Jak se zrodila možnost turnaje?
Jaké další duely jste odehráli po této těsné porážce?
Jak se zrodila možnost turnaje?
Jaké další duely jste odehráli po této těsné porážce?
Jak se uskutečnilo tvoje hostování na Julisce?
V Pardubicích mi na konci ledna bylo řečeno, že moje herní vytížení nebude v jarní části příliš velké. Shodli jsme se na tom, že nejlepší varianta bude hostování do konce ročníku. O pár dnů později projevila zájem Dukla Praha a nebylo moc co řešit. Během tří dnů bylo všechno domluvené a hned další týden jsem odjel s klukama na soustředění do Písku. Myslím si, že soustředění mi pomohlo v adaptaci, více jsem poznal kluky a o to lehčí pro mě začátek působení byl. Máme tady super partu, v kabině je legrace a jsem tady velice spokojený.
Můžeš nastupovat na kraji zálohy i obrany. Jak ti obě pozice vyhovují?
Je to pro mě určitě plusový bod, že můžu nastupovat na více postech. Vzadu je to více o bránění, zatímco vepředu o podpoře celého útoku, což mi vyhovuje o trošku více. V záloze se mi hraje lépe, ale jak jsem říkal, nemám problém odehrát utkání také v obraně. Záleží na trenérovi, jaké má se mnou na každý zápas plány.
Jak velký tlak je na hráče Dukly Praha v porovnání v Pardubicemi?
Paradoxně si myslím, že tlak v Pardubicích byl větší, než je tady na Dukle. Samozřejmě je to dané i tím, že se nám daří, výsledky přicházejí a držíme si určitý odstup na Vyškov. Tlak zde samozřejmě také je, ale my jsme v herní pohodě a je tu aktuálně dobrá nálada, ačkoliv není ještě nic hotového. V Pardubicích se hrálo na opačné straně tabulky a tlaky byly vyšší i kvůli tomu, že tam hrozí sestup. Pro psychiku každého hráče je lepší, pokud hraje nahoře a nepřipouští si tolik okolní nátlak, než když hrajete dole a jde vám doslova o každý bod, abyste se udrželi.
V čem nejvíce se obě české nejvyšší ligy liší?
Největší rozdíl je v kvalitě. Jakmile se stane v nejvyšší soutěži chyba, soupeř to častokrát dokáže využít a potrestat, potom je velmi těžké zápasy otáčet. Například v zápase s Kroměříží jsme svými hloupými chybami nabídli domácím několik šancí, které naštěstí domácí Slavia nevyužila.
Ty ses ve své kariéře dostal už dvakrát do baráže. Jak moc by sis případného postupu vážil teď?
V Pardubicích jsem vypadl ze sestavy, takže by mi to pomohlo “restartovat” moji kariéru. Postoupit se mi podařilo s Baníkem Ostrava a s SFC Opava jsme se dostali do baráže, kde jsme však nepostoupili přes Bohemians Praha 1905. Postup je hlavní cíl, který může pomoci Dukle, i mně samotnému.
Dukla je na prvním místě. Jsi s odehranou části zatím spokojený?
Náš hlavní cíl byl, abychom se dostali před MFK Vyškov, což se zatím daří. Nyní nás čeká ještě šest zápasů a zároveň jsme si dokázali vytvořit čtyřbodový náskok. Jediný zápas, který mě mrzí, byl na Julisce s Příbramí. Duel byl jednoznačně pod naší kontrolou, ale nedokázali jsme proměňovat šance a ze dvou střel jsme obdrželi dvě branky. Trošku nás trápí neproměňování příležitostí, i proti Příbrami jsme nechali soupeře dlouho ve hře a nakonec se to obrátilo proti nám. Myslím si, že máme velmi kvalitní zakončovatele, kteří se dokážou prosazovat. Nevím, jestli to není spíše o štěstí.
Na tvých pozicích je velká konkurence. V obraně David Ludvíček a v záloze Pavel Moulis. Jaký máš s oběma vztah?
