PORTRÉTY Z JULISKYMarek Hanousek
    FANSHOP

Síň slávy Dukla Praha 1948 - 2009

Ivo Viktor

Datum narození:21.05.1942
Místo narození:Křelov u Olomouce
ViktorIvo

Svůj vůbec nejfamóznější výkon předvedl brankář Dukly Praha Ivo Viktor ve středu 2. listopadu 1966. V chrámu anglického fotbalu, na londýnském stadionu Wembley, proti Angličanům, tehdejším mistrům světa. Šampióni mu v přátelském utkání Anglie – Československo navzdory svému drtivému tlaku nedokázali dát gól. Pálili na něj celkem pětatřicetkrát, to je v průměru prakticky jeden střelecký pokus každých sto padesát vteřin! Nepřekonali ho Hurst, Peters, Bobby ani Jackie Charltonové. Slavný František Plánička po utkání, které skončilo 0:0, řekl: „Jsem nadšen výkonem Viktora, který zachránil nejméně tři vyložené šance. Chytal ohromně a dokázal, že máme výborné brankáře. Udělal mi velikou radost.“ A renomovaný britský list Times napsal: „Vítězem zápasu byl ve skutečnosti československý brankář Viktor.“ Britský tisk si tehdy s gustem pohrával se slovní hříčkou. Anglicky se vítězství řekne victory…

Ivo Viktor začal chytat v rodném Šternberku na Olomoucku. Odtud přestoupil do druholigových Železáren Prostějov. A v Dukle objevil v roce 1963 poté, co skončil vojenskou službu v Brně. Než přišel, odchytal za Brno ligový zápas právě na Julisce a blýskl se – chytil Šafránkovi pokutový kop. „Kdyby byla penalta, tak to kope Šafrda, dává ránu nártem po tvé pravé ruce,“ poradil Viktorovi už před utkáním zraněný brankář Schmucker, za kterého Ivo zaskakoval. Viktor si starších, zkušenějších spoluhráčů vždycky vážil a poslouchal, co říkali. Proto se taky mohl proti Šafránkovi vytáhnout.

Když v Brně svlékl vojenskou uniformu, rozvažoval, kam dál. Interes o něj byl, a značný. Tehdejší Československý sport dokonce napsal: „Viktor je dnes nejžádanějším brankářem, všechny oddíly se o něj zajímají.“ Chtěla ho Slavia, jenže ta toho roku spadla do druhé ligy. Vážně přemýšlel o Slovnaftu Bratislava, dnešním Interu, stejně jako o ostravském Baníku. Jednal i s „Bohemkou“, ale nakonec se nedohodli.

Rozhodl se pro Duklu a vzpomíná na to takhle: „Že o mě projevila zájem, o to se zasloužil trenér Bohumil Musil. Tehdy trénoval juniorku Dukly a taky juniorskou reprezentaci. Upozornil na mě Jaroslava Vejvodu. Ten mi pak při naší schůzce řekl na rovinu: „Pavlis bude končit a já potřebuji ke Koubovi ještě jednoho kvalitního brankáře. Jsi mladý, v Dukle máš perspektivu, je to mužstvo, kde se můžeš hodně naučit. A jsou tu nejlepší fotbalové podmínky. Rozhodni se sám….“ A Ivo Viktor na tahle slova slyšel – stal se brankářem Dukly.

Zpočátku sice musel odchytat řadu zápasů za béčko, protože Pavlis se rozhodl, že si kariéru ještě o rok prodlouží. V té době se znovu ozvala Slavia. Vyhrála druhou ligu a měla takové mužstvo, že se pak jako nováček málem stala mistrem republiky – chyběla jí jediná proměněná penalta… Tehdy Vejvoda Viktorovi řekl: „Nebuď netrpělivý. Počítám s tebou. A s nikým nejednej!“ Ivo Viktor poslechl a skutečně se dočkal. Nejprve kryl záda Koubovi, a když se dlouholetá brankářská jednička rozhodla odejít do Sparty, stal se prvním brankářem Dukly právě on.

