PORTRÉTY Z JULISKYOndřej Kušnír
    FANSHOP

Frederik Bilovský

narozen 3. března 1992, záložník

Sice se narodil v Trenčíně, ale své dětství si pamatuje až z Dubnice, kde táta pracoval ve věznici u justiční stráže. A tak se tam rodina přestěhovala. Do devíti let vyrůstal v paneláku, pod okny hřiště, přelézačky, všude plno dětí, klasika. V roce 2000 se vrátili do Trenčína, do rodinného domku, ve kterém žijí dodnes. Ten přechod byl pro něj pohodový, v Trenčíně měl školu, fotbal, obě babičky, nic mu nechybělo. V šesti letech ho bavil fotbal i hokej současně. Nemohl se rozhodnout. Rozhodli rodiče. Fotbal se jim zdál pro něj vhodnější. Uvědomuje si, že byl jedním z mála kluků z úplné rodiny. Váží si toho, zázemí rodičů mu dodávalo pocit bezpečí. I on by si přál v budoucnosti pevnou rodinu, byl tak vychován. Máma byla vždy klidná a upovídaná, zatímco otec byl výbušný a když se mu něco nedařilo, co zrovna držel v ruce, letělo po místnosti. Frederik to přičítá i náročnému povolání, někteří se po letech této práce opravdu nervově zhroutili. Táta však dokázal včas odejít. Dnes je úplně jiný, naprostý kliďas, učí ve škole tělesnou výchovu a pohybové hry. Frederik si z dětství pamatuje, jak chodil na směny, vždy od šesti do šesti, buď na celý den nebo noc. Tátův nejlepší kamarád pracoval také ve věznici, rodiny se stýkaly a Fredo tak naslouchal "vězeňským" historkám, většinou úsměvným. Táta byl vždy hlavou rodiny, máma zase jako účetní "držela kasu", řídí domácí finance. Pokud byl táta mimořádně výbušný, jednalo se především o fotbal. Vždycky něco Frederik udělal špatně, pokaždé mohl být v něčem lepší. Doma s ním trénoval navíc, byl přesvědčený, že tréninky nestačí, pokud chceš něčeho dosáhnout. Dnes je mu Frederik velmi vděčný, i když to bylo náročné, některé víkendy hrál i tři zápasy za různé věkové kategorie. Byl však na zátěž s otcem zvyklý. Na zápasech se občas styděl, když na něj táta pokřikoval. Máma ho klidnila, ale pokud šlo o fotbal, bylo to zbytečné. Nejvíc mu vadilo, když měl pocit, že se na hřišti neodevzdal celý. "Když jedeš na doraz, nemáš si co vyčítat." Táta byl vítězná povaha a na hřišti by byl nejraději místo Frederika. Je prý otci podobný. Jako kluk byl neposedný, pořád v pohybu, hravý. Když doma hráli Člověče, nezlob se a jemu se nedařilo, rozplakal se a vyhodil celé Člověče z okna. Rodiče se smáli a on plakal a nikoho nechtěl vidět. I při zápasech, když prohráli, spoluhráči se osprchovali a už šli v klidu domů, on v sobě lítost a vztek nosil ještě dva dny. S přibývajícími lety se řadí ke klidným hráčům, ale musel k tomu dospět zkušenostmi. Dřív byl nervák, dnes ví, že s horkou hlavou toho moc neudělá.

