Ať se to někomu líbí či ne, jsou tu. O kom, že je řeč? O fenoménu jménem kotel a o jeho kotelnících. Je sice pravda, že v našem dukláckém provedení se spíše jedná o kotlík, v některých případech i o dokonce zcela originální ešus, ale to samozřejmě vůbec nic nemění na tom, že i v těchto našich skromných poměrech a podmínkách se vždy fandí s maximálním úsilím a nasazením jako v kterémkoliv jiném kotli, který čítá několik stovek hlav.
Pravidelně se v něm schází jak pracující inteligence, tak i inteligentní pracující. Tito lidé, zarytí, věrní a oddaní fanoušci toho či onoho klubu svou vlastní osobu týden co týden vystavují situacím, ve kterých budou obdivováni, ale nebo také i zatracováni. To záleží na úhlu pohledu daného člověka, ať už přímo člena kotle či jen jeho pozorovatele. Přijmout tuto roli a stát se členem kotle opravdu není nic jednoduchého, ať se to možná na první pohled tak vůbec nezdá.
Tato role skrývá i mnohé nepříjemnosti a peripetie s tím související. Ono to totiž není jen o tom, že jste dosti často vidět v televizních přenosech, že Vás zabírají fotoaparáty z nejrůznějších médií, ale také o tom, že jste daleko více ´´lustrovaní´´ tedy zejména při venkovních utkáních, ale na druhou stranu tohle vše pak ve finále stojí za to, že Vám hráči Vašeho milovaného klubu za tu Vaši neutuchající podporu od srdce zatleskají a přijdou si s Vámi "plácnout´´. A když se k tomu ještě přidá i nějaká ta soukromá fotka nebo podpis od samotného hráče, tak je pak spokojenost maximální a je na co časem vzpomínat a o čem si s přáteli u piva podebatovat.
V žádném případě neříkám, že podpora sedících diváků na hlavní tribuně není důležitá, ale přesto si myslím, že je třeba posílit a rozšířit zejména naše "kotelnické" řady, pokud možno, aspoň u nás doma na Julisce. Vím, že tento krok není vůbec jednoduchý, ale přesto všechno pokuste se překročit svůj vlastní stín a vystoupit z anonymity hlavní tribuny. Jakmile mezi nás přijdete, zpátky se Vám už rozhodně chtít nebude. Ta atmosféra tam dole je vážně neopakovatelná a naprosto originální. Tohle se vážně nikde jinde na stadionu zažít nedá. To co nahoře jde jen ztěžka a s obtížemi, tak dole jde jakoby úplně samo. Neznám totiž lepší pocit, než si 90 minut parádně od plic zafandit, zamávat si šálou a z plna hrdla si zakřičet ´´Góóól´´ "Žlutej balet" apod.
Prostě a jednoduše ´´pražská Dukla to jsme my´´. A Vy samozřejmě také. Přijďte mezi nás a podpořte to, co nás všechny dohromady a do jednoho navždy tak silně spojuje. Budeme se na Vás těšit co možná nejdříve.
kouk