PORTRÉTY Z JULISKYŠtěpán Koreš
    FANSHOP

GÜNTER BITTENGEL

narozen 14.července 1966, sportovní ředitel klubu

Když ve svých sedmi letech poprvé vstoupil mezi kluky na Julisku, musel jim své jméno opakovat několikrát. Udiveně kroutili hlavou. Jeho otec se narodil rakousko-německým rodičům. Dědeček utekl z ozbrojených sil Třetí říše, což byla velezrada. Nikdy se s babičkou do Německa nevrátili, domov si vytvořili v Čechách. I když Günterův táta neuměl česky až do svých sedmi let. 

Dětství prožil Günter dvacet kilometrů od Prahy, po proudu Vltavy, v Libčicích. Tady s tátou poprvé kopal do míče a žije zde dodnes. Oba rodiče pracovali v cihelně, denně vstávali v půl páté ráno. Günter tak až do svých čtrnácti let zaléhal do postele v osm hodin večer. Tatínek vyžadoval pořádek, věci musely být na svém místě a všechno mělo svůj čas. Vlastně s ním strávil většinu svého dětského času, byl to táta, který se staral o rodinu a čekával ho u vlaku, když se vracel z koncertů. Günter hrál na flétnu a trumpetu. Máma doma často scházela, bylo období, kdy se téměř nepotkávali. Její roli v mnoha ohledech přebrala o deset let starší sestra, která ho chránila a starala se o něj. Nemohla ho však ochránit před důsledkem neshod rodičů, které mimo jiné s sebou přinesly rozhodnutí, že Günter půjde studovat vojenské gymnázium. Máma ho chtěla ochránit před nástrahami dospívání. Tím skončilo jeho dětství plné fotbalu, hudby a kamarádů. Ve čtrnácti ho zavřeli do kasáren, byl malý, hubený, skoro dítě. Ze šoku se vzpamatovával celý první rok. Marně volal domů, že chce pryč. A potkal tam vše, před čím měl být chráněn-grázly, zloděje, drogy, alkohol. Lépe se mu začalo dýchat, když po dvou letech dostal povolení znovu trénovat a hrát za Duklu. Návrat k fotbalu byla velká radost. Musel si ji ale tvrdě zasloužit. Služby v kuchyni, úklidy, noční hlídky a k tomu náročné podmínky prospěchové. Po tom všem mohl jít na trénink. Minuty fotbalové dříny se však snažil protahovat jak jen to šlo. Kromě fotbalu ho nad vodou držela ještě láska k jeho současné ženě. Právě v této době se do sebe zamilovali, domů se však Günter dostal jen výjimečně, mobilní telefony nebyly, psali si dopisy.

Poslední červnový den roku 1985 skončil gymnázium a prvního července už byl v Dukle na tehdy povinné dvouleté vojenské službě. Hrál za juniorku a zcela nečekaně byl povolán do A týmu. První zápas nastoupil proti švédskému AIK Stockholm. Hrál celý zápas, na rozmáčeném, těžkém terénu, večer nemohl únavou a rozrušením usnout. Bylo mu devatenáct a v kádru A týmu už zůstal natrvalo. A po odchodu Ladislava Vízka po něm zdědil své šťastné číslo sedm. Po vojně o něj měla zájem Sparta i Bohemians, ale zůstal v Dukle.

S mámou se snaží si v dospělosti vynahradit vše, co v dětství promeškali. Je jí to líto, stejně jako rozchodu s otcem, který nakonec zůstal navždy v jejím srdci. Počáteční odloučení prověřilo i Günterův vztah se ženou. Pokračovalo totiž v jiné podobě i po svatbě. Od roku 1986 byl reprezentantem v týmu jednadvacítky, v roce 1987 už oblékl reprezentační dres A týmu Československa, v roce 1995 i samostatné České republiky. Neustálé odjezdy a příjezdy. Po narození syna odjel na dvě soustředění, viděl ho po měsíci. Jiné to nebylo ani po narození dcery. Přesto má s dětmi velmi intenzivní a citový vztah. Rodina byla u všech jeho gólů, i u toho posledního v dresu Dukly v poháru proti Dynamu Kyjev. Fotbal nakonec celou rodinu obdaroval. V roce 1991 přišlo angažmá v KFC Uerdingenu a společné šťastné roky v Německu. Byli si nejblíže. Netrápilo ho ani zdraví, za celou kariéru nebyl nikdy vážně zraněný. V Československu musel kvůli svému částečně německému původu neustále něco dokazovat, vydávat prohlášení, že nemá styky se Západem, v Německu dostal občanství a angažmá v klubu bez omezení. Každý zápas v bundeslize byl svátek. Po utkání v Drážďanech, kdy dal nevídaný gól (skoro od rohového praporku, jako když "ulítne" centr) a na další gól přihrál, vyšla na titulu německých novin jeho fotografie ze zápasu. Přidali mu na ní křídla a nad hlavou svatozář s nápisem "Bittengel, fotbalový anděl". Po pěti úspěšných letech, kdy měl další nabídky do Německa a Itálie, se rozhodli vrátit domů. Nechtěli, aby děti v Německu úplně zakořenily. Bylo mu třicet let a předpokládal, že se vrátí do "své" Dukly. Ta se však ocitla na svém dně, stěhovala se do Příbrami a o špičkového hráče neměla zájem. Odešel tedy v roce 1997 do Chmelu Blšany, kde o rok později vybojovali postup do první ligy a v tomto klubu také zakončil v roce 2001 svou hráčskou kariéru. V Blšanech začal trénovat, v sezóně 2003/2004 byl trenérem Viktorie Žižkov a po sezónách v Horních Počernicích a Unionu Čelákovice byl na jaře roku 2007 vyslán Duklou do slezského týmu Tatran Jakubčovice, od kterého získala Dukla druholigovou licenci. Günter už byl opět u její cesty vzhůru. Nejdříve jako trenér a později jako sportovní ředitel, kterým je dodnes. Bez velkých slov a gest, s velmi skromným rozpočtem, dosáhla Dukla za pár let nevídaného  sportovního progresu.  A to i na poli  práce s mládeží.

Dlouho si myslel, že nejtěžší chvíle jeho života byly probděné noci na vojenském gymnáziu. Ale pak přišla zpráva o otcově smrti. Prodělal mozkovou příhodu, ale vše nasvědčovalo tomu, že bude v pořádku. Nebyl. Volala mu sestra na trénink. Tu nekonečnou cestu domů v sobě nosí dodnes. Když má říct, kdo byl jeho táta, odpoví vždy s pohnutím. "Skvělý chlap."

Jméno Günter dal i svému synovi, dědí se po generace. Ale on získal na hřišti přezdívku "Bíza", od původního "bizon". To proto, že byl typem hráče, který téměř nepadal. Ustál často i fauly. Přirovnávali ho k německému Pierru Littbarskému - dynamický, levá, pravá, křivé nohy. V klubu, ve kterém začínal jako kluk a se kterým získal druhé místo v lize, vyhrál Československý pohár a odehrál téměř dvě desítky pohárových mezistátních utkání, byl uveden do Síně slávy. Se svou ženou je třicet let, radují se spolu z první vnučky. Jak Dukla, tak i jeho rodina svědčí o jeho charakteru, stálosti, věrnosti. Je spolehlivým běžcem na dlouhou trať, i když na hřišti vynikal  rychlostí.

listopad 2015

Fotogalerie

               

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET