Dvaadvacetiletý univerzál David Pech přišel do Dukly na roční hostování. Příchod kmenového hráče Slavie byl dotažen jen pár hodin před utkáním se Spartou. V rozhovoru, který byl publikován v zápasovém magazínu, se rozpovídal o svém těžkém zranění, příchodu na Julisku a zhodnotil i atmosféru v dukelské kabině.
Jak se zrodilo tvé hostování v Dukle?
Můj příchod se nerodil vůbec lehce. Nejprve jsem zahájil letní přípravu se Slavií a následně jsem dostal svolení k odchodu na hostování do Pardubic, kde jsem s týmem trénoval zhruba týden. Nakonec jsem se rozhodl svůj přesun na východ Čech zrušit, ještě předtím, než byl oficiálně dotažen. S trenérem Saňákem se znám od mládí, proto jsem nejprve zvolil Pardubice, nakonec jsme se ale korektně rozešli. Poté jsem se zhruba dva týdny připravoval s fyzioterapeuty na Slavii. Minulá sezona byla pro mě velmi náročná kvůli zranění kolene. V aktuálním ročníku bude pro mě proto důležitý dostatek herního vytížení, a tak jsem se rozhodl pro Prahu a hostování na Julisce. Dukla o mě stála od začátku, byl jsem v kontaktu i s trenérem Petrem Radou, který mi nejprve popřál hodně štěstí při přesunu do Pardubic s tím, že se třeba jednou setkáme. O dva týdny později se pak jeho slova potvrdila.
Co si od hostování na Julisce slibuješ?
Určitě je to herní vytížení, jak jsem již zmiňoval. V minulém roce jsem v lize kvůli zranění vůbec nehrál. Společně s Duklou se chci dostat zpátky do své nejlepší formy a vím, že jinak to nepůjde. Jsou tu náročné tréninky, které mě výborně připraví. Věřím, že budeme zápasy zvládat a bude se nám dařit. Osobně jsem byl na zápase s Bohemians a viděl jsem, jak kluci i v početním oslabení bojovali. Myslím, že právě bojovnost je pro Duklu symbolická a je pro ni velmi důležitá.
Jak vnímáš letošní ambice Dukly?
V tuto chvíli to není lehká otázka, protože Dukla se do ligy vrátila jako nováček. Po týdnu, který jsem tu s týmem strávil, ale vnímám, že kádr je dobře sestaven. Jsou tu zkušení hráči i draví mladí, kteří si váží každé příležitosti v první lize. Myslím si, že úvodní los byl z celé ligy pro Duklu jasně nejtěžší, kdy se hrálo doma s Plzní, Bohemians a venku na Letné. Co se týká ambicí Dukly, tak je to udržení prvoligové příslušnosti, ale myslím si, že se můžeme vyhnout i baráži o udržení.
Jaký pro tebe byl pátek, den utkání se Spartou, kdy se oficiálně potvrdilo tvé hostování v Dukle?
Velmi intenzivní, sám jsem nevěděl, jestli se vše stihne dotáhnout do večerního výkopu zápasu. Naštěstí se to podařilo a do utkání jsem naskočil na zhruba pětadvacet minut. S týmem jsem trénoval od úterý, stihl jsem tak alespoň tři tréninky a poznal jsem týmovou atmosféru. Vážím si důvěry, kterou do mě Dukla vložila a věřím, že jí to během sezony vrátím.
Byl pro tebe návrat na ligový trávník v něčem speciální, třeba tím, že byl na Spartě?
Už jednou jsem se po těžkém zranění vracel na hřiště a bylo to také právě proti Spartě. Naposledy to bylo ještě v dresu Mladé Boleslavi. Příjemné to bylo v tom, že jsem se vrátil před vyprodaným stadionem, pro takové zápasy každý fotbalista trénuje.
Můžeš nám popsat své poslední zranění?
Během minulé letní přípravy jsem se zhruba tři nebo čtyři dny před startem ligového ročníku zranil během intervalového tréninku. Ujelo mi koleno a magnetická rezonance odhalila přetržení předního křížového vazu. Následovala operace, kdy mi šili i meniskus, a zhruba půlroku jsem pracoval v posilovně, kde jsem se připravoval na návrat do tréninku. V dubnu jsem naskočil za rezervu Slavie, což mi velmi pomohlo i tím, že B-tým byl v tu chvíli na vítězné vlně a zvládl postoupit do druhé ligy.
Jak vnímáš dukelskou kabinu?
Musím říct, že po týdnu, který jsem tu strávil, jsem mile překvapen. První dny v novém prostředí bývají vždy těžké, když opustíte své přátele v bývalém týmu a objevíte se v novém kolektivu. Na Dukle je ale skvělá parta, zapadnul jsem a je tu i několik mladých kluků, které znám z předchozích angažmá. V Mladé Boleslavi jsem se potkal s Murisem Mešanovićem, Dominikem Haškem a s trenérem Pavlem Medynským. V mládežnických reprezentacích jsem hrál s Jakubem Zeronikem i Martinem Douděrou. Michal Horňák mě zase vedl jako asistent u reprezentačních výběrů U18 i U21, kde jsem poznal i kustoda Jana Švestku. Znám tu tedy spoustu lidí a je to pro mě velmi příjemné.
Jaké jsou tvé cíle pro tuto sezónu?
Hlavně být zdravý, strávit co možná nejvíce času na hřišti a být platný pro Duklu, pomoct jí k úspěchu v této sezóně.
.png)
