PORTRÉTY Z JULISKYRadek Havala
    FANSHOP

NÉSTOR ALBIACH ROGER

narozen 18. srpna 1992, útočník

Maminka María José pracuje v soudnictví a je veselá a pořádkumilovná. Pořádek vyžadovala i od Néstora, nesnesla, když jen tak něco odhodil. Taky byla přísná, co se týkalo učení. Tatínek José Angel je obchodní zástupce firmy, která prodává špičkové španělské sýry. Dohlížel na Néstora po fotbalové stránce, vozil ho na tréninky, hodně ho podporoval, ale také na něj hodně tlačil. Při zápasech na syna určitým specifickým způsobem pískal, a když se ten zvuk ozval, Néstor věděl, že musí nějak reagovat. Strašně ho to otravovalo. Táta byl důrazný i ve výchově, nejčastější trest byl, že nesměl jít ven, nebo mu zabavil počítač. Nicméně i s ním byla vždy legrace, a když se cítil spokojeně, byl skvělý. Jakmile se ovšem rozzlobil, bylo náročné s ním vydržet. Néstor se mu často podobá. Jen světle hnědé oči a nos má po mamince. Je jedináček a rodiče s ním v útlém dětství dost bojovali. Byl neskutečně aktivní, v noci se neustále budil a jediné, co si pamatuje, že chtěl hrát fotbal.

Vyrůstal v domku na okraji Valencie ve vesničce Xivirella, v tom domě měli byt, žijí tam dodnes. V sousedství byl sportovní areál, kde hrávali fotbal, tenis a vedle něj park, ve kterém se konaly oslavy, siesty, hrála tam hudba. To místo měl moc rád. Vždycky tam bylo plno kamarádů. Jejich rodina je obrovská. Nikdy se na Vánoce nemohli všichni sejít, protože jak táta, tak máma mají nejméně dvacet příbuzných. Ani by je všechny nespočítal. Ale se všemi se zná a stýká. Rodina byla vždycky hodně otevřená, často si vyprávěli a smáli se společným historkám. Maminka si navíc neustále zpívá a tancuje. Néstor byl jako jediný syn mazlen, hlazen, hýčkán. Dokonce i tatínkem. Chtěl syna fotbalistu, splnil mu sen. Což nevylučovalo, že občas přilétla facka. 

V šesti letech začal hrát fotbal v rodné vesnici, v deseti letech si ho „vytáhla“ Akademie Valencia. Odmalička hrál na všech postech. Ve Valencii byl nejšťastnější. Dokonce hráli divadlo, recitovali básničky, aby uměli v dospělosti komunikovat a vystupovat. Bavilo ho to. Od třinácti let hrál za tým Levante a musel hodně makat, byl jeden z nejmenších. Studoval na Institutu Ramon Muntaner, zaměření na biologii. Ale víc času věnoval fotbalu. Hrál už v šestnácti, sedmnácti střídavě za muže, to byla jeho maturita. V den svých osmnáctých narozenin skutečně dospěl. K ránu slyšel maminku, jak rozrušeným hlasem telefonuje, ale spal dál. Když se probudil a těšil se na kamarády a oslavu, dozvěděl se, že právě zemřel dědeček. V noci spadl z postele, nebylo mu dobře, šel do koupelny a omdlel. Záchranka už ho neoživila. Srdeční zástava. Rodiče jeho oslavu narozenin nezrušili, ale byl to zvláštní okamžik oslavy života, který je konečný.

Když v roce 2012 přicestoval do Prahy, bylo to poprvé, co opustil rodný dům. Nebylo to lehké rozhodnutí, ale nabídka z Dukly zvítězila. Přišel v zimě, od léta už v Dukle hrál Romera, který pochází ze stejné vesnice jako on. Dobře se znali, hodně mu v počátku pomohl. Loučení dodnes nemá rád. Poprvé všichni plakali, dnes už jsou smíření, ale vždycky jsou dojatí. Věděl, že jede do země, kde je jiné klima, větší chlad a v zimě sněží. Nikdy nehrál na sněhu, vzpomíná si, že v Levante jedenkrát sněžilo. Čeština je těžká, a on rád mluví. Rozčiluje ho a chybí mu, že se nemůže přesně vyjádřit. Fotbalově rozumí všechno, ale chtěl by si vyprávět. Jeho nástup v Dukle byl pozoruhodný. Atraktivní Španěl, všechny zaujal, dal hned pět gólů, diváci byli nadšení. Následující sezóna však začala nejhůře, jak mohla. Dlouhodobě ho pobolívalo koleno, ale nechtěl pauzu, pořád hrál. Zranění bylo vážné, začalo nekonečné peklo. Jedno koleno vystřídalo druhé. Období bolesti fyzické i psychické. Maminka přijela do Prahy a starala se o něj. Viděl, jak ji to trápí, ale statečně nedávala nic najevo. Utěšovala ho: „Ustál jsi to jednou, ustojíš to znovu.“ Nikdy neměl přítelkyni, maminka je ženou jeho života. Necítí se osamělý, ale je v Praze sám. Ví, že při návratu na hřiště je důležité mít nejen zdravé tělo, ale i srovnané myšlenky. Když jede na rotopedu a poslouchá u toho hudbu, zavře oči a představuje si, že hraje zápas. A hraje dobře. Skvěle individuálně vybavený hráč, vynikající s míčem u nohy, rychlý, dynamicky, výborný střelec s excelentní levačkou, jehož jediným limitem bylo zranění.

říjen 2015

V prosinci 2016 přestoupil do pražské Sparty.

Fotogalerie

                   

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET