clanek-1
  • WU11

  • 02.11.2020

WU11: Přípravky v „nouzovém režimu“

Po těžkém konci loňské sezóny vypadal začátek školního roku velmi nadějně. Přípravu jsme zahájili úspěšným soustředěním už v polovině srpna a od září jsme naskočili do plného tréninkového a zápasového režimu. Jenže netrvalo dlouho a sen o „normální“ sezóně se začal rozplývat.

Vládní opatření se začala zpřísňovat. Nejdříve byly zrušeny všechny zápasy, ale trénovat jsme ještě mohli. Pak přišlo omezení na 6 osob v jedné skupince. Fotbalu jsme se nechtěli vzdát, a tak i přes to, že spousta fotbalových klubů s trénováním pomalu končila, my jsme se pustili do boje. Rozdělili jsme děvčata do skupinek, zdvojnásobili trenérům počet tréninkových jednotek a jeli jsme dál, jak se dalo a kde se dalo. Bohužel ani tato situace nevydržela úplně dlouho, a tak jsme se během týdne dostali tam, kde jsem nyní. Do nouzového stavu.

Nebyly bychom to ale my, holky z Dukly, abychom hodily flintu do žita. Fotbal milujeme a nedáme se. Máme totiž plán. Ruku k dílu přiložili všichni, kdo jen trochu mohli, trenéři, rodiče a samozřejmě hráčky, na kterých to všechno stojí. Zavedli jsme systém individuálních tréninků. Je to něco pro většinu z nás úplně nového, ale všechny nás to nesmírně baví a užíváme si to. Trénujeme venku, v přírodě, na veřejných hřištích, vždy jen ve dvou. Samozřejmě se tímto nedá obsáhnout celá týdenní sportovní potřeba děvčat a proto mají holky i svůj individuální domácí plán.

Každá hráčka má svůj fotbalový deníček, kam vyplňuje denní pohybové aktivity dle seznamu, který dostala od trenérů, nebo i svých, které si sama vymyslí, kreativitě se u nás meze nekladou. Aktivit musí splnit vždy alespoň 6 týdně. Každou neděli probíhá bodování. Na „konci nouzového stavu“ proběhne vyhodnocení nejaktivnějších hráček, které se můžou těšit na parádní odměnu.

Velmi nás těší, že se už zapojila opravdu skoro všechna děvčat a to i ty nejmenší, které se velmi snaží, jak v plnění zadaných úkolů, tak v jejich následné prezentaci.

V neposlední řadě je třeba strašně moc poděkovat rodičům děvčat, bez jejichž pomoci a součinnosti bychom to v tuto nelehkou dobu nemohli zvládnout.

Jan Zima, trenér přípravkových kategorií:
„Doba je složitá, ale my se jen tak nevzdáme. Podařilo se nám do trénování zapojit i několik rodičů a za to jim patří velký dík. Bez jejich pomoci bychom nezvládli dát holkám takové množství tréninků, jaké si představujeme. Mnozí z nás teď trénují dokonce i šest dní v týdnu a zvládnou dva až šest individuálních tréninků denně. Stojí nás to sice hodně našeho volného času, ale když pak vidíte ty šťastné a příjemně unavené děti po tréninku, tak to je ten motor, co nás pohání dál… Strašně nás to všechny baví a naplňuje, milujeme fotbal, milujeme jakýkoliv sport a to vše se snažíme předávat dětem.

Těším se, že se brzy všichni zase uvidíme normálně na hřišti a přeji všem hlavně pevné zdraví!“