Když se jeho rodiče brali, maminka už byla rozvedená a měla dceru. Patrik tak měl o deset let starší sestru, která si však s drsným nevlastním otcem nerozuměla a odešla z domova. Vyrůstal tedy jako jedináček. Otec ho coby bývalý zápasník vedl ke sportu. Tvrdě a nekompromisně. Když nevyhrál, měl strach přijít domů. A bál se i o mámu. Dětství bylo těžké, přesto se máma snažila udržet rodinu pohromadě. Fotbal začal hrát v Chomutově ve třetí třídě. V současnosti v jeho rodišti existuje fotbalová škola Patrika Gedeona. Dodnes tady drží běžecký rekord, který ještě žádný další kluk nepřekonal. Jako odchovanec FC Chomutov odešel v roce 1995 do Blšan. Už tady se projevily jeho vůdčí schopnosti. K tomu přidal dynamičnost, bojovnost, vynikající hru oběma nohama, tvrdou střelu, a bylo jasné, že se na scéně objevil mimořádný záložník. Boj o ně svedly Slavia, Teplice i Olomouc. Zvítězila Slavia, za tehdy nebývalou přestupovou cenu. Na podzim téhož roku byl nominován do reprezentace a zajímaly se o něj bohaté ruské kluby. Skvělou formu přerušilo vážné zranění kolena. Podstoupil operaci křížového vazu, ale následovaly další zdravotní potíže. Návrat na vrchol byl v nedohlednu. Přesto okusil dvě zahraniční angažmá, v lichtenštejnském Vaduzu, se kterým hrál druhou švýcarskou ligu, a v polské Wisle Plock. V roce 2007 se vrátil do Blšan a rok nato do FK Baníku Most. 

Jako dospívající kluk si přál ze všeho nejvíc, aby nebyl po tátovi. V osmnácti letech okamžitě odešel z domova a v devatenácti se stal poprvé otcem. I když mladé manželství nevydrželo, tehdy si vzájemně pomohli. Oba hledali bezpečí. A byl zodpovědným tátou. Ve druhém manželství se mu narodili další dva synové a jeho současná rodina je pro něj zázemím a jistotou. Když otec onemocněl a máma se o něj musela starat, byl Patrik připravený, přestože nemohl zapomenout,  přebrat její roli, kdyby už neměla sílu. Dnes už táta nežije. Jejich vztah byl složitý, ale byl to on, kdo Patrika přivedl k fotbalu. A na hřišti byl Patrik vždycky svobodný a šťastný. Utekl tam i před vlastními strachy.

Ve fotbalovém životě udělal mnoho rozhodnutí, kdy se řídil víc srdcem než rozumem. Za takové považovali mnozí i jeho rozhodnutí jít v roce 2008 do tehdy druholigové Dukly. Jenže druhý vrchol jeho kariéry přišel právě tam, kde ho nikdo nečekal. Byla to šťastná volba. Stal se nejstarším, nejzkušenějším středobodem mužstva, které pohlednou hrou, založenou na pohybu a kombinaci, doslova přejelo druholigovou tabulku. Radostně a zaslouženě se stalo jedním z nejsympatičtějších týmů první ligy. A zdaleka nejen na hřišti. To bylo pro Patrika důležité. Říkal svým spoluhráčům v šatně „zlatíčka“. Jeho druhý vrchol nebyl jen fotbalový, ale i lidský. Byl kapitánem s nebývalou skromností a morálkou. Zdraví mu vrátilo zpět vše, co mu v nejlepších letech vzalo. Raduje se z každého zápasu, naprosto soustředěný a uzavřený před vším, co ho rozptyluje. V plném nasazení nastupoval s kapitánskou páskou v dresu Dukly až do svých čtyřiceti let! Kabina se čím dál víc proměňovala, mladý tým se ještě omlazoval, většinu hráčů by mohl mít jako syny. Když odešel v létě 2015 jeho souputník Jan Vorel, rozhodl se i on a požádal o možnost hostovat v Baníku Most, kde v současnosti hraje v mládežnickém týmu i jeho syn a kde se může připravovat na svou budoucí trenérskou dráhu. Nicméně je stále hráčem Dukly, navždy k ní patří, a až přijde skutečné loučení, bude jistě velké.

Když se dívá na své ruce, vidí tátu. Ale povahu má spíš po mámě. Kombinaci dobroty a tvrdosti. Tvrdost vkládá do fotbalových soubojů, a když je zapotřebí, i k usměrnění hráčů v kabině. Vynikající defenzivní záložník se schopností vyrazit dopředu a s vlastnostmi lídra. Na hřišti první zvedal prapor, stála na něm rozehrávka, dirigoval hru. Díky němu rostly výkony ostatních, i když se mu osobně třeba v zápase nedařilo. Takové osobnosti jsou vzácné. Mladým hráčům Dukly jednou svěřil, že by si přál, aby jim zůstal v paměti. Ovšem ne proto, aby vzpomínali, že byl výborný fotbalista. Ale aby si řekli: „Gedyho jsem zažil, to byl skvělý chlap.“ V roce 2016 ukončil Patrik Gedeon svou profesionální kariéru.