) četl i druhý host, trenér mládeže Jaroslav Žipaj - Tři kluci se džbánky sirupu a tajnými přáními (z knihy Carla Sandburga Pohádky z bramborových řádků). Těm klukům se jejich tajná přání podařilo prožít, protože "přání je malinký hlodavec, který hlodá ve dne v noci ve vašem srdíčku a zpívá si: Jen si mě najdi, jen si mě najdi." Blíží se prázdniny, pro některé z přítomných kluků první po první třídě, pro některé poslední před nástupem do první třídy. Právě ti s úsměvem na tvářích poslouchali manažera mládeže Petra Studénku, když jim četl text Daniela Dvořáka nebo-li Kašpárka v rohlíku o tom, jak předškolák poučen babičkou, že každý máme svého anděla strážného, se toho svého pokusí nalézt a když se mu to podaří, těší se, že na něm přijede do školy. V blízkosti svého domu najde totiž jedinou okřídlenou bytost, slepici...
Hosty na závěr setkání byli kluci z týmu U12 v sestavě Štefan-Kočí-Noll-Kleček-Mejdr-Peřina-Novotný. Kluci přečetli své vlastní texty na téma co je to neštěstí a co je to něha. Jejich malí posluchači je velice pozorně poslouchali a bylo cítit i dojetí. Pak "zahráli" starší bráchy sedmiletým a byli jim nápomocni při jejich čtení. Přesto, že ti se teprve učí psát a číst, statečně vystoupili se svými texty a sklidili zasloužený potlesk. Měli napsat, jak se pozná, když se lidi mají či nemají rádi a co by si přáli, až uloví zlatou rybku. Skoro všichni zmínili zdraví pro celou rodinu a samozřejmě stát se fotbalistou. Jeden z nich to pak vypsal naprosto jasně: "Od zlaté rybky bych si přál: za prvé akvarium, za druhé rybičky, za třetí bohatství, za čtvrté štěstí, za páté delfína." Dál už psát nesměl, už tak se u zlaté rybky přepočítal.
Jitka Molavcová každému z nich pak poblahopřála a předala dárek a bylo cítit, jak ji zaujali, stejně jako pánové Žipaj, Studénka či šéf mládeže Fišar, který ji přišel za klub přivítat. "Je neuvěřitelné, co člověk může prožít za jednu hodinu," řekla spontánně a dodala:
" Ano, byl to zážitek !
Setkání s mladými fotbalisty, kteří už ve školním věku vnímají propojení těla a duše.
Vzpomínka na toto odpolední setkání se hned tak nevytratí.
Děkuji Zuzanko Maléřová a trenéři a vedoucí těchto dětí na Dukle za to, co děláte pro mladé sportovce...
Děkuji za pozvání.
Bylo mi s vámi dobře.
Věřím v dobrou budoucnost generace, se kterou jsem se mohla potkat."