PORTRÉTY Z JULISKYMartin Jiránek
    FANSHOP

JAN SUCHOPÁREK

narozen 23. září 1969, trenér

V pěti letech ho dědeček přivedl na nábor přípravek, už s ním nevydržel kopat od rána do večera na dvorku. Tak se rozhodl předat ho trenérům v SK Kladno, aby si mohl trochu odpočinout. Dětství prožil obklopen spoustou kamarádů. Nikdy nebyli sami. Navždy v něm zůstal ten pocit společné radosti ze hry.  Jako kluka ho nikdy nenapadlo, že by jeho cesta mohla vézt až do reprezentace. Dokonce ho nenapadlo ani o tom snít. Krůček po krůčku se však dostával výš. Chodil se dívat na kladenské chlapy a představoval si, že s nimi třeba jednou bude hrát. Kladno první ligu nehrálo, tudíž pro něj neexistovala. První ligový zápas v životě viděl, až když šel v osmnácti letech na vojnu do Dukly Praha. Do té doby hrál útočníka nebo záložníka. V Dukle se shodou náhod posunul po zranění spoluhráče na místo stopera. Všechny jeho následné úspěchy jsou spojeny s postem středního obránce.

Jako kluk při prohře brečíval. Když byl faulován, trenéři ho napomínali, ať tolik nekřičí. Táta chodil na všechny jeho zápasy, děda mu o poločase dával mrkvičku jako doping. Máma se starala, aby měl svačinu a hlavně, aby se mu nic nestalo. Cítil péči a zájem. Otec mu vždy věřil. Když po vojně v roce 1991 přišel do pražské Slavie, chtěl mu vše oplatit. Tak se stalo tradicí, že ho bral s sebou na zápasy klubu v zahraničí. A to i po té, co se v Alpách ztratil. Sám se vrátil za tři dny a tvářil se jakoby nic.
Už s Duklou získal Československý pohár, který pak vyhrál i se Slávií. Byl jejím kapitánem, když získala v roce 1996 jeden ze svých titulů a probojovala se do semifinále poháru UEFA. Ve stejném roce se z ME v Anglii vrátil s českou reprezentací se stříbrnou medailí na krku. Jeho výkony ho posunuly až do první francouzské ligy. Tři roky v RC Racing Strasbourg zdobí vítězství ve francouzském poháru. Jeho fotbalový život měl pokračovat v německém TeBe Berlín. Zranění však znamenalo pád. Blížilo se ME 2000, už na něm hrát nemohl. Uvědomil si, že je konec. Skončil jako nezaměstnaný dvaatřicetiletý fotbalista s poraněnou nohou.

Jeho život zásadně ovlivnily dvě věci. Vstup do vrcholového fotbalu a seznámení se ženou. Rodina se mu rozrostla o dvě dcery. Nikdy nepřijal angažmá bez nich, nejel by sám ani na dovolenou. Po krásných letech ve Francii prožívali po jeho zranění v Německu velký stres. Ale byli pořád spolu a nakonec přišla úleva. Jeli domů, v roce 2000 se vrátil do Slavie, kde se za tři roky loučil s fotbalem. A pak už ho čekali doma v Kladně, kde se měl jeho fotbalový kruh uzavřít.

Zatímco jezdil po světě a zažíval úspěchy, onemocněla máma. Rodina to před ním tajila, vše vypadalo nadějně. Ale druhý atak nemoci byl definitivní. To už u ní byl. A přes všechno trápení si zapamatoval jeden její pohled jako poslední. Odváželi ji do nemocničního pokoje a ona se usmívala. Tak si ji uložil v paměti.

Když skončil jako hráč, stal se šéftrenérem mládeže na Kladně. Začal nový život. V roce 2010 mu však zavolal Luboš Kozel, spoluhráč z obrany Slavie i reprezentace. Když mu vyprávěli, jak to chtějí v Dukle dělat, jakou filozofií chtějí jít, smál se. Dnes už to naplno pátý rok žije. Krásná trenérská léta. Přivedli Duklu zpět do první ligy a jemu byla nabídnuta pozice druhého trenéra i v reprezentaci hráčů do dvaceti jedna let. Na ME 2011 v Dánsku vybojovali třetí místo. 

Jako hráč uměl výborně číst hru, měl nadprůměrnou kopací techniku. Nebyl vynikající hlavičkář, ale měl odhad na balón. Nevynikal rychlostí, silou ani kondicí, ale své handicapy dorovnával obrovskou vůlí, šel v každém zápase až na doraz. Fotbal mu posunul i práh bolestivosti. Jiné hráče bolela hra víc. Luboš Kozel o jejich stoperské dvojici říká: "On to vymyslel a já to oběhal." Jako trenéři si role vyměnili. Ale Luboš Kozel mu naslouchá, učí se od něj například to, jak alespoň občas, někdy, na chvíli  "vypnout" hlavu a odpočívat. To Honza umí. Sliboval rodině, že až nebude hrát, prožijí spolu víc času. Nestalo se. Lituje odloučených chvil, ale nemůže si pomoci. A rodina pochopila, že doma by byl bez fotbalu nespokojený a nešťastný. "Kulatý nesmysl" má totiž pořád nejen v hlavě, ale i v srdci. 

srpen 2015

Po vypršení smlouvy v Dukle v červnu 2016 se stal trenérem reprezentace hráčů U19. 

Fotogalerie

               

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET