PORTRÉTY Z JULISKYMartin Jiránek
    FANSHOP

Michal Bezpalec

narozen 19.srpna 1996, obránce

Táta pochází ze Strakonic, máma z Prahy. Ve Strakonicích však měla kamarádku, za kterou jezdila. Tak se s tátou potkali. A máma ho do jeho města následovala. Oba rodiče pracovali na městském úřadě ve Strakonicích, táta hrál fotbal a Michal je jejich jediným společným dítětem, které prožívalo šťastné dětství. Hodně času trávil s prababičkou, která se kvůli němu rovněž přestěhovala z Prahy do Strakonic. Vyzvedávala ho ze školky, neuměla být moc přísná, ale on byl dítě nezlobivé. Byla vdova, o pradědovi mu vyprávěla, jak kouřil, Michal je zarytý nekuřák. Praděda se ho nedožil. Prababička si s Michalem odmala kopala, tak jako všichni členové rodiny.

S fotbalem začínal v Přešťovicích, kde měli chatu, kterou táta s mámou celou sami postavili. Táta je neskutečně zručný a umí všechno. Tady také založil fotbalovou přípravku a kluky trénoval. Nijak zvlášť na Michala netlačil, byl na něj hodný, u fotbalu občas výbušný. Michal hrál dva roky fotbal i hokej současně, nakonec zelený trávník zvítězil. 

Do deseti let byl jedináček, dnes má další tři bratry. Je jim pět, sedm a devět let. Nejmladší se narodil mámě s jejím současným manželem, starší dva má otec se svou druhou partnerkou. Právě v deseti letech dostalo spokojené dětství zásadní šrám, jelikož se rodiče rozvedli. Na víc si pamatovat nechce. S tátou se ale vídal pravidelně. Odstěhovali se s mámou do Prahy, kde si v nedalekých Velkých Přílepech, koupili byt. S fotbalem chtěl pokračovat i nadále, jelikož ho má rád od malička. S příchodem do Prahy hned začal hrát na Dukle, kde je bez přerušení dodnes. Prvních pět let s ním na každý zápas jezdila máma a táta se také, kdykoliv mohl, přijel podívat. Máma se dokonce nějakou dobu angažovala i jako vedoucí družstva. Když před téměř osmi lety poznal mámina nového přítele, dnes jsou manželé, okamžitě si padli do oka. Říká mu křestním jménem a mají bezproblémový vztah. Dnes zde všichni žijí v rodinném domku. Za tátou dojíždí, a kdykoliv za ním jede, jede i za prababičkou, která už ve Strakonicích zůstala. Nechtěla se znovu stěhovat. Má ji moc rád. Prvních pět let spolu rodiče příliš nevycházeli, ale v poslední době - hlavně díky fotbalu – se jejich vztahy srovnaly. 

Michal se vždy dobře učil, chodil do stejné základní školy jako jeho máma a strejda, kterého následoval i na stejné gymnázium. K maturitě přečetl sedmnáct z dvaceti povinných knih do české literatury, nejvíc se mu líbil Ota Pavel - Smrt krásných srnců. U zkoušky si skutečně tohoto autora vytáhl. Řeč se samozřejmě stočila k fotbalu a ke knize Dukla mezi mrakodrapy. I v dalších předmětech mohl použít své fotbalové znalosti nebo spíš zkoušející vstřícně dávali najevo, že před komisí stojí juniorský ligový hráč. V zeměpise si vylosoval Jižní Ameriku a tak si popovídali mimo jiné o fotbalové Argentině a Brazílii, v angličtině se u tématu Londýn zastavili u Chelsea a Arsenalu a ve francouzštině se ho v doplňující otázce zkoušející zeptal na Zidana, Platiniho a Henryho. Dnes studuje druhým rokem ekonomii na Vysoké škole zemědělské a svou první přítelkyni už naučil rozeznávat ofsajd. Nyní se snaží naučit ji chápat, že s fotbalistou se nedá nic dopředu časově naplánovat. Ze dne na den je všechno jinak, posuny tréninků, zápasů atd.

Před začátkem této sezóny hrál za juniorku a netušil, co bude dál. Svěřil se strejdovi, že úplně neví, co má dělat. Strejda mu navrhl, jestli se nechce poradit s dědou, který se pohybuje ve světě sportu. Jenže on svého dědu celá léta neviděl. Strejda domluvil jejich setkání. Byl to zvláštní pocit vidět se s ním po těch letech. Ale byl usměvavý, pohodový a ochoten pomoci.

Když se stal Jaroslav Hynek trenérem A týmu, na tréninku ho před derby s Bohemians nenápadně připravoval, že by mohl zasáhnout do hry. Kapitán Šimůnek byl zraněný a trenér se před těžkým a důležitým zápasem rozhodl pro Michala v základní sestavě. O svém startu se dozvěděl těsně před utkáním. Spoluhráči ho podpořili, hrál ve stoperské dvojici s Lukášem Štětinou, což je nejenom vynikající fotbalista, slovenský reprezentant, ale z Michalova pohledu i nesmírně vstřícný a hodný kluk. Nicméně Michal mu ještě před čtyřmi lety podával při utkáních míče. Největší emoce cítil při nástupu a po závěrečném zapískání rozhodčího. Cenné vítězství 4:1. Táta sledoval zápas v televizi a poslal mu zprávu. Že hrál dobře, ale že on zestárnul o deset let, že má radost a chce dres. Podpis - hrdý táta. Máma na stadionu zářila a ukápla i slza. Všichni kolem měli nervy, jen Michal ne. Je založením rozvážné povahy, umí zachovat klidnou hlavu. Titulek v novinách zněl: "Bezpalec palec nahoru." Trenér mu řekl, že zápas zvládnul dobře a že nelituje, že se pro něj rozhodl. Jeho důvěra mu dodávala sebevědomí i v dalších zápasech. Prošlapal si cestu na svůj první vrchol v dresu Dukly od žáčků, stojí pevně nohama na zemi. Jeho klid a pracovitost je příslibem do budoucnosti. Zkušenosti záložníka mu v tuto chvíli pomáhají i na postu stopera. Má přehled o hře, ví, kam hráčům ve středu pole míč poslat. Michal Bezpalec, mladý odchovanec Dukly, v tuto chvíli i reprezentant hráčů do dvaceti let. 

říjen 2016

Fotogalerie

               

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET