PORTRÉTY Z JULISKYTomáš Kott
    FANSHOP

Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Jaroslav Vejvoda

Datum narození:01.07.1920
Místo narození:Praha
Datum úmrtí:29.07.1996
Místo úmrtí:Praha
VejvodaJaroslav

Říkali mu různě. Vejvodík, Basinek, diktátor a dokonce i tyran.

Původem Břevnovák Vejvoda dovedl fotbalovou Duklu Praha k šesti mistrovským titulům z jedenácti, jež klub v historii získal. „Hned při prvním setkání s Jardou mě zaujala jeho zásadovost. Ačkoli v té době působil v Ostravě, byl Pražák a do Prahy se chtěl vrátit. Dostal docela zajímavou nabídku a hlavně šanci uplatnit v Dukle svoje metody podložené zkušenostmi a studiem trenérské školy. On ale řekl: „Půjdu, ovšem mám s Ostravou ještě smlouvu na rok. Dal jsem slovo. Je na vás, jestli rok počkáte…“ Poznal jsem řadu trenérů, dobrých a vynikajících, a mám tedy možnost srovnávat. Ale Vejvoda byl jen jeden.“ Tak viděl Jaroslava Vejvodu dlouholetý šéf Dukly Rudolf Kocek.

Když ho těsně před jeho nástupem do trenérské funkce Kocek vezl vojenským „gazíkem“ z Dejvic nahoru směrem k Matěji, aby mu ze stráně ukázal dolů nový duklácký stadion Julisku, Pražák Vejvoda se jen divil. Tuhle část rodného města totiž dobře znal, a přitom neměl nejmenší tušení, že by tu mohl být nějaký stadion. Natož stadion, na němž pak dosáhne mimořádných trenérských úspěchů.

Na konci června 1960 převzal Vejvoda Duklu po Bohumilu Musilovi a nastartoval tehdy skvělou éru klubu, do níž se kromě čtyř domácích titulů „vešly“ i čtyři triumfy v Americkém poháru, start klíčových hráčů Dukly v reprezentačním dresu na úspěšném mistrovství světa v Chile i na ještě úspěšnějším mistrovství Evropy v Bělehradě, Zlatý míč pro Josefa Masopusta v roce 1962 a účast Masopusta s Pluskalem ve světovém výběru FIFA proti Anglii o rok později.

Přitom v pětašedesátém, když se mužstvu přestalo dařit tak, jak na Julisce bývalo léta předtím zvykem, se musel Vejvoda z trenérské lavičky předčasně poroučet. A protože nebyl voják z povolání, nýbrž občanský pracovník, oznamovala mu zprávu o vyhazovu, přesněji o předčasném ukončení smlouvy, členka závodního výboru ROH. Mimochodem, povoláním zdravotní sestra… Vejvoda odešel trénovat do Polska, ale nezahořkl. A když se potom na Julisku vracel, dovedl Duklu ještě ke dvěma ligovým prvenstvím.

Podle Kocka byl Vejvoda zásadový a důsledný. Až paličák. Také byl mimořádně inteligentní a skromný, měl za sebou kariéru úspěšného hráče – mohl se pochlubit dvěma tituly mistra ligy(!) – i bohatou trenérskou praxi. Především však byl přístupný novým věcem a poznatkům. „Nad nikým neohrnoval nos, vyslechl i názory fanoušků v hospodě nad sklenicemi piva,“ vzpomíná Kocek. „Sám nebyl abstinent, ale když na zájezdu rozhodl, že alkohol je tabu, nepovolil nikomu ani malé pivo. A když říkám nikomu, tedy ani sám sobě! Vzpomínám si, jak večer před utkáním přišel ke stolu vedení Ivo Viktor s žádostí hráčů: „Trenére, po té dobré večeři by nám jedno pivo neuškodilo. Jedno pivo, to nic není…“ Vejvoda se zamyslel a odpověděl: „Tak proč ne hned dvě? Nebo tři? Kolik je dvakrát nic?“ A věc byla vyřešená…

