clanek-1
  • Klub

  • 12.12.2020

Za klub v dobrém i zlém. Jiří Blažek se podílel na záchraně Dukly

Nebýt jeho obětavé práce, dospělý fotbal by možná na Julisce zanikl. Jiří Blažek patří už několik desítek let mezi nejvěrnější dukláky. Pracoval jako sekretář mládeže, vedoucí A-týmu i naší mládeže, dnes je členem dozorčí rady a předsedou dozorčí rady spolku. Tento rozhovor vznikl u příležitosti jeho nedávných 75. narozenin a vyšel v zápasovém magazínu Hlasatel z Julisky. Přinášíme ho i zde v plném znění.

Za svoji práci si nikdy nenechal zaplatit, vykonává ji bez nároku na finanční odměnu. S klubem je spjatý již od roku 1955, kdy Dukle začal jako desetiletý chlapec fandit. Prý proto, že měl od dětství kladný vztah k armádním uniformám.

„Můj otec byl prvorepublikový voják z povolání, štábní kapitán. Dokonce jsem se na průmyslovce s kamarády přihlásil i na Vojenskou vysokou školu dopravní, ale kvůli očním problémům jsem neprošel,“ říká Jiří Blažek.

Jak jste se tedy z fanouška stal funkcionářem?
Dukle jsem fandil s otcem, který byl mimochodem slávista. V roce 1972 jsem se náhodou potkal s Ivanem Novákem, bývalým vynikajícím obráncem Dukly a našim reprezentantem. Dodnes jsme kamarádi. Ivan tehdy ukončil hráčskou kariéru a stal se trenérem mládeže na Dukle. Lákal mě, abych dělal funkcionáře. Nakonec mě přemluvil a já začal pracovat jako vedoucí A i B družstva dorostu. Od roku 1985, kdy přišel do Dukly k mládeži Mgr. Radomír Sokol, jsem pomáhal i jako sekretář. Tehdy jsme se potkali s Ing. Miroslavem Mückem, dnešním bezpečnostním manažerem, i hlasatelem a sekretářem mládeže Tomášem Hubáčkem. Stali se z nás nerozluční kamarádi.

Jaká byla doba, kdy fotbal na Julisce v podstatě zanikl?
V devadesátých letech, v těžké době pro Duklu, šéfoval klubu JUDr. Václav Samek, rovněž skvělý obránce a reprezentant. Já jsem pomáhal Františkovi Haltufovi, který byl vedoucím A-mužstva. Bohužel se Dukle v té době nedařilo jak sportovně, tak i ekonomicky a ocitla se až v tehdejší III. a později ve II. lize. V sezoně 1996/1997 se po tříletém úsilí podařil Dukle návrat do první ligy, ale dospělá Dukla se přestěhovala do Příbrami a na Julisce zůstala pouze mládež.

A vy jste se podílel na její záchraně.
Ivan Novák, Radek Sokol a já jsme založili občanské sdružení FK Dukla Praha. Vedení ASC Dukla nám umožnilo působit na Julisce a tím začala doba těžká pro fotbal, ale také doba, která prověřila pevnost a kamarádství. Rád na ni vzpomínám. V roce 2001 se Dukla spojila s tehdejší VTJ Duklou Dejvice, ta hrála na Julisce Pražský přebor, a my jsme získali družstvo dospělých. Po roce 2000 odešli od fotbalu Ivan Novák i Mgr. Radomír Sokol. Já jsem v této době byl místopředsedou občanského sdružení a nějaký čas i jeho výkonným ředitelem. Na podzim roku 2006 přišel Ing. Josef Hájek z Jakubčovic, které hrály II. ligu, s nabídkou převodu práv z Jakubčovic na Duklu. U všech tehdejších jednání jsem byl přítomen spolu s Ing. Markem Lukášem, Pavlem Brzákem a Günterem Bittenglem.

Jaký je váš nejsilnější zážitek spojený s Duklou?
Je jich mnoho. Znovuzískání statusu profesionálního klubu v roce 2007, působení Dukly v pohárové Evropě, éra Pepy Masopusta a generace Ládi Vízka. Na Dukle vzniklo spoustu pevných přátelství mezi lidmi jako Jan Fiala, Rudolf Kocek, Miloslav Jícha a s Petrem a Bohumilem Pauknerem... Nemohu jmenovat všechny, to by vydalo na celou stránku. Nesplnilo se mě pouze jedno přání a sen – hrát někdy od roku 2007 znovu v pohárové Evropě. Tohoto přání se už asi jako funkcionář nedožiji.

Jaké v klubu aktuálně vykonáváte funkce?
Na podzim roku 2019 jsem po deseti letech předal funkci předsedy spolku mladší generaci. Od ledna 2020 jsem stále členem dozorčí rady akciové společnosti a rovněž předsedou dozorčí rady spolku.