PORTRÉTY Z JULISKYFilip Rada
    FANSHOP

JAN ŠVESTKA

narozen  18. září 1973, kustod

Kustodem prvoligové Dukly je Jan Švestka pátým rokem. Ale na Julisku vstoupil poprvé už ve svých šesti letech, když ho zde přivedl táta, vášnivý  fanda fotbalu, hokeje, ragby a sportu vůbec. Do té doby vyrůstal Honza s mámou, tátou a o tři roky mladší sestrou v rodinném domě na Bílé hoře. O patro výš s nimi žila i babička, za kterou rád chodil. Byla věřící, měla svaté obrázky, vyprávěla mu o dědovi, vojákovi s pravou šavlí a díval se u ní na televizi, protože měla tu "legrační", starodávnou, s malinkou obrazovku a rádiem s anténou. Máma byla úřednicí v bance, táta pracoval jako restauratér, Honza vlastně v dospělosti v jeho profesi pokračoval. Z dětství si pamatuje, že táta hodně pracoval, postavil dům, vodil ho na tréninky, dělal mu naschvály a byla s ním velká legrace. A nesnášel komunisty. To jsou útržky, na které si vzpomíná. Táta se těšil, až ho povede do první třídy. Ty poslední prázdniny odjel Honza na tři týdny na chalupu ke svému nejlepšímu kamarádovi na Slapy. Tři týdny se proměnily  ve dva měsíce. Nevěděl proč. Když přijel domů a oznámili mu, že táta náhle zemřel, rozeběhl se z terasy, sotva ho zachytili. Táta už měl po pohřbu, bylo mu třicet šest let. Maminka vzápětí po tátově smrti onemocněla a své nemoci se poddala se vším všudy. Zůstal na všechno sám, staral se o sebe, sestru i dům. Skládal uhlí, topil. Ve škole se dobře učil, takže neměl problémy. Okolí vědělo, že to nemá lehké, trenér Šafránek v Dukle mu říkal: "Honzíčku, ty to dáš, jsi silnej." Na hřišti patřil k nejlepším, dával góly, zvali ho do žákovských výběrů. Máma přežila tátu o pět let, odešla také ve třiceti šesti letech. Honza oba své rodiče překonal, drží rodinný rekord. Přesto, že měli blízké příbuzné, nikdo se o ně se sestrou nepostaral. Viděl je poprvé až po třiceti letech, kvůli restitucím. Jsou to pro něj cizí lidé, které nezná. Jednoho dne přijeli k jejich domu policisté a odvezli je do dětského domova v Mašťově. Měl hrát dorosteneckou ligu v Dukle, místo toho se ocitl na vesnici. Sice o něj měli zájem z okolních týmů Karlovy Vary, Chomutov a další, nebyly však peníze, aby mohl dojíždět hrát fotbal. Tak byla přetržena jeho sportovní cesta, která vypadala velmi nadějně. Dětský domov, ve kterém žil, byl "výběrový", krásný zámek, park, žádné problémové děti či grázlové. Přesto to bylo pro něj těžší, než zůstat doma a starat se o celou domácnost. Vládla tu velká konkurence, kamarády si našel díky fotbalu spíš mezi vesnickými kluky. Od patnácti let bydlel přes týden na internátě v Teplicích, kde vládla tvrdá šikana, ale on měl štěstí. Žil jako samostatná jednotka, díky sportu byl hodně mimo internát a navíc měl pokoj, který byl stranou ostatních a dalo se z něj utéct ven. Tak z toho těžil. Dva měsíce před osmnáctinami mu v dětském domově řekli "ahoj" a on s jedním tričkem a džínami vykročil do dospělého života. Měl něco našetřeno ze sirotčího důchodu, takže úplně nikdy nestrádal. A i z těch nejtěžších situací uměl vybruslit, dokázal hodně "ukecat", hodně četl.  V Praze bydlel na ubytovně a pracoval jako vedoucí závodní kuchyně v Hostivaři, nakonec skončil na horách, na Klínovci byl provozním ředitelem. I tady hrál fotbal, všimli si ho i na německé straně hranice, takže dojížděl hrát tam. Prožil svůj první vážný vztah, trval šest let a jeho odchodem zpět do Prahy skončil. Řekl si, že musí radikálně změnit život. Ve třiceti třech letech prodělal těžkou artrózu kotníků, následovala operace. Potkal ženu, kterou si vzal a spolu s ní i jejího syna. Když chtěl hrát fotbal, přivedl ho na místo, kde on sám kdysi jako kluk začínal. Po  dramatickém oblouku života stál opět na Julisce. Na hřišti pobíhalo dvacet malých kluků a jejich trenér mu řekl: "Ty jsi fotbalista, ne? Nechtěl bys mi s nimi pomoct?" Tak trénoval "synka", o kterého sice rozvodem zase přišel, ale vrátil se díky němu "domů". A zažil s ním asi citově nejsilnější zážitek. To když spolu strávili sami dva Štědrý den. Vrátili se z procházky a okno bylo otevřené a svítila hvězda a on volal: "Ježíšek byl tady!" Bylo to dojemné. Co se citů týče, je spíš chladný, ostražitý, s obavou k někomu přilnout, aby to zase špatně nedopadlo. Šéf mládeže Dukly Petr Fišar o něm prohlásil, že je "poslední bojovník z Bílé hory" a přizval ho k trénování. Někteří z jejich svěřenců dnes hrají v juniorce či dokonce v A týmu Dukly. A když klub hledal nového kustoda pro áčko, které právě postoupilo do první ligy, Petr Fišar prohlásil: "Měl bys to být ty, kdo jiný má ve věcech takový pořádek." Měl lukrativní místo v restauraci na Staroměstském náměstí, ale rozhodl se, že to zkusí. Luboš Kozel ho odvedl do kabiny, představil ho, čekal je první zápas na Spartě. Všechno uklidil a vyčistil s precizností sobě vlastní. Šatnu před zápasem připravil po svém. Když vstoupil kapitán Gedeon, prohlásil: "Tak to ti děkujeme, nevím, na co se dnes vymluvíme." Remizovali 0:0, mohli i vyhrát. Vzpomíná si, jak všichni seděli v kabině soustředění, pokorní, tiší.

Nesnáší nepořádek a uklízet umí odjakživa. Celé dospívání mu kontrolovali skříňky, pokoj musel mít upravený, pokud chtěl výhody. Je blázen jako táta. Už jako kluk měl mnoho průšvihů ze svého "zděděného" vzdoru proti komunistům. To když například přemluvil pionýry stojící u pomníku, aby šli hrát raději fotbal. Byl povolán do ředitelny a věděl, že dostane rákoskou přes záda a vyslechne si výrazy ty "sráči" a "hajzle". Ale opakoval si: "Musíš vydržet, nebude to trvat věčně." Je od dětství hřbitovní harcovník. Chodí na Olšany za rodiči, zkoukne, co mají "sousedi" nového, jaký náhrobek či nově vytesaný nápis, pokecá s tátou a věří, že mu nedělá ostudu. Je v práci dvanáct hodin denně. Má rád zápasy, za pět let ještě nikdy nic nezapomněl. Chce, aby kluci dobře vypadali, vozí jim dokonce i kopačky, což by nemusel, ale jeho to baví. Šatna připravená s kopačkami je hezčí. A není snad nikdo, kdo kabinu baví tak jako on. Nejrůznějšími recesemi, vtípky či historkami ze svého veselého života. 

listopad 2015

Fotogalerie

             

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET