„V areálu začala rekonstrukce střechy, kterou Ministerstvo obrany na tento rok plánovalo. Jsme si vědomi toho, že to do jisté míry naruší komfort diváků při sledování domácích zápasů, což nás netěší. Proto se snažíme ve spolupráci se stavbyvedoucím vytvořit harmonogram prací, který by co nejméně zasáhl naše diváky, aby sledovací podmínky byly přijatelné,“ uvedl výkonný ředitel klubu Ing. Michal Šrámek.
O průběhu rekonstrukce a jednotlivých omezeních budeme diváky informovat před každým domácím utkáním, prostřednictvím našich webových stránek a sociálních sítí.
„Víme, že určitá omezení rekonstrukce přinese, ale uděláme vše pro to, aby to bylo v co nejmenší míře. Všem děkujeme za pochopení,“ dodává Šrámek.
Aktuální výhled na hřiště z prostoru VIP salónku.
Uzavřené sektory a schody tribuny, označené červenou barvou.
Po svém otci prý zdědil impulsivní povahu, ale zároveň dar empatie, schopnost vcítit se do druhých. Po matce zase neskutečnou pracovitost, pevnost, schopnost ustát těžké chvíle. K jeho vztahu k Dukle ho již v mládí přivedl starší bratr Bohumil, který je dnes předsedou představenstva klubu. Je o pět let starší a tak odešel na studia jako první a navracel se domů jako "Pražák na ves". Petr k němu vzhlížel, Bohumil byl zase jako starší bratr vlídný. Jejich pevný vztah jim vydržel po celý život. Právě Bohumil mu přivezl dres podepsaný Josefem Masopustem a devítiletý Petr se stal fandou Dukly. Na gymnáziu si jednou z hecu mezi kamarády vzal na hodinu tělocviku kompletní dres Dukly a mírně tím vyvedl z míry tělocvikáře zvyklého na tehdejší bílé tílko a červené trenýrky. Dnes je s jeho velkým přispěním Dukla nejenom jedním z nejatraktivnějších týmů ligy, ale pyšní se i výbornou mládeží, která má opět možnost vidět všechny vítězné poháry ze slavné minulosti, které díky Petru Pauknerovi mají opět své místo na Julisce.
Jako malý kluk si přál hrát fotbal, táta ho vzal na nábor do Sparty, vybrali si pět kluků, byl mezi nimi. Jenže život jejich rodiny byl spojen s chatou za Prahou, nebyli ochotni se podřídit fotbalovému životu a tak musel skončit. Ale nevzdal se, bydleli na Žižkově, zašel do klubu Viktorky, všechno si sám zařídil a stal se jejím hráčem. Tak začala jeho posedlost fotbalem. Ta cílevědomost a schopnost jít si sám za svým spojená s nasazením a pracovitostí, se projevila i v jeho dalším životě. Na vysoké škole si přivydělával na brigádách, když školu končil, měl už svou vlastní stavební firmu. Jeho hráčská kariéra se dále spojila s pražskou Slavií, v tomto klubu také začal získávat trenérské a manažerské zkušenosti, od trénování mládeže prošel cestu až k postu sportovního ředitele. Na fotografiích mládežnických týmů, které vedl, lze rozpoznat mimo jiné i tvář současného kapitána Dukly Marka Hanouska či bývalého hráče Dukly Jana Pázlera. Je nejen zkušeným "matadorem" velkého fotbalu, ale i člověkem, který se nechá nadchnout novými myšlenkami a projekty, které Duklu povyšují nad běžný rámec fotbalového klubu. 