Ještě teď si rád vzpomíná na první derby, kdy novopečený sparťan Kouba chytal na Letné proti Dukle. Vojáci vyhráli 3:1, Viktor svým výkonem Koubu předčil a ke všemu sparťanský gólman dostal od Masopusta branku – hlavou. To pro Koubu byla potupa, protože v dobách svého působení v Dukle si nejslavnějšího českého fotbalistu s gustem dobíral. Masopust totiž uměl z fotbalu všechno, jen hra hlavou byla slabší…

Když přepustil své místo v brance Dukly Jaroslavu Netoličkovi, začal Viktor v Dukle trénovat dorostence a po definitivním skončení kariéry vedl dukelskou juniorku. V ligovém ročníku 1989–1990 působil jako asistent trenéra Jareše u A-mužstva Dukly, o rok později ho v pozici hlavního trenéra vystřídal. V roce 1993 si Viktora vytáhl Dušan Uhrin jako asistenta k reprezentačnímu týmu. Tam legenda dukelského fotbalu působila přes osm let, až do roku 2001. Jako asistent trenéra zažil Viktor dva kvalifikační cykly o postup na mistrovství Evropy a dva o postup na mistrovství světa. V roce 1996 byl jako asistent trenéra Dušana Uhrina u toho, když naše mužstvo dokráčelo v Anglii až ke stříbrným medailím na evropském šampionátu.

Už od roku 1989 se Ivo věnoval souběžně i práci s mládeží. Talenty mezi bílými tyčemi učil svému řemeslu ve Spartě, poté ve vlastní brankářské škole Ivo Viktora. Dlouhodobě spolupracoval i s komisí mládeže ČMFS. V severočeských městech Roudnici nad Labem, Doksech či ve středomoravském Hluku vedl prázdninové tréninkové kempy desetiletých až třináctiletých nadějí. Měl pod palcem i soustředění talentovaných žákovských brankářů z jednotlivých krajů, mezi nimiž se pak vybírali ti nejlepší pro reprezentaci U 15. V posledních deseti letech se zaměřuje výhradně na práci s mládeží. Jako žáček se u Viktora učil i slavný gólman londýnské Chelsea Petr Čech.

Výrazem Viktorova vztahu k mládeži a k její výchově je i fakt, že v tomto směru se zaměřil i na své vlastní vysokoškolské vzdělání – dosáhl titulu doktora pedagogiky PaedDr.

Na Duklu chodí nejlepší brankář v dukelské historii rád, především na pravidelná setkání staré gardy. Stále platí, a platit to bude natrvalo, že když se řekne Dukla, fotbal a Juliska, patří k těmto pojmům neoddělitelně i jméno Ivo Viktor.

Fotbalová kariéra:

  • začátky: Spartak Šternberk
  • 1960–1961: Železárny Prostějov
  • 1961–1962: RH Brno
  • 1962–1963: Spartak Brno ZJŠ
  • 1963–1976: Dukla Praha

Přehled největších fotbalových úspěchů:

  • v reprezentaci 63 utkání
  • 1970: mistrovství světa v Mexiku
  • 1976: mistrovství Evropy v Jugoslávii, zlatá medaile, vyhlášen nejlepším brankářem turnaje
  • 1976: třetí nejlepší fotbalista Evropy
  • 1964: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1965: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1966: mistr Československa (Dukla Praha)
  • 1966: vítěz Československého poháru (Dukla Praha)
  • 1977: mistr Československa – (pouze podzim – Dukla Praha) na jaře 1977 ukončil ze zdravotních důvodů kariéru
  • 1967: semifinalista PMEZ proti Celtic Glasgow
  • 1966: 2. místo v anketě Fotbalista roku
  • 1968: Fotbalista roku
  • 1969: 2. místo v anketě Fotbalista roku
  • 1972: Fotbalista roku
  • 1973: Fotbalista roku
  • 1975: Fotbalista roku
  • 1976: Fotbalista roku
  • v lize 316 utkání, z toho 310 za Duklu Praha
  • Jeden z nejlepších čs.fotbalistů všech dob, desetiletí patřil k evropské i světové špičce!
 

Fotogalerie


Partneři klubu