Byly zápasy, kdy hráli oni, byly zápasy, kdy jsem hrál zase já. Konkurence v každém ambiciózním celku musí být, zvláště když se bojuje o postup. Kdyby konkurence nebyla, tak by to náš cíl mohlo zkomplikovat. S oběma mám dobrý vztah. S Pavlem Moulisem jsme dobří kamarádi, dost se bavíme, to stejné platí o Davidu Ludvíčkovi. Je to hodný a pracovitý kluk a všichni to bereme sportovně a kamarádsky, je jedno jestli nastoupí jeden nebo druhý.
V Kroměříži si od začátku nastoupil v záloze a hned se ti podařilo skórovat. Jaký to byl pro tebe zápas?
Od začátku jsme byli více na míči a snažili jsme se obranu soupeře otevřít. Postupně jsme si také začali vytvářet šance a do konce prvního poločasu jsme vstřelili velmi důležitou branku. Vzhledem k druhé půli nás to uklidnilo a jsem rád, že to tam spadlo zrovna mně. Po změně stran jsme utkání kontrolovali, měli jsme několik příležitostí na to, abychom zvýšili vedení - Martin Douděra, Tomáš Vondrášek a já jsme byli velmi blízko k druhé brance. Hanáci hráli s postupem času na větší riziko a naštěstí nás uklidnil druhou brankou Pavel Moulis. Jsem rád, že jsem svým zásahem pomohl Dukle k výhře, ale kdyby tu branku vstřelil kdokoliv jiný, byl bych stejně šťastný. Tři body jsou to hlavní.
V sobotu nás čeká rezerva olomoucké Sigmy. Co od zápasu čekáš?
Jsou to mladí kluci, kteří se snaží hrát rychlý fotbal, což by nám mohlo vyhovovat. Nyní jsou ve formě, mají stejný počet bodů, jako má Táborsko na třetím místě. Formu máme každopádně také my a já očekávám dobrý zápas a doufám, že s dobrým koncem pro nás.
Do konce zbývá pět ligových kol, Dukla je aktuálně na prvním místě. Jsi spokojený?
Jsem spokojený s tím, že vedeme, už méně jsem spokojený s tím, že to je jen o jeden bod. Poslední utkání jsme měli zvládnout lépe, ale je to za námi. Nyní se musíme soustředit na zbylá utkání, konkrétně na Vlašim. Po tomto zápase na další krok a na další.
Cítíte po Olomouci větší tlak?
Určitě cítíme. Poslední zápas se nám vůbec nepodařil a víme, že Vyškov a potažmo Táborsko s Olomoucí B nám dýchají na záda. Nicméně se stále držíme na prvním místě FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY a uděláme vše pro to, abychom tam zůstali i po posledním kole.
Mohl bys poslední zápas rozebrat? V čem se staly největší chyby?
Vstup do utkání nebyl ideální. Dostali jsme v sedmé minutě první branku a hned chvíli po tom další gól. Byli jsme psychicky dole, podepsalo se to na nás. S postupem času nám chybělo nasazení, náboj a ani nějaké velké šance jsme neměli k dispozici. Tak nějak všechno musím hodnotit negativně. Moc dobře víme, že se tento zápas nepovedl, ale nezbývá, než se z toho oklepat a jít dál.
Co vám chybělo ve výkonu?
Shodli jsme se na tom, že nám na začátku chyběl pohyb. Když se pak v jedenácté minutě prohrává 2:0, tak už je ta situace hodně těžká. Není to nemožné, ale obecně nohy ztěžknou, soupeř si začne věřit a dovoluje si. Špatný úvod rozhodl o nepovedeném utkání, na to si musíme dávat pozor.
Jaká je v týmu atmosféra?
(Je úterý a) už se na to snažíme přestat myslet, ale je to prostě stále špatné. Máme to v hlavách, vnímáme poslední víkend jako neúspěch. Nezbývá, než se přes to přenést a odčinit to v dalším utkání.
Jsou zápasy, které tě na jaře po výkonnostní stránce mrzí?
Samozřejmě, jak jsme se nyní bavili, tak utkání s Olomoucí bylo velmi zlé. Dobře jsme nehráli ani v Líšni, kde jsme na druhou stranu uhráli alespoň bod. Nejvíce nás však mrzí domácí utkání proti Příbrami. Troufám si říct, že jsme hráli drtivou většinu času lépe, měli jsme více příležitostí a více ze hry, navzdory tomu jsme ze dvou šancí dvakrát inkasovali a prohráli jsme 1:2.
Jak důležitá je role kapitána? Jak se projevuješ v kabině?
Funkce kapitána je důležitá v každém týmu. Teď je na mně, abych tým pomohl zvednout a motivovat. Myslím si, že teď z toho nesmíme dělat velkou věc, že jsme prohráli jeden zápas. To už se nám v sezóně stalo několikrát a s takovým přístupem bychom ani nemohli být na vrcholu. Nesmíme dělat ukvapené závěry, ale samozřejmě já, jako jeden z lídrů , musím kabinu pozvednout.
Motivuješ kluky?
Snažím se o to, ale kvůli mým rituálům to dost nechávám i na ostatních, protože já nemám moc rád takové řeči okolo. Já preferuji činy namísto slov, radši méně mluvím a pak výkon projevím na hřišti. Že bych měl nějakou silnou řeč v kabině, to ne.
Jak se liší Honza Peterka na hřišti a mimo něj?
Na hřišti bývám více impulzivní. Dokážu během zápasu někoho i seřvat, to si myslím, že na hřišti projevuji stoprocentně více než v kabině. Během utkání i mimo něj mám však jednu věc, které se držím. Když něco dělám a o něco se snažím, vždycky tomu dávám sto procent. Jinak to nemá cenu.
V základu si utvořil stabilní dvojku s Dominikem Haškem. Jaká je vaše souhra?
Spolu hrajeme celou část sezóny, ne že bych nikoho jiného neznal, ale jsme na sebe už zvyklí a víme, co navzájem od druhého čekat. Myslím si, že nám to docela sedí, za aktuální ročník máme, jako celá obrana, dost čistých kont. Já jsem v té obraně od toho, abych zadní řady organizoval, předával pokyny a Háša se soustředí na obranu samotnou, ale nemáme striktně dané, co dělá jeden a co dělá druhý.
Co čekat od Vlašimi? Jak se na zápas přichystat?
Těším se na to, chci, aby byl tento špatný týden za námi. Byl bych rád, kdybychom utkání vyhráli a měli v kabině opět pozitivnější náladu. Samozřejmě víme, že nás ani tentokrát nebude čekat nic jednoduchého, ale v těžkých chvílích se pozná pravá síla týmu a já jsem přesvědčen o tom, že my ji máme.Kdy jste se o celé akci dozvěděl?
Proběhla příprava na akci bez problémů?
Jaká byla ve Španělsku atmosféra?
Jak na všechno reagovali kluci?
Co vám zápasy daly?
Jak moc si těchto výsledků ceníte?
V lize jste hráli se Spartou, pár dnů na to s Realem Madrid. Jak moc se soupeři lišili?
Co vás čeká do konce sezóny?
Je něco co byste chtěl na závěr vzkázat klukům, někomu z klubu, nebo komukoliv dalšímu?
Skončil jsem magisterské studium v Bratislavě na FTVŠ (Fakulta tělesnej výchovy a športu) a přemýšlel jsem co dál. Poté se naskytla varianta, že bych pokračoval ve studiu doktorátu, což bylo spojené s fotbalem. Toto spojení mě zaujalo, proto jsem se rozhodl pokračovat ve studiu a jediná možnost byla přijít do Prahy, v Bratislavě už se to nedalo.
Když jsem končil školu, měl jsem několik variant, kde bych mohl pokračovat po vysoké škole. Jednou možností byla medicína, kam mě i kvůli tomu, že jsem před školou upřednostňoval sport, nepřijali. Chtěl jsem se sportu věnovat a kvůli tomu jsem se rozhodl pokračovat studiem tělesné výchovy. K tomu se biologie hodila i díky tomu, že jsem ji měl jako maturitní předmět a měl jsem z něj dobré základy i díky přípravám na přijímací zkoušky na medicínu.
Pro mě to dávalo smysl. Všechny základy biologie, ať už fyziologie, anatomie, nebo biochemie mají velmi velký vliv na sportovní výkony. Pro mě byla výhoda, že tyto základy jsem znal podrobněji, než se učily na sportovních oborech. Při studiu biologie jsem se s těmito základy setkával i u jiných organismů, a i díky tomu jsem to na sportovním oboru více znal.
Jen chvíli. Tím, že varianta pokračování studia ve sportu se naskytla hned, tak jsem dlouho nepřemýšlel. Biologii jsem měl jako záložní plán, kdyby mě do Prahy nepřijali, ať už bych se věnoval učitelství, nebo jinému směru tohoto oboru. Prioritou však byl sport, kam se mi nakonec podařilo dostat. Na doktorském studiu jsem se pak věnoval kinantropologii, což je věda o pohybu člověka, ať už z fyziologického, nebo biomechanického hlediska. Takže mi propojení s biologií zůstalo i nadále.
Realizační tým je oproti velkoklubům užší, takže práce je na jednoho člověka více. Primárně mám na starost kondici hráčů, silový trénink, rekonvalescenci hráčů a návrat zraněných zpět do tréninku. Vzhledem k tomu, že se zúčastňuji i tréninku jako takového, tak dopomáhám i trenérům. Ať se jedná o cvičení, organizační věci, nebo cokoliv dalšího, v čem mohu pomoci. Ale primární je silový a kondiční trénink, analýza dat a rekonvalescence, kde spolupracuji s Kaisou Brabcovou.
Během studia jsem pracoval v laboratoři, kde jsme v každém přípravném období testovali různé hráče. Byl jsem nepřímo v kontaktu s kluby, ale hlavně s hráči, kteří tyto testy podstupovali. V této době jsem se dostával do kontaktu i se zraněnými hráči, kteří při svém návratu neměli takovou péči, jakou by si představovali a kontaktovali mě, dostal jsem díky tomu dobrý základ. V roce 2018 byl na Dukle odvolaný celý realizační tým a já jsem se po pohovoru s trenérem Skuhravým dostal až sem.
Vždycky záleží, v jakém stavu hráč přijde. My je pravidelně testujeme, ať už v zimní a letní pauze na fakultě, kde dostaneme všeobecné informace o tom, jak na tom hráč je z hlediska předpokladů. A zároveň je pak testujeme i po běžecké stránce v průběhu tréninkového procesu.
Hlavně v začátcích mi to velmi pomohlo, člověk nad cvičeními přemýšlí trochu jinak. Hodně věcí může vypadat dobře a zajímavě na papíře, na druhou stranu pak nemusí být využitelné pro samotný výkon týmu. Když jsou hráči unavení, tak přemýšlím, jak z nich dostat to nejlepší a jakou formou je zaujmout. Můžu pak i cvičení vytvářet podle toho, co by bavilo mě a co by dané hráče mohlo zlepšit.
Záleží podle cíle tréninku. Já mám vždy na začátku rozcvičku, kterou se snažím přizpůsobit tomu, co nás čeká. Pokud nás čeká vysoká zátěž a je tam hodně změn směru, nebo technická hra, vždycky se to snažím přizpůsobit. Dále beru ohled na pozici každého hráče, ať už z hlediska techniky, nebo kondice. Středový hráč bude mít jiný trénink než útočník a zároveň krajní hráči budou také trošku jinak zatěžování než ti středoví.
Já jsem pyšný Slovák, mám ke své rodné zemi výborný vztah. Sice jsem v Praze už delší dobu, ale vracím se na Slovensko rád, mám tam celou rodinu. Hodně mých kamarádů ze Slovenska už se dneska snaží mluvit česky, ale já stále mluvím slovensky.
V Dukle jsi působil skoro 4 roky, jak budeš vzpomínat na celý klub a na léta, která jsi zde strávil?
Čas v Dukle pro mě bude navždy nezapomenutelným. Dukla je můj první profesionální tým. hodně jsem toho tady zažil a spoustu jsem se toho tady naučil. Byl jsem zde 4 roky, což rozhodně není krátká doba. Těžko se mi vyjadřuje, co všechno pro mě Dukla znamená. Asi nejlepší přirovnání je, že Dukla je pro mě něco jako blízký přítel.
