Stojíme na prahu nové sezóny, třetí druholigové v řadě. Ta první byla poznamenána koronavirovou epidemií, která vedla k nestandardnímu závěru ligového ročníku 2019/2020, v němž Dukla přišla o možnost hrát baráž. Druhá pak přinesla Dukle velké zklamání v podobě nedůstojného 8. místa. Jednalo se o totálně zpackanou sezónu, která, jak pevně doufám, se nebude opakovat.
Už v roce 2017, kdy jsme začali mít potíže se záchranou, jsem prohlásil, že pokud Dukla sestoupí, přestane ji Carbounion sponzorovat. Nestalo se tak a já očekávám, že si hráči, realizační tým i všichni ostatní, kteří se na práci v Dukle podílejí, ať už pracují na úseku mládeže či kdekoli jinde, uvědomí, že hrají nejen o dobré jméno Dukly, které i nadále zůstává slavnou a prestižní značkou, ale i o svou budoucnost.
Jsem rozčarován, když se čas od času setkám s hráčem Dukly, který nad úspěchy mužstva klade svou kariéru a zájmy klubu, jenž ho platí, jsou pro něj až druhotné, případně jsou mu lhostejné. Jsem přesvědčen, že takoví hráči nemají v Dukle místo. Chápu jejich zájem posunout se v kariéře výše, ale pokud tak činí v rozporu se zájmy klubu, nemůže je tato filosofie dlouhodobě dovést k úspěchům. Cesta vzhůru vede po schodech, nikoli výtahem, a je podmíněna kolektivním úspěchem. Útěk za voláním první vábničky, která se ozve odjinud a přesvědčení, že klub je v takovém případě povinen ho ihned uvolnit, něco vypovídá o morálně volních vlastnostech hráče a je ve svých důsledcích krátkozraké. Myslím, že zájmy hráče vázaného smlouvou a klubu by měly být v takovémto případě vždy v souladu. Z toho vyplývá, že budeme muset věnovat daleko větší pozornost charakterovým a povahovým vlastnostem hráčů. Jsou mnohdy důležitější, než jejich talent.
Setkal jsem se s kapitánem mužstva a některými staršími, zkušenými hráči, abychom společně projednali prémiový řád pro nadcházející sezónu. Jasně jsem jim řekl, že zajímavě prémiováno může být pouze umístění od 1, do 3. místa. Jsem si samozřejmě vědom, že čelíme řadě nepříznivých okolností: Nejde jen o to, že finanční podpora města a městské části se nedají srovnávat s podporou, které se dostává mimopražským klubům, že příjem z prodeje televizních práv je směšný. Těmto problémům musí čelit i jiné pražské kluby. U nás však svou roli hrají i další nezanedbatelné faktory: Nejsme majitelé ani jediní nájemníci na stadionu na Julisce a také situace v oblasti nástupu zelených energií místo uhlí zásadním způsobem ovlivňuje sponzoringové možnosti generálního partnera, Carbounionu Bohemia. Na druhou stranu je třeba vidět, že existují kluby jako např. Líšeň, kde hraje řada hráčů na poloprofesionální bázi a tento, ještě předloni třetiligový klub, dokázal vybojovat a uhájit druhou příčku v druholigové tabulce.
V našem kádru, tak jako ostatně vždy, došlo k řadě změn a jistě i v průběhu sezóny dojde k některým dalším. Je to tak ve všech klubech, je to tak i v Dukle. Myslím si, že našim hráčům nechybí fotbalovost. Rozhodující pro úspěch v nadcházející sezóně bude týmovost a schopnost odevzdat pro barvy Dukly na hřišti maximum. Tedy to, co jsem v uplynulé sezóně nejvíce postrádal. Prohrát se může, ale je třeba odevzdat vše. V souvislosti s týmovostí bych chtěl poukázat na mužstvo Itálie, kde byl tento faktor markantním rysem vedoucím k úspěchu. Přeji tedy trenérům, celému realizačnímu týmu a také hráčům i fanouškům, aby na konci nové sezóny, která právě začíná, byli výrazně spokojenější, než na závěr té, která koncem května skončila.
Ing. Petr Paukner, Ph.D., majoritní vlastník FK Dukla Praha a.s.