Vlasy si nechal růst kvůli Nedvědovi, ale přezdívají ho Jiráčkem. Dvacetiletý bek odehrál v dresu reprezentační jednadvacítky své druhé celé utkání a celkově si připsal čtyři starty. „Do utkání jsme šli s tím, že uděláme vše, co je v našich silách. A dopadlo to nad očekávání,“ okomentoval středeční výhru nad Nizozemci.
Vládne s vítězstvím 1:0 nad Nizozemskem spokojenost?
Samozřejmě, že jsme spokojení. Když jsme se připravovali na Nizozemce, tak všichni věděli a ví, že jsou fotbalová velmoc a tím pádem to bude i těžký soupeř. To se také potvrdilo. Do utkání jsme šli s tím, že uděláme vše, co je v našich silách a uvidíme, na co to bude stačit a dopadlo to nad očekávání.
Čekali jste, že spíš prohrajete?
To zase ne, ale spíš jsme předpokládali, že budeme více bránit a hrát na brejky. A když jsem viděl sestřih v televizi, vypadalo to, že jsme s nimi hráli vyrovnaný zápas a potvrdili to výhrou.
I přesto, že oni poslali po poločase skoro celou novou jedenáctku na hřiště.
To je pravda, my vystřídali až po nějaké šedesáté minutě postupně 5 nebo 6 hráčů. Oni vystřídali devět hráčů o poločase, takže jestli někdo počítal s tím, že se naběhal v prvním poločase a ve druhém to bude volnější, tak bohužel. Přišel tam nový hráč a ten lítal ještě víc (smích).
Jsou mezinárodní přátelská utkání hodně důležitá?
Určitě jsou, protože tady se hráč musí předvést co nejvíce, aby ho trenér povolal i příště. Myslím si, že pro každého by to měl být hlavní cíl, dostat se do nároďáku a když v něm je, snažit se hrát pořád naplno, ať už je to přátelák, nebo mistrák.
Tohle byl tvůj čtvrtý zápas, do kterého si naskočil?
Ano, vlastně jsem hrál 60 minut proti Slovensku, proti Slovinsku celý zápas, teď také a proti Rakousku jsem hrál chvíli, to bylo snad na 10 minut.
Dá se říct, že už jsi ostřílený reprezentant?
No, když jsem jel poprvé, tak jsem nevěděl co čekat. Nasedl jsem do auta a říkal si: „Teď se ti plní dětský sen,“ protože jsem vždy chtěl hrát za nároďák. Byl jsem nervózní, rozhodně víc než teď. I když by si každý mohl říci, že před Nizozemcema bych možná měl být nervózní víc. Teď už v některých věcech vím, do čeho jdu, co mě čeká, jaké bude mít hra tempo.
Hodně lidí tě kvůli vlasům přezdívá Jiráček, byl to úmysl?
Úmysl to nebyl. Dřív, když jsem byl ještě dítě, jsem měl úmysl vypadat jako Nedvěd, nikdo to očividně nepochopil, vidí ve mně Jiráčka (smích). Ale zase na druhou stranu, slýchám to tak často, takže jsem to vzal za své. Stejně to je i s Márou Hanouskem, oba jsme byli ve Slavii, pak na Dukle a každý, kdo mě zná méně, se ptá, co máme společného, a nechce věřit, že nic.
Jaký je největší rozdíl mezi reprezentační jednadvacítkou a klubovým fotbalem?
Asi žádný (smích). Vlastně jeden mě napadá, tady jsme všichni stejně staří, takže máme víc společných témat na probírání.
Teď toho bude mít repre víc, další sraz je v září, pak hned v říjnu.
To je pravda, jede se na turnaj, kde budou Nizozemci, Turci a Němci a pak bychom měli letět na Kypr. Teda letět, uvidíme, jestli někam poletím. (smích)
Jsi v kádru áčka, jak vypadá tvůj týden?
Přes týden trénuji normálně s áčkem, a když se nevejdu do nominace nebo nenastoupím, tak jdu hrát o víkendu za farmu, abych nějaké zápasové vytížení měl.
Jak vidíš sobotní utkání s Jihlavou?
Uvidíme, jak to dopadne. U Znojma si každý říkal, že jako nováček to bude lehčí soupeř a remizovali jsme 1:1. U Olomouce zas každý říkal, že to bude těžký soupeř, vyhráli jsme 4:0. Slavie byla těžký soupeř, ale utkání jsme měli vyhrát. A co se týče Jihlavy, tak tam pojedeme s jasným cílem zvítězit.