V 18 letech jsi opustil svou zemi a přestěhoval jsi se na jiný světadíl, do České republiky, abys zahájil svou profesionální kariéru v Dukle. Jak těžká byla pro tebe tato chvíle? Opustit vše co znáš, udělat velký krok do neznáma…
Nebudu říkat že to nebylo těžké, protože to na mě všechno hodně působilo. Jazyk, jídlo, všechno bylo jiné než v mé zemi a bylo nepředstavitelně těžké žít sám daleko od svých přátel a rodiny. Je těžké se s tím vším vyrovnat, asi to nikdy nejde úplně…
Než jsi se dostal do A-týmu, hrál jsi za rezervu a ještě před tím za kategorii U19. Co nejdůležitějšího jsi se musel pro fungování v mužské kategorii naučit a co pro tebe bylo důležité poznat?
Co jsem považoval za důležité, bylo poznat tvrdý český styl hry, místní styl života a celkově poznat konkurenci, která je zde v profesionálním prostředí. A myslím, že jsem se jako člověk naučil i pokoře, to je důležité nejen pro kariéru, ale i pro život.
Ve FNL jsi debutoval proti Blansku a hned 8 dní poté jsi vstřelil svůj první gól v lize (proti Třinci - pozn. redakce). Vzpomeneš si na svůj první gól?
Jasně. Pamatuji si na svůj první profesionální zápas, i na svůj první gól. Byl to opravdu zvláštní a nezapomenutelný zážitek, nikdy na to nezapomenu.
Jak se stalo, že jsi dal gól tak brzy po svém debutu? Dobře ses aklimatizoval? Zvykl jsi si tak rychlena druhou nejvyšší soutěž?
Od trenéra (Roman Skuhravý - pozn. redakce) jsem dostal spoustu příležitostí, cítil jsem důvěru a naštěstí jsem se toho chopil hned na začátku dobře. Trenér s námi všemi vycházel velmi dobře, s hráči, trenéry i s dalším personálem. Bylo snadné se přizpůsobit a zapadnout.
V mužském A-týmu jsi strávil čtyři roky a odehrál jsi 63 zápasů, na jaký moment v Dukle za tu dobu nejraději vzpomínáš?
Nejradši vzpomínám na zápas s Příbramí. Nastoupil jsem, a poprvé v kariéře jsem vstřelil dva góly v jednom zápase. Navíc jsme zápas vyhráli. Na tu velkou radost, kterou jsem měl, opravdu nemůžu zapomenout a moc rád na ní vzpomínám.
Tvoje poslední slova pro všechny fanoušky a příznivce Dukly…?
Milí fanoušci Dukly, jsem velmi vděčný za to, že jste nás hráče vždy podporovali. Vážím si toho, že i když jsem byl z cizí země a jiné kultury, přijali jste mě velmi dobře a moc se mi mezi vámi líbilo. Vždy na vás budu myslet, na fanoušky Dukly, a nikdy na vás nezapomenu. Doufám, že zůstanete fanoušky Dukly po zbytek života, tak jako já!
Lukáši, co myslíš, že ti dá přesun na Julisku?
Očekávám od toho, že pomůžu Dukle k těm výsledkům, které jsou v kabině dané. Jdeme za postupem. Věřím, že já pomůžu týmu a zároveň i to, že tým k dobrým výkonům pomůže i mě. Doufám, že to všechno proběhne dobře, a že se nám bude příští sezónu dařit, je to tady na úspěch připravené.
Zvažoval jsi i jiné nabídky, proč nakonec jdeš do Dukly?
Nějaké jiné nabídky byly, ale více méně jsem se postupem času zabýval jenom Duklou. Chtěl jsem do týmu s ambicemi, což Dukla rozhodně je. Navíc tady o mě byl zájem, takže jsem se sem moc těšil. Pak už jsem vlastně další varianty, kde bych mohl hrát, ani neřešil.
Hrálo roli při tvém rozhodování i angažování Petra Rady jako hlavního trenéra?
Tak nějakou roli to samozřejmě sehrálo. Trenér Rada je zkušený trenér, mluvili jsme spolu i po telefonu, takže nějakou roli to hrálo. I z jeho strany jsem navíc viděl zájem. Asi právě celkový zájem klubu o mě bylo to hlavní, co rozhodlo že půjdu sem.
Jak by ses fanouškům Dukly představil? Jaký typ hráče jsi?
Jsem hrotový útočník a gólový hráč. Mám rád hru ve vápně a myslím, že jsem spíš silový typ. Takže jsem spíš útočník do vápna.
V minulé sezóně jsi v české nejvyšší soutěži nastoupil do 20 utkání, předtím si ale hrál i FNL. V čem jsou největší rozdíly mezi těmito soutěžemi?
Rozdíly mezi těmito soutěžemi jsou celkem patrné. Druhá liga je více soubojová, máte tam paradoxně možná méně času, protože všude kolem vás jsou nějací hráči. Řekl bych že první liga je v tomhle taková víc zkušenější. Hráči mají chladnou hlavu na míči a není to tak nahoru a dolů. Jsem rád, že jsem si zkusil obě soutěže. Samozřejmě bych se chtěl někdy zase podívat zpátky do první ligy. Třeba se mi to splní teď, mohlo by se nám to s Duklou povést.
Co se musí stát, abys příští sezónu hodnotil jako úspěšnou? Jak po osobní, tak i po týmové stránce…
Určitě musíme postoupit do první ligy. Tady v Dukle jsou ty nejvyšší ambice, žádný jiný výsledek se ani nebere, protože Dukla je velký klub. Když se bude hrát ve vrchních patrech a postoupí se, věřím, že i mě to pak posune k lepším výkonům. K tomu abych hrál dobře potřebuju pomoc týmu. Pak dám nějaké góly a budu hrát dobře.
V Třinci jsme odehráli dobrý druhý poločas a dvěma góly zvrátili při vítězství 3:1 skóre na naši stranu. Byl to ale velký boj.
„Rozhodla naše produktivita. Odehráli jsme nesmírně těžký zápas. Třinec měl velkou motivaci uspět. My jsme se po prvním poločase zvedli a urvali to,“ řekl Pilný. „Teď jedeme do Jihlavy se stejným nastavením jako do Třince. Jestli budeme létat v oblacích, tak to nikam nedotáhneme.“
Duel ve Slezsku rozhodl za stavu 1:1 svým gólem deset minut před koncem Marek Fábry. Třetí trefu pak přidal v nastavení Kim Seung Bin a bylo definitivně hotovo. Pro Fábryho to byl druhý gól v druhém zápase. A velmi důležitý.
Vezeme tři body! Paráda, kluci! 😍
— FK Dukla Praha (@FKDuklaPraha) July 31, 2021
Report 🗞 https://t.co/TJjt2Vw2CG pic.twitter.com/VbOsOk5kCf
„Povedla se mi příprava. Věřil jsem, že to konečně prolomím i v lize a bude se mi střelecky dařit. Jsem za to hrozně rád. Po Vyškovu mi spadl kámen ze srdce a doufám, že to budu potvrzovat i v dalších zápasech,“ řekl po utkání Fábry.
A jak utkání hodnotil? „Celý týden jsme se na Třinec připravovali. Věděli jsme, že hraje bojovný, agresivní a jednoduchý fotbal. Ze začátku nám to dělalo dost problémy. Po půli jsme až na několik momentů byli lepší a uspěli naší týmovostí. Musíme to potvrdit i příště!“
Honzo, nemůžeme začít jinak než hodnocením uplynulé sezony. Asi se shodneme na tom, že skončila jasným neúspěchem.
Na úrovni A týmu je to samozřejmě obrovské zklamání. Nejjednodušší cesta a pro fanoušky Dukly určitě ta nejžádanější, jak se jim omluvit, je udělat co nejvíc vítězství v sezóně následující. Interně si dáváme úkol udělat maximum pro to, abychom všechny lidi v klubu vnitřně spojili. Ve skromnějších časech musíme najít vnitřní soudržnost, která nás posune k mnohem lepším výsledkům, než jaké byly v poslední sezóně. Pokud bych měl najít aspoň nějaké pozitivum v této sezóně, je to zapojení našich mladých hráčů do profi fotbalu – David Kozel, Štěpán Šebrle, Tonda Kinský, Kim Bin a Artem Kovernikov hráli zajímavou roli v našem áčku, