Nemůžeme
začít jinak - co Vy a fotbal? Jaký k němu máte vztah a jaký jste byl hráč?
Výborný hráč jsem asi nebyl, jinak bych
neskončil “za sporákem” (smích). Ale řekněme, že je fotbal kus mého života.
Sice už nehraji, ale bez fotbalu žít nemůžu. Neexistuje neděle bez italské ligy
nebo středa bez Champions League. Samozřejmě se dívám i na Duklu. To vše musí
manželka akceptovat (opět se zasměje).
V
jednom rozhovoru jsem se dočetl, že jste fanouškem Fiorentiny. Jaký je rozdíl
mezi českým fanouškem a tím italským?
Je to určitě jiné. Tady všichni víme, že
fotbal je párek a pivo. V Itálii je zvykem jíst na každém stadionu něco jiného.
Samozřejmě máme tam i pivo, bohužel ale ne tak dobré jako tady. Každý stadion a
každé město má své gastronomické specifikum. Dokonce nejen stadion, ale i celá
města se využívají gastronomicky (z pohledu fotbalových fanoušků) – ti kteří
chtějí vyrazit na fotbal třeba do Říma si řeknou “OK, vyrazíme o něco dřív,”
dají si výborný oběd a až poté jdou na fotbal.
Takže nejde
pouze o sport, ale jedná se, řekněme, o komplexní kulturní zážitek?
Ano. Pro některé rodiny určitě. Samozřejmě ti
velcí ultras přijedou autobusem, tak tak vidí na fotbal a jedou zpět.
Posuneme
se na mezinárodní scénu - v kvalifikační skupině na MS je Česko společně s
Itálií. Komu budete fandit?
Věřím, že postoupí oba dva – Itálie z prvního
místa a Česko z baráže, to je mé přání.
A teď
už k Dukle Praha – téměř pravidelně je Vás vidět na našem stadionu. Jak se Vám
na Julisce líbí?
Pamatuji se na první zápas, který jsem na
Julisce viděl, v té době jsem ještě žil v Itálii. Dukla hrála proti Interu Milán
(3. kolo Poháru UEFA, ročník 1986/1987), za který nastupoval Rummenigge.
Pamatuji si, že mě okamžitě zaujala ta velká tribuna. Nejen Juliska, ale Dukla historicky má pro mě
velký význam. V mé restauraci byl na jídlo pan Masopust a ptal se mě, zda se se
mnou může vyfotit. Na to jsem odpověděl: “Já se chci vyfotit s Vámi, pro mě
jste na prvním místě, Vy jste legenda.” Vždyť to je první Čech, který vyhrál
Zlatý míč! Dukla má prostě obrovskou historii a jsem moc rád, že můj malý syn
začal hrát právě tam.
Jak už
jste se zmínil - Váš syn hraje v
přípravce klubu. Jak se mu v Dukle líbí?
Určitě se mu v Dukle líbí, hned po mě chtěl
dres s číslem, teď už ho naštěstí má. Sport je ale důležitý pro každé dítě.
Navíc v tak nízkém věku je důležité, aby dělaly to, co se jim nejvíce líbí. A když
už nám syn rozbil doma všechny fotky, vázy apod., tak je lepší, aby si zahrál
na hřišti.
No a
jak se Vám líbí hra, kterou Dukla předvádí a jak byste zhodnotil dosavadní
výsledky?
Třeba teď nedávno pro mě byla velkým
překvapením remíza v Jablonci, která byla víc než zasloužená. Hra se navíc
začíná zlepšovat. Uvidíme, zatím je za námi pár zápasů. Podle mě je ten začátek
vždy těžší. Důležité to bude po reprezentační přestávce, to mě bude zajímat
(pan Ridi nám poskytl rozhovor 10. října pozn. redakce)
Vaše
restaurace je také partnerem klubu - jak byste tuto spolupráci zhodnotil?
S vedením Dukly se známe roky, jsme velice
dobří kamarádi. Myslím, že Da Emanuel funguje dobře, Dukla funguje dobře, takže
je to podle mě dobré spojení a doufám, že tahle spolupráce bude dlouhodobá.
Budete tipovat
utkaní Dukly v Gambrinus lize, kde změříte síly s legendou Dukly Janem Fialou a
vždy jedním fanouškem klubu - jak si na tyto “souboje” věříte? Považujete se za
fotbalového odborníka?
Ať už v Česku nebo v Itálii je sázení a
soutěživost kolem sportu hodně známá, já nepatřím mezi výjimky. Rád tipuji, jak
dopadne utkání. Ale třeba jak hrála Dukla v Jablonci, to se přiznám, že bych
remízu netipoval. Nakonec jsem s ní byl i nespokojený.
Naopak s Hradcem to je pro mě jasná jednička, odhaduji tak 2:0. Když teda budu
dobře tipovat, tak mi může Dukla věnovat balón pro syna, ok? ( hlasitý smích).