Mezi hráči Vejvoda zásadně nerozlišoval. Starý, nebo mladý. Slavná hvězda, nebo nováček. „Byl také solidární s ostatními trenéry, což v tomhle řemesle není právě typický rys. Jiné trenéry Vejvoda nepodceňoval, nepomlouval je a nekritizoval jejich práci. Říkával jen: „Trenér to má složité…“ To nebyla falešná kolegialita. To byly cenné a dlouhá léta sbírané životní zkušenosti, míní Rudolf Kocek.

Jaroslav Vejvoda uspěl v armádním klubu, který měl ve srovnání s jinými ligovými oddíly přece jen určitá specifika. Někdo by mohl říci – náhoda… Jenže Vejvoda trenérsky uspěl i ve varšavské Legii, což bývala obdoba naší Dukly, protože ta v polské lize reprezentovala polskou armádu a u našich severních sousedů to byl nejoblíbenější tým. „Trénovat armádní klub, to vyžadovalo citlivý přístup a chápání některých věcí, se kterými se trenér v jiných klubech nesetkával. Když bylo třeba, byl Vejvoda s to zapříst a trpělivě vést dlouhý rozhovor i s vysokými armádními funkcionáři,“ dodává Kocek.

Jaroslav Vejvoda nepřipouštěl možnost trénovat současně klubové a reprezentační mužstvo. A přece se Rudolf Kocek netají s docela zajímavým názorem: „Spočítáme-li všechny mistrovské tituly, k nimž dovedl mužstva, která trénoval, když k tomu připočteme i množství hráčů, kteří se pod jeho vedením prosadili do reprezentace, vyjde nám, že Jarda Vejvoda je nejúspěšnějším trenérem československé fotbalové historie!“

Jaroslav Vejvoda zemřel 29. července 1996 ve svém rodném městě – v Praze. Odešel ve věku 76 let. Jeho nezapomenutelný přínos pro Duklu Praha a celou československou kopanou připomíná pamětní deska umístěná na Julisce. Odhalil ji osobně nejúspěšnější hráč Dukly Vejvodovy éry Josef Masopust.

Jaroslav Vejvoda bezpochyby patří mezi největší trenérské osobnosti čs. fotbalu všech dob, z hlediska počtu získaných titulů je nejúspěšnější! Jim vedená mužstva byla 8× mistrem a 2× zvítězila v pohárové soutěži!

Fotbalová kariéra:

  • 1930–1934: SK Břevnov
  • 1934–1942: SKEP Praha
  • 1942–1948: Sparta Praha
  • 1948: Dynamo Praha (Slavia Praha)
  • 1948–1953: VŽKG Vítkovice

Trenérská kariéra:

  • 1954–1958: VŽKG Vítkovice
  • 1958–1960: Baník Ostrava
  • 1960–1965: Dukla Praha
  • 1966–1969: Legia Varšava (Polsko)
  • 1969–1973: Dukla Praha
  • 1973–1975: Legia Varšava (Polsko)
  • 1975–1980: Dukla Praha

Přehled největších fotbalových úspěchů:

  • v reprezentaci jedno utkání, jedna branka
  • v lize 121 utkání, 55 branek
  • 1944: mistr Československa (Sparta Praha)
  • 1946: mistr Československa (Sparta Praha)
  • 1948: mistr Československa (Sparta Praha)

Přehled největších trenérských úspěchů:

  • 1961: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1961: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1962: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1963: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1965: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1966: mistr Československa (pouze podzim – Dukla Praha)
  • 1977: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1979: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1961, 1962, 1963, 1964: vítěz Amerického poháru (Dukla)
  • 1969: mistr Polska (Legia Varšava)
  • 1970: přechodný trenér reprezentace (3 zápasy)
  • nositel medaile Dr. Miroslava Tyrše
 

Fotogalerie


Partneři klubu