clanek-1
  • Klub

  • 24.03.2014

Pavel Řezníček četl a vyprávěl na tribuně Julisky

20.března proběhl další díl cyklu Celá Dukla čte dětem(a píše), tentokrát určený týmům U13 a U12. Diváky doslova přeplněný prostor pod střechou Julisky byl zaplaven přívalem citů, dojemných a silných okamžiků, úsměvů a krásných textů.

Svou výjimečnou interpretací povídky Dava Eggerse "Než jsem se utopil" nadchnul malé i velké diváky Pavel Řezníček hned na počátku. Příběh toho nejrychlejšího psa, nejrychlejšího ze všech, než se utopil. Aby pak poznal, že Bůh je slunce. A slunce krásně svítilo na celou tribunu a podvečer pokračoval ukázkou z knihy Oty Pavla Dukla mezi mrakodrapy. O Ivo Urbanovi četl sportovní ředitel Günter Bittengel. Literatura je krásná právě tím, že zachytí víc než jen informace kolik kdo odehrál zápasů, kolik dal gólů a čeho byl vítězem či poraženým. Zaznamená - a to navždy -  charakter osobnosti, atmosféru, jeho životní příběh, popíše i to, že míč, kterým Ivo Urban dal krásný gól proti Berschootu byl úplně nový, bílý, neodřený v započatém boji a v paprscích reflektorů zazářil jako světelná bílá koule. Mnohokrát ve snění a polospánku pak Ivo Urban viděl ten letící bílý míč. V tom jímavém  okamžiku autorka pořadu Zuzana Maléřová přivítala mezi mladými hráči hlavního hrdinu povídky, Iva Urbana, ukrytého jako překvapení mezi diváky a předala mu knihu Příběhy z tribuny - jako symbol pokračování Dukly, zachycení silných okamžiků současnosti. "To, co děláte, je nejenom záslužné, ale především velice krásné," řekl po konci setkání naprosto dojatý legendární hráč nejslavnější éry tohoto klubu.


Pak se trochu žertovalo, protože na řadu přišlo téma fantazie versus lež a ukázka z knihy Podivuhodné příběhy Barona Prášila na zemi, na vodě i ve vzduchu. Úsměvné řádky plné neskutečných představ přečetl záložník A týmu Dukly Petr Malý, i když mu momentálně do smíchu není, a kterému sami kluci přinesli křišťálového anděla, s přáním, aby ho chránil v časech dobrých i zlých. K tomu přidal trenér juniorského týmu Jaroslav Hynek ukázku z Exupéryho Malého prince o světě slz, který je tak záhadný...a zdálo se, že večer nabírá vrcholu. Tím se stala vlastní tvorba třináctiletých a dvanáctiletých hráčů, kteří při sdělování svých niterných pocitů dovedli k slzám nejen sami sebe, ale především přítomné diváky. Zuzana Maléřová uzavřela setkání kapitolou ze své knihy Jak potkat děti, končící větou: "A vedle toho proudu, valícího se neznámo kam, který ve svém tupém sebevědomí moci boří vše, co stojí v cestě, si  někde bokem  teče malý pramínek, který se raduje, protože si do něj jeden ještě nedávno opuštěný chlapeček hodil poprvé v životě oblázek."

"Po atmosféře, kterou jsem s vámi zažil, přeji Dukle, aby se jí opravdu dařilo. Aby ten duch, který čišel ze všech textů kluků, ve kterých nadřazovali tým a spoluhráče nad své individuality, vedl k tomu, že navážou na to nejlepší z dob Masopustových. A protože jsem od dětství sám velký trémista, obdivuji navíc pány Bittengela, Malého a Hynka s jakou chutí a odvahou se pustili do četby před přeplněným sálem. Byli skvělí," vzkázal Pavel Řezníček. 

Autorem fotografií je Petr Krejčí.

Příští díl cyklu Cela Dukla čte dětem (a píše) proběhne 8.dubna v 16,30h.

bonus