PORTRÉTY Z JULISKYDominik Preisler
    FANSHOP

MAREK HANOUSEK

narozen 6. srpna 1991, záložník

Kdyby jeho táta nebyl povoláním řidič, asi by se Marek nikdy nestal fotbalistou. Jezdil totiž pravidelně do Prahy, a tak ho mohl několikrát týdně vozit na tréninky na Slavii. Marek prožil dětství na vesnici, celá široká rodina bydlela nedaleko, scházeli se, pomáhali si. U babičky s dědou hrabal seno, sbíral brambory, ale především kdykoliv mohl, hodil školní tašku do kouta a běžel s balónem ven. Žili v rodinném domku v Dolních Kralovicích, kde bylo hezké hříště a každý místní kluk hrál fotbal. V zimě bruslili na rybníku, v létě hrál s tátou tenis. Táta nesnášel porážky, tuhle vlastnost má po něm. Při společném tenise se to pak zvrhlo, přátelské utkání to nebylo. Před zápasem mu vždycky říkal: „Hlavně se nezraň a nedělej ze sebe frajírka.“ 

Soužití rodičů nebylo jednoduché, těžce to nesl. S tátou byl jeho vztah intenzivnější, přesto po mámě asi zdědil lásku ke knihám. Marek je vášnivý čtenář, kniha je dárek, který mu vždycky udělá radost. Táta vše podřídil jeho fotbalu. Když si ho v Kralovicích povšiml trenér Slavie, rozhodl, že ho bude denně vozit sto kilometrů do Prahy. Nikdy neviděl dát si rodiče pusu, citově byli chladnější. Ale cesty autem byly určitým druhem intimity s tátou, hodně si povídali. Ani jemu pusu táta nikdy nedal, ale když vyhrál cenu nejlepšího střelce na turnaji, viděl, jak mu tečou slzy. O čtyři roky starší bratr hrál taky fotbal a i on mohl do Slavie. Ale oba syny by u fotbalu otec „neuživil“. Marek si vzpomíná, jak si zapisoval částky vynaložené za naftu, za soustředění, za výbavu... Fotbalově vsadil na mladšího ze synů, snad i kvůli klidnější a zodpovědnější povaze. Ale byl na něj náročný. Když se mu jeden zápas nevyvedl, řekl nekompromisně: „Jestli chceš být průměrný, tak to nemá cenu.“

V mladším dorostu Marka trénoval Michal Prokeš, který odcházel „budovat“ novou éru Dukly. V necelých sedmnácti odešel s ním. Věřil mu a viděl větší šanci dostat se co nejrychleji do dospělého fotbalu. V sedmnácti letech hrál 2. ligu za Duklu. Zranil se Patrik Gedeon, nastoupil za něj. Byl u toho, když Dukla postoupila zpět do první ligy. První velký úspěch. Za půl roku v nejvyšší soutěži dal pět gólů a Prokeš mu řekl: „Z prvních pěti týmů ligy mají o tebe čtyři zájem. Ale nezblázni se z toho.“ Usoudili, že Plzeň hraje podobný herní styl jako Dukla, a tak v roce 2012 přestoupil do Viktorie Plzeň. V tomto roce skončil v anketě Talent roku na čtvrtém místě. Byl zkušeným reprezentantem mládežnických týmů od osmnáctiletých až po jednadvacítku. Právě při zápase jednadvacítky proti Rusku se zranil. Následovala operace křížového vazu a rehabilitace na Dukle. Do Plzně se vrátil, získal s ní titul mistra ligy, zahrál si zápasy ve skupině Evropské ligy například proti Atletiku Madrid. Nicméně plzeňskou misi završilo další zranění, opět hostování v Dukle a v roce 2014 definitivní přestup do pražského klubu. Hrozila mu další operace, už si v duchu plánoval nový život, chtěl začít studovat. V Praze mu ale řekli, že na operaci nemusí. V Plzni na ní trvali. Byl to rozhodující moment, proč se rozhodl pro Duklu. Opravdu se vyléčil bez operace, začal trénovat a hrát. 

U toho všeho už táta nebyl.  Ale věděl, že z atraktivních nabídek si vybral Plzeň. Šel na operaci srdce, byl už doma, chystal se do práce, ale nedorazil do ní. Strejda ho šel hledat, objevil ho v koupelně. Embolie. V neděli hrál Marek v Hradci Králové, vyhráli 2:0, táta mu říkal: „Bylo to hezké.“ V pondělí ráno snídal, chystal se na trénink a zazvonil telefon. „Brácho, posaď se, prosím tě.“  Vydal se na cestu domů. Strašně dlouhá cesta, bál se. Odešel nejdůležitější člověk jeho života. Vždycky, kvůli všemu, volal tátovi. Teď byl sám. V tu dobu začínal vztah se současnou partnerkou, ale táta ji bohužel nikdy neviděl.

Při letní přípravě doslova „ovládl“ svým hattrickem přátelské utkání na domácím hřišti skotského mistra Celtiku Glasgow a přispěl třemi góly k výhře Dukly 5:3. Po legendě Patriku Gedeonovi přebral v sezoně 2015/2016 kapitánskou pásku a dospívá v lídra. Říká o sobě, že je fotbalový desetibojař. Má dobrou kličku, zakončení, střelu, bránění, kondici, umí spíš mnoho věcí dobře než jednu výjimečně. Jen málokterý hráč však odehraje devadesát minut na tak obrovském prostoru, jeho pracovitost v utkání je nezměrná, velké srdce. Jako kapitán je vzorem, jak by se měl hráč chovat nejen na hřišti, ale i mimo něj. 

září 2015

Fotogalerie

                 

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET