PORTRÉTY Z JULISKYMartin Chlumecký
    FANSHOP

Josef Jakab 

narozen 12.července 1997, záložník 

Táta Pražák potkal na vesnické zábavě v Lužci nad Vltavou o jedenáct let mladší místní dívku, ještě jí nebylo ani osmnáct let. Však taky, když ho nachytala babička, jak za ní leze po třešni na balkon, nadšená nebyla. Byl rozvedený, měl dceru z prvního manželství, zatímco pro mámu byl první láskou. A tak to už zůstalo. Bylo jí dvacet dva let, když se narodil Josef, jejich jediný potomek. 
V Lužci postavili rodinný dům a žijí v něm dodnes. Maminka je zdravotní sestrou v psychiatrické nemocnici v Bohnicích, je to práce velmi náročná po všech stránkách a Josef jí upřímně obdivuje. Táta je zedník, co umí úplně všechno, na co sáhne. Josef po něm šikovný není, taky ho k ničemu nepustil, protože všechno udělá nejlépe on sám. Jeho sen mu tak plní na fotbalovém hřišti. Sám fotbal hrál, dotáhl to až do druhé ligy za Viktorii Žižkov. Fotbal je jeho radost, vášeň a ve spojitosti s jeho cholerickou povahou nastával problém. Josef s jeho přítomností na hřišti a zejména výbušností bojuje dodnes. Byl ten typ, co se dokázal pohádat s každým, od diváků přes rozhodčí až po trenéry. Když Josef nedal penaltu, házel po něm flašky. Měl sám velmi těžké dětství, což se na něm určitě podepsalo. S mámou se stávali spojenci a snažili se jeho extrémní projevy tlumit, ale marně. Náladu doma zcela jasně určoval táta a to podle výsledků fotbalu. Není proto divu, že i Josef byl kluk emotivní, divoký, malý rváč, který navíc skoro nespal. Pral se všude. Ve školce, ve škole, na ulici, na fotbale. Nakonec je tátovi za jeho přísnost vděčný, protože ho napadá, že by bez ní mohl skončit jako kriminálník. Vlídná a hodná máma by na něj rozhodně nestačila. Když prožíval v šestnácti svou první lásku a měl pocit, že se jí příliš věnuje jiný starší spolužák, počkal si na něj a ačkoliv byl proti němu mnohem subtilnější, vyřídil si to s ním jednoznačně. Chodil na thai box, aby hněv ze sebe vymlátil, pak však dostal jednou ve sparingu K.O. a otřes mozku ho vyřadil na měsíc z fotbalu. Táta se mohl zbláznit. 

S fotbalem začal v sedmi letech v Lužci, ale už po měsíci si ho všimli v Mělníku, kde hrál až do desíti. Po dvou dalších letech v Roudnici přišel první pražský tým, Bohemians. Vstával v pět ráno, domů se vracel večer, nebylo myslitelné, aby to tak dál pokračovalo. Tehdy mu nabídl nejlepší kamarád Adam, který hrál taky v Bohemce, aby bydlel u nich v Roztokách u Prahy. Skvělá rodina, která mu poskytla zázemí. Měl vlastní pokoj, platil jen symbolický nájem a bylo mu u nich moc dobře. Nebýt této "druhé rodiny", určitě by v Praze nemohl zůstat. Jsou přátelé dodnes. 

Od čtrnácti let rostl jeho talent ve Slavii. Začátky byl skvělé, výborný ročník, úspěchy, dobrá parta, těšil se na každý trénink, žádný stres. Ten přišel až v devatenácti letech, kdy přestal dostávat důvěru. Byl zvyklý být mezi nejlepšími a najednou hrál mnohem méně, nerozuměl si s trenérem, bojoval s pocitem křivdy. Táta to nesl velice těžce, kopal kolem sebe a Josefovi to vůbec neusnadňoval. Často mu říkal, že na jeho zápas jet nemusí, nedokázal vytěsnit jeho přítomnost za lajnou, ale on za celý život chyběl na jeho jednom jediném utkání! Byl to velký nesmyslný tlak a ponuré nálady a pocity. Odešel na hostování do Dukly, kde potkal skvělého trenéra Libora Palu. Hodně mu pomohl a když dal ve vzájemném zápase Dukly se Slavií gól (Dukla vyhrála), Slavia si ho zase všimla a nabídla mu smlouvu. Nicméně velký zápas o setrvání ve vrcholovém sportu měl teprve před sebou. Šel na přípravu do druholigového Táborska, kde měl vstoupit do dospělého fotbalu. Při tréninku se mu udělalo špatně, tep na dvě stě, srdeční aritmie. Okamžitě cesta zpět do Prahy, vyšetření v nemocnici, čekání na výsledky. A otázka, co dál. Řekli mu, že se to stává vojákům z přetížení a stresu, aby hodně odpočíval. A navrhli řešení tzv. katetrizační ablaci aritmií. Jde o poměrně novou metodu léčby poruch srdečního rytmu, umožňující zničení (ablaci) abnormální tkáně v srdci, která zodpovídá za vznik této poruchy. Děje se tak nechirurgickou cestou, bez nutnosti operace srdce, a to pomocí speciálních tenkých a ohebných elektrod. Při výkonu se zavede katétr přes žílu nebo tepnu v třísle do srdce a jeho hrot se umístí co nejblíže místa vzniku poruchy srdečního rytmu. Díky průchodu vysokofrekvenčního proudu z hrotu katétru se toto místo zahřeje na teplotu okolo 60-70 C a tak dojde k jeho "spálení". Má to však malý háček, zákrok se může nezdařit a v tom případě přichází na řadu kardiostimulátor na celý život. Měl obavy, uvažoval, jestli skončit s fotbalem. Cítil vyhoření, zklamání, jiní v jeho věku už hráli druhou ligu, někdo i první, on stál na místě. Máma mu řekla: "Důležité je, ať jsi zdravý. Jestli nechceš, nehraj fotbal." Bylo mu dvacet let. Dva měsíce nesměl žádnou zátěž, i když se zákrok povedl, cítil se nejistě, půl roku se neustále kontroloval, poslouchal své srdce, v noci se budil zpocený. Bál se infarktu. Navštívil psychologa, ale nejvíce mu pomohla četba knih. Tajemství nebo Mnich, který prodal své Ferrari. K fotbalu se vrátil ve Vyšehradě, kde ovšem vůbec nezapadl, po zápase v Domažlicích se popral se dvěma spoluhráči. Věděl, že nemůže zůstat, nicméně byla to první zkušenost s dospělým fotbalem. Nabídka z Dukly mu udělala obrovskou radost. Přišel na Julisku z Českého Brodu, ve kterém o něj trenér velmi stál a on si říkal, lepší než nepovedené angažmá ve Vyšehradě. Přece však věděl, že v divizním týmu ztrácí. Tréninky jen třikrát týdně, kvalita soupeřů i hřišť nesrovnatelná. Přesto mu velmi pomohli, potkal tam skvělé lidi. Zájem Dukly byl překvapivý a vlastně šlo o velkou náhodu. Trenér Skuhravý ho viděl hrát díky tomu, že se šel podívat na vlastního syna. Josefovi se zápas vydařil a ocitl se v šatně Dukly. Bylo to strašně rychlé a on zažívá pocity, jako když přišel mladý do Slavie. Okamžitě se cítil jako doma a je přesvědčený, že by mužstvu mohl být užitečný svým skvělým viděním a vnímáním hry stejně jako svou levačkou v zakončení. Svůj první žluto vínový gól dal v zápase proti Vlašimi a mezi radujícími diváky seděl táta a tekly mu slzy. Celá vesnice mu gratulovala. 

Udělal si trenérskou B licenci, pokouší se i o áčkovou, navštěvuje přednášky, třeba Antonína Baráka. Hodně čte, čím víc trénuje, tím víc čte, uklidňuje ho to. U rodičů chodí na procházky se psem, bydlí v Praze na koleji a začíná studia na vysoké škole zemědělské. Přes všechny osobní překážky v životě ho nejvíce zasáhl střet s definitivní ztrátou. Bylo mu patnáct, když náhle zemřel strejda Petr. Šlo o nehodu v práci, spadl na něj beton, pro všechny absolutní šok. Celá rodina v pláči, zůstal malý synek a žena. Hodně si se strejdou v dětství hrával, chodili spolu kopat, učil ho sprosté písničky. Když došlo k neštěstí, byl zrovna na turnaji v Maďarsku. Nejhorší chvíli prožil, když se po návratu k němu rozeběhl malý bratranec: "Víš, co se stalo tatínkovi?" řekl a rozplakal se mu v náručí. Josef stále chodí za strejdou na hřbitov, vyrobil si i jeho tričko, že s ním bude hrát, ale vůbec mu to nešlo. Obdivuje tetu, která je silná ženská, překonala těžkou nemoc, všechno zvládla. 

Zbožňuje válečné filmy, motivy některých zdobí i jeho tělo. Gladiátor, Rocky, Statečné srdce. A na zápěstí citát: "Je těžké zastavit někoho, kdo se nevzdává." 

září 2019

Fotogalerie


Zpět na výpis galerie hráčů
 

Fotogalerie


Partneři klubu