Je prvorozený kluk, jedna sestra je o dva roky mladší, druhá se narodila nečekaně, když stál na prahu puberty. Nejdřív byl překvapen i zaskočen. S kočárkem nejezdil, ale občas s ní zůstal doma sám a postaral se. "Chůvou" se stala především sestra. Frederik žil většinu času na hřišti a dny mu rychle ubíhaly. Oba rodiče chodili na jeho zápasy, ale stejně tak na sestřina vystoupení folklorního souboru, ve kterém tancovala. Děda byl šéfem souboru, tancovala tudíž  máma, sestra, on ne. Ve škole měl odmala samé jedničky, na obchodní akademii se prospěch postupně zhoršoval, odmaturovat musel až v náhradním termínu v září. Zpětně ho mrzí, že se neučil víc, mohl toho dnes mnohem víc vědět a znát, protože ekonomie ho zajímá. Studuje ekonomické knihy, zajímá se o reality, baví ho byznys. Je podnikavý typ člověka. Odmalička patřil na hřišti k těm nejlepším. Když rušili trenčínský klub, začal hrát v Dubnici, kde se propracoval až do druhé ligy. Kromě postu brankáře vystřídal snad všechny ostatní. Ofenzívu, defenzívu, zleva, zprava. Svou univerzálnost vždy považoval za výhodu. V zimě 2014 přestoupil do prvoligového Spartaku Myjava, kde se jeho místo ustálilo ve středu nebo na kraji zálohy. Nejraději má střed, nejlépe tam může uplatnit své fotbalové myšlení. Jeho ligový start byl zvláštní. První zápas prohráli v Nitře 3:0 a dostali celý tým od majitele pokutu. Ve druhém zápase se Senicí si zlomil kotník a natáhl vazy, zranění mu umrtvili mezokainem, šel hrát. Vyřadil se tak ze hřiště do konce podzimní části sezóny. A vlastně ho následky trápily celý rok. Pak ale už přišlo skvělé období, stal se stabilním hráčem základní sestavy, oporou týmu, jak ve slovenské lize, tak i v evropských pohárových utkáních. Na konci podzimní části roku 2016 hráli "osudový" zápas se Slovanem Bratislava. V závěru utkání dal bratislavský hráč  jednomu ze soupeřů facku. Strhla se potyčka, do které se zapojili i náhradníci z lavičky, rozhodčí udělil dvě červené karty hráčům Slovanu, jednu Spartaku. Vše mělo dohru u disciplinární komise, jejíž rozhodnutí bylo pro majitele myjavského klubu tak nepřijatelné, že svolal tři dny před vánočními svátky celý tým a oznámil, že jsou volní, že už nechce ve slovenském fotbale pokračovat a odhlašuje Spartak Myjava ze soutěže. Frederik a všichni hráči se nemohli vzpamatovat ze šoku. Z hodiny na hodinu skončil dobrý, zdravý klub, plný talentovaných fotbalistů, osiřel útulný krásný stadion. O sebe se nebál, ale bylo mu líto kluků a uvědomil si, že Myjava tím na dlouhou dobu přijde o vrcholový fotbal. Mnoho velké práce, kterou tam odvedli, se stala minulostí. Smutní byli i rodiče a děda, jeho největší fanda. Dokonce mu ani nechtěli uvěřit a mysleli si, že si dělá hloupou legraci. Velké zklamání, smutná chvíle. Okamžitě dostal nabídky ze Slovanu Bratislava, Trnavy, Ružomberoku, ale chtěl odejít ze Slovenska. Ozvala se Karviná a Dukla Praha. Rozhodl se podle srdce a intuice. Cítil, že by mu mohl vyhovovat herní styl Dukly založený na kombinaci a tvořivosti, vždyť jeho dominantní předností je výborná přihrávka, skvělý přehled o hře a technická vybavenost. To vše si v přípravě ověřil, bohužel ho opět na začátku potkalo zranění, naštěstí nebylo závažné a tak jeho start v české soutěži se neodložil na dlouho. Nesl to trpělivě, už ví, že tohle fotbal prostě přináší. Do Dukly s ním z Myjavy přišel i brankář Matúš Hruška. Z Trenčína jich do Myjavy jezdilo autem asi deset kluků, oni dva byli jedněmi z nich. Mají společnou minulost a momentálně i dočasné společné bydlení v Praze. Ačkoliv má v Trenčíně svůj vlastní byt, doma se cítí u rodičů. Nebaví ho být sám, je raději s lidmi. Odmala je zvyklý žít v týmu. A odevzdat pro něj vše, jak to po něm táta odjakživa vyžadoval.

únor 2017

Fotogalerie

                   

Zpět na výpis galerie hráčů
 


Fotogalerie


Partneři klubu

carbounion.czadidas.cztop4football.czfides.cz
carbounion2sportprogres.cznh-hotelsHET