PORTRÉTY Z JULISKYŠtěpán Krunert
    FANSHOP

ŠTĚPÁN KRUNERT

narozen 23. března 2000, záložník

Celý svůj mladý život prožil ve Vlašimi. Z prvních střípků si vybavuje oblíbenou modrou sedačku, která byla otevírací a on si z ní dělal skluzavku. Nebo dědu, jak ho nosí na ramenou. A tátu, jak přijíždí domů a veze mu hračku. Jednoho dne, to byly Štěpánovi tři roky, mu jako dárek přivezl mladšího bráchu. Měl radost. Oba rodiče pracují v rodinné firmě na výrobu balicích strojů. Oba jsou usměvaví, máma trochu přísnější, protože na jejich bedrech spočinula většina každodenních povinností. Oba mají modré oči a tu pozitivní barvu spolu s optimistickým myšlením předali i oběma synům. Modrooká rodina, ve které panuje důvěra. Pevné kořeny dali vztahům už prarodiče, jak tátovi tak mámini rodiče jsou spolu celý život. A tak Štěpán už ví, jak vypadá zlatá svatba. S bráchou jsou každý jiný, Štěpán je klidnější, hodnější, Michal je výbušnější a větší ranař. Oba však hrají odmalička fotbal. Štěpán začínal ve čtyřech letech ve Vlašimi, na hřiště ho nejspíš přivedl děda, mámin táta, který chytal za Bohemku. Brankářem byl i Štěpánův strejda, takže jeho první kroky vedly do brány. Ale už po pár zápasech mu určili post záložníka a ten mu navždy zůstal. Přesto však na sebe upozornil i coby gólman, to když ve čtrnácti letech přestoupil do Benešova a hráli zápas proti pražské Admiře. Utkání skončilo remízou a na řadu přišly pokutové kopy. Jako hráč z pole se přihlásil, že půjde chytat, často to zkoušel s kluky na tréninku. Chytil tři penalty z pěti a v Benešovském deníku vyšel titulek: "Záložník Krunert vychytal penalty a stal se benešovským hrdinou". Pak se zase vrátil do záložní řady, i když svůj penaltový "čuch" si s oblibou zopakoval při školních turnajích. Učil se dobře, vždycky s vyznamenáním, je studijní typ. Zatímco v mámině rodině byli fotbalisti - brankáři, táta a jeho bratr zase hráli nohejbal. A tak se Štěpán vrcholově věnoval i tomuto sportu. V patnácti hrál extraligu za Benešov, o víkendy měl postaráno. V sobotu fotbalový zápas, v neděli nohejbalový turnaj. Je vicemistr republiky ve hře jeden na jednoho i dva na dva. A i když je jeho hlavní prioritou fotbal, nohejbal patří k jeho životu odmalička stejně jako rodinné sešlosti. Má je moc rád, dobré jídlo, hodně legrace, alkohol příliš ne, rodiče jsou téměř abstinenti a pro Štěpána je vrcholem ochucený birell. V tomto smyslu už s tím počítají i jeho spolužáci z gymnázia na maturitním plese. 
                                                                        
Své vrstevníky na hřišti převyšoval a  většinou hrával se staršími. Když ho v šestnácti letech oslovili z Bohemians, měl velkou radost. Máma ho denně vozila z Vlašimi do Prahy, bylo to náročné, ale on to zvládl, včetně studia. Nicméně do party klokanů nezapadl, necítil se dobře. Trenér Suchopárek si ho však vybral do reprezentační osmnáctky. Tak se o něj začala zajímat Slavia, ale i Dukla. Štěpán ještě absolvoval stáž ve Španělsku a pak se rozhodl pro tým z Julisky. V hlavě měl postupný cíl. Od počátku trénovat s A týmem, hrát za juniorku a v roce 2019 mít svůj první ligový start. Svůj plán naplnil a předběhl ještě na podzim roku 2018. Hned třikrát zažil ten magický pocit, kdy za světel reflektorů a hluku ochozů vstoupil aspoň na pár desítek minut na hřiště proti těm nejlepším. A s těmi nejlepšími, ke kterým chová při tréninku respekt, i když v Dukle se velmi rychle se všemi sžil. Byl klidný, bez trémy, naopak, s chutí se ukázat. Výborná vlastnost pro těžké zápasy. V osobním životě to však bylo jiné, hodně se styděl, oslovit děvče byl pro něj stres, ale už z toho "vyrostl." Dnes prožívá svůj první vztah, první rok bydlí sám v Praze, musí se o sebe postarat, i když rodiče má stále připravené ku pomoci. Je velice pracovitý. Maturita na gymnáziu při jeho vytížení není jednoduchá věc, přesto ho škola stále baví, jistě i díky tomu, že v posledním ročníku získal individuální studijní plán. Díky němu si může učení rozvrhnout a plánovat podle svých možností, zároveň však musí prokázat vnitřní disciplínu a zodpovědnost. Má rád povídky Edgara Alana Poea.

Svou životní zkouškou dospělosti prošel ještě dřív než tou studijní. Blížil se první zápas jarní části soutěže, příprava se chýlila ke konci. Odpoledne zašel za dědou, který byl nemocný a celá rodina se snažili, aby nemusel být v nemocnici. Povídali si jako vždycky, o fotbale, o škole, byl v pohodě. Druhý den ráno volal táta: "Kde jsi, co děláš?" Štěpánovi začínal za dvacet minut trénink a bylo mu jasné, že se něco stalo. Děda v noci zemřel. Byl to šok, táta se ho snažil uklidnit. Nikomu nic neřekl a šel trénovat. Nejhorší den jeho života. Nikdy nebyl plačtivý, ani jako malý kluk, tentokrát se však neudržel. V kostele ve Ctiboři, kde má rodina hroby, se s ním rozloučil. Hodně pro něj znamenal. Silně vnímal babičku, starala se o něj, místo úlevy se dostavilo prázdno. Každý hrnek jí ho připomínal. Na tátu se při obřadu raději nedíval. Měl dost práce sám se sebou. Byl to velký nápor a zůstal mu šrám v srdci. To už se blížil první zápas proti silnému Baníku Ostrava. Trenéra Skuhravého se na tiskové konferenci zeptal jeden z novinářů na mladíka jménem Štěpán Krunert. Trenér se pousmál a odvětil, že jde o talentovaného hráče, který naprosto zapadá do stylu hry, jaký by Dukla chtěla hrát. Že musí momentálně propojit s fotbalovými i studijní povinnosti a klub by byl rád, aby zvládl obojí. A že je přesvědčen, že o něm do roka uslyšíme. Štěpána to potěšilo a připravoval se na zápas s juniorkou. Den před utkáním s Ostravou však onemocněl zkušený Marek Hanousek. Trenér se rozhodl a do těžkého utkání vyslal v základní sestavě Štěpána. Odehrál celý zápas, prokázal nejen svou fotbalovost, ale i inteligenci a odhodlání uspět. Velký zážitek a radost. I když  v tom přeplněném autě, do kterého se snaží vždycky naskládat co nejvíc členů rodiny, aby fandili, už po jednom z dědečků zůstalo prázdné místo. 

Štěpán rád překonává vlastní strachy a obavy. Když se bojí hadů, nechá si jednoho na Staromáku omotat kolem krku. Sice cítí napětí, ale dokáže to. Se svými tmavými hustými kudrnatými vlasy je tenhle kluk, co se rychle učí, k nepřehlédnutí. Stříhá mu je babička, tak jako kdysi stříhala dědu a celý fotbalový tým.

únor 2019

Fotogalerie


Zpět na výpis galerie hráčů
 

Fotogalerie


Partneři klubu