PORTRÉTY Z JULISKYRóbert Kovaľ
    FANSHOP

JEAN DAVID BEAUGUEL

narozen 21. března 1992, útočník

Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek se narodil v Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie. Pracoval jako dýdžej v baru, takže Jeana odmala provázela muzika. Když se v jeho sedmi letech rodiče rozešli, rozhodla se maminka začít nový život, úplně od nuly. Tak se přestěhovali i s babičkou do Marseille. Vztah rodičů byl komplikovaný, zažil časté hádky, viděl maminku plakat, táta už měl jinou přítelkyni. Jako malý to nechápal. Táta s ním však zůstal v kontaktu, dnes už má svou novou rodinu a v ní další děti - dceru a syna. Když byl Jean starší, vše si spolu vyříkali. Marseille ho okamžitě okouzlila. Sluníčko, poprvé viděl moře, silně prožíval nové dojmy a pocity. 

Tady začal hrát fotbal. Od deseti až do patnácti let v klubu U. S. Endoume. Táta byl velký fotbalový fanoušek, už jako dítě si vzpomíná, že se s ním díval na fotbal, zatímco máma ve vedlejším pokoji sledovala filmy. Bydleli v pěkném bytě v centru Marseille, měl to tam opravdu rád. V patnácti letech byl vybrán ke studiu na sportovní škole v New Yorku, zaměřené na fotbal. Podstoupil testy a v šestnácti opustil domov. Prvních šest měsíců prožíval těžce, telefonoval mámě, aby mu našla školu blíž domova. O vánočních prázdninách přijel domů a dlouho si povídali. Došlo mu, že takovou příležitost hned tak někdo nedostane. Srovnal si myšlenky a do New Yorku se vrátil. Studoval a hrál tam dva roky, pak přestoupil do Toulouse FC, kde studia dokončil. V N. Y. hrál druhou divizi, v Toulouse první, takže postoupil výš a ještě byl nesrovnatelně blíže k domovu. Po studiu podepsal na půl roku smlouvu v tuniském Espérance de Tunis, po návratu intenzivně trénoval se soukromým trenérem, který pro něj znamenal velmi mnoho. Výsledkem jejich práce byly nabídky z Portugalska, Belgie a Holandska. A tak než přišel v roce 2014 do pražské Dukly, hrál rok v první holandské lize v týmu RKC Waalwijk. Věděl, že Praha je krásná, a přál si žít ve velkém městě. Začátek byl pohádkový. V prvním zápase dal čtyři góly. Mezi spoluhráči se cítil dobře, trenér Kozel s ním mluvil anglicky, druhý trenér Suchopárek dokonce francouzsky. Za necelý rok svého působení v české lize si vysloužil nominace na dvě ocenění v kategorii Nejlepší cizinec sezóny a Objev sezóny. Dařilo se mu a po podzimu se těšil na další část ligového ročníku. Před Vánocemi hráli zápas proti amatérskému týmu, vůbec se mu na hřiště nechtělo. Měl odehrát poločas, ale už ve dvacáté minutě ho vzal obránce tvrdě přes kotník. Šel do kabiny, ale nepředstavoval si, že to bude tak vážné. Jenže kotník se začal zvětšovat, a bylo zle. Přetržené vazy, čtyři měsíce léčby. Co šlo předtím samozřejmě, se najednou nedařilo, i když vynakládal veškeré úsilí. Trenéři ho uklidňovali, ať je trpělivý, že to zvládne, ale on byl ze sebe zklamaný, chtěl být dobrý hned. Cítil velký smutek a důvod nebyl jen fotbalový. Čím dál víc mu chyběla rodina, přítelkyně, skoro čtyřletý vztah na dálku nevydržel a rozešli se. Skončila tak jeho první velká láska. V Praze byl sám, nedařilo se mu přijít na jiné myšlenky. Ve stejném čase onemocněla máma a on intenzivně cítil, že by chtěl být s ní, že chce domů. Maminka mu vždycky říkala, že i jako malý kluk byl velice hodný a nezlobil. Má povahu po ní. Vlídnou a usměvavou. Když ji vidí, zapomene na všechny problémy. Byla vždycky milá a něžná, měla ho ve dvaceti jedna letech, takže když spolu šli po ulici, lidé si mysleli, že je jeho sestra. Jsou si neskutečně podobní. Mají společnou fotografii - půl obličeje máma, půl on. Jako by to byla jedna tvář.

Táta byl svým otcem vychováván velmi striktně, nedával mu žádný osobní prostor. Život byl nalajnovaný, jak on řekl. Takový byl do jisté míry i Jeanův táta. Zároveň ale, když Jean kdekoliv zaslechne hudbu, kterou miluje, okamžitě se mu vybaví právě on. Svou rodinu z Čadu Jean nikdy neviděl. Chtěl je pozvat na zápas do Prahy a udělat radost tátovi, ale administrativně se to nepovedlo, nefunguje ambasáda, nemají doklady. Chtěl by je poznat. Stále v Praze zápasí s pocitem samoty, přerostlé smutné dítě, narozené v „městě cest“, od patnácti sám na cestě. Dnes už by se chtěl vrátit jedině do Francie. Olympique de Marseille je jeho sen. Momentálně ale musí překonat osobní frustraci, že po návratu nedal gól. Na několik jich nahrál, ale on je střelec. Cítí podporu trenérů a každý večer myslí na to, jak zase rozvlní sítě. Od toho tam je, to je jeho úkol. Vždyť zahrát si s Duklou Evropskou ligu je další jeho sen. 
Začínal jako obránce, a nebavilo ho to. Když mu bylo dvanáct, trenér se ho zeptal, který post by chtěl hrát. „Útočníka,“ odpověděl rozhodně. Hráč s předpokladem patřit k nejlepším střelcům ligy, levák, se skvělou fotbalovou postavou, i při své výšce velice rychlý, který čeká na své vyzrání fotbalové i životní.  A který má přání vystřílet si v Dukle cestu zpět do „sladké“ Francie krásnými góly. 

říjen 2015

V lednu 2017 přestoupil do FC Fastav Zlín.

Fotogalerie

             

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET