PORTRÉTY Z JULISKYŠtěpán Koreš
    FANSHOP

Ivan Schranz

narozen 13.září 1993, útočník

Narodil se v Ružinově, v nejhezčí čtvrti Bratislavy, v panelákovém bytě s krásným výhledem, blízko Štrkoveckého jezera. Odtud měl kousek do školy i k prarodičům, ke kterým rád jezdil. Trávil s nimi celé prázdniny, často ho hlídali, šlo o hodiny společných her a času stráveného na zahradě, ať u jedné či u druhé babičky, kde samozřejmě významnou roli hráli dědové. Maminka mu před spaním četla, i dnes si vybavuje oranžovou knížku, pohádky o zajíčkovi, které měl strašně rád. Do šesti let byl jedináček, pak se narodila sestra. Spali všichni v jedné ložnici, sourozenci měli palandu, byli nadšení. Jako starší bratr spal samozřejmě nahoře. Občas zůstal se sestrou doma sám, měl ji na starost. Snad proto, že k němu vzhlížela, tak ho respektovala a poslouchala. Na Ivana se doma vzpomíná jako na hodné, poslušné dítě, zatímco sestra byla živel. Časem začal být rodině byt opravdu malý a rodiče postavili dům v Bernolákově, což je obec kousek od Bratislavy. Tam prožil zbytek dětství i dospívání, tam se dodnes za svými rodiči i vrací.

Díky fotbalu vystřídal tři základní školy. Z té první, "normální", přestoupil do sportovní třídy Interu Bratislava, který se stal jeho prvním fotbalovým klubem. Táta hrál v mládí fotbal, ale ještě víc volejbal. V Ivanově životě přišel zlom, když ho vzal poprvé na fotbalový zápas, právě na Inter. Už tam se dali do řeči s jedním z trenérů mládeže a po pár dnech Ivan v klubu trénoval. Po třetí změnil školu, když přešel do Venglošovy fotbalové akademie, která se věnovala pouze mládeži, neměla svůj A tým. Ale v Interu nastaly složité časy, klub spěl do krize, Ivan tedy hledal další cestu. Nakonec se Venglošova akademie spojila s druholigovou Petržalkou a právě tady, už v šestnácti letech, vstoupil Ivan do mužského fotbalu. 

Ze základní školy akademie mohl pokračovat  na gymnázium, ale tato volba ho úplně nelákala. Uvědomoval si, že se jedná o všeobecné vzdělání, po kterém by mělo následovat další studium. Ale především se projevil vliv rodiny. Od dětství vyrůstal mezi auty, táta podniká v oblasti servisu a prodeje aut a Ivan si zvolil střední školu dopravní. Byla to dobrá volba,  prohloubil svou lásku k autům, vzdělal se v oblasti teorie a automobilový sport je jeho koníčkem dodnes. Volné chvíle tráví rád jako divák na rallye závodech a o svou Škodu Fábii pečuje s láskou. Když přijel na Duklu na první trénink, Lukáš Štětina, velký znalec a fanda této značky, se hned v kabině nadšeně ptal: "Kdo přijel Fábií?"

V Petržalce hrával pravidelně v základní sestavě a po roce a půl začal cítit, že je čas se posunout dál. Zájem o něj projevil Trenčín, on se však v roce 2012 rozhodl pro Spartak Trnava. Mohl tak zůstat bydlet v Bratislavě a dostudovat školu. Dědeček z tátovy strany byl vášnivý fotbalista, hrál za svou dědinu Ivanka pri Dunaji a svým způsobem ovlivnil, že je dnes Ivan profesionálním fotbalistou. Ukazoval mu fotografie ze zápasů a vyprávěl desítky fotbalových příběhů a zážitků. Dodnes je Ivanův velký fanda, a když ho viděl v drese Dukly, měl velkou radost. Ivanovi rodiče byli vždy obětaví, pomáhali mu, a ačkoliv je otec hlavou rodiny, nikdy se nestalo, že by na něj na hřišti zvýšil hlas. I když po zápase vždy "hodnotí" a Ivan to občas těžce přijímá. Podle toho, jak zápas dopadl, reaguje smířlivě či vznětlivě. Oba rodiče jsou však povahy rozhodně  klidnější, pokojnější. Takový je i on, klid se snaží zachovávat i na hřišti, i když emoce musí někdy ven. Od dětství hrotový útočník, v A týmu Petržalky ho poprvé začali využívat na křídle. Dnes už je křídelní útočník jeho místo a je mu jedno, jestli zleva nebo zprava. Už v mládí se svým talentem vymykal a navíc měl naprosto srovnané hodnoty a myšlenky. Disciplinovaný, pracovitý, s jasným cílem hrát slovenskou ligu. Duklu vnímal vždy jako výborný tým, když se dozvěděl o jejím zájmu, vybavil si jen pár let starý přípravný zápas Trnavy s Duklou. Hrála skvěle a porazila je 4:1. K tomu ještě slavná tradice klubu. Neváhal. Přechod do Prahy pro něj těžký nebyl, už v roce 2015 žil půl roku v Praze, to když byl na hostování ve Spartě. Velká zkušenost, setkání s velkoklubem, zažil náročnost i úroveň české ligy. Když v létě 2017 přišel do Dukly, potkal hned několik hráčů, které už znal z let minulých. Nejenom Slováky Frederika Bílovského, Matúša Hrušku, ale i třeba Jakuba Podaného, proti kterému nastupoval ve Spartaku, když hrál Jakub za Slovan. Od šestnácti let byl osobností ve všech mládežnických reprezentacích až do jednadvacítky. Když byl kapitánem U 19, byl do týmu nominován o rok mladší talent Róbert Kovaľ, rovněž jeho současný spoluhráč v Dukle. Přesto je přesvědčený, že každý hráč potřebuje určitý čas na adaptaci v novém klubu. On svůj první ligový gól ve žluto vínovém drese dal už ve třetím kole v důležitém zápase v Jablonci. Měl velkou radost. Těch fotbalových radostí si užívá naplno. Už s dorostem Petržalky postoupili do první ligy, s Trnavou odehrál zápasy Evropské ligy, proti skotskému St.Johnstone FC odehrál "svůj" zápas, když jeho dva góly rozhodly o vítězství 1:2 a doma v odvetě postoupili do dalšího kola. K fotbalu však patří i prohry, a tak také zažil porážku 0:6, po které musela policie hráče vyprovázet až na dálnici, aby je ochránila před vlastními trnavskými fanoušky. Ale jeho poznaný skutečný smutek a žal nemá s fotbalem nic společného. Byl s Trnavou na soustředění v Maďarsku, když mu zavolala máma a snažila se mu bez pláče sdělit, že zemřel děda. Nedokázal tu zprávu vytěsnit z hlavy ani na hřišti. Trenér ho uvolnil, aby mohl odjet do Bratislavy na pohřeb. Dodnes neví, jestli nesl hůř chvíli, kdy se o dědově skonu dozvěděl nebo samotný pohřeb. Obojí. Vracely se mu vzpomínky na společné chvíle a také si uvědomoval, jakou bolest asi cítí maminka a babička. Děda byl vysoký, šedivé vlasy i vousy, zábavný, přitom co řekl, to platilo. Byl původem Bulhar, jako malý kluk přišel s rodiči na Slovensko. Po něm má asi Ivan svou snědou pleť a je hodně podobný maminčině rodu.

Sestra studuje ve Vídni, on hraje v Praze. Zanechali své rodiče ve velkém domě samotné. Ivan vidí, že se jim stýská, i když už před odchodem do Prahy žil víc jak rok sám, ve svém bytě. Máma byla vždycky něžná, pusu mu dává dodnes. Při každém odjezdu cítí její dojetí, ale už si zvykli. V Bratislavě se vrátil zpět na místo svého dětství, do Ružinova.  Když má možnost, projde se ke Štrkovskému jezeru, jako když byl kluk. I když už je velký ( a to dost, měří 186 cm) s klukovskou radostí a dychtivostí jde vstříc svým dalším gólům a vítězstvím.  

Fotogalerie

                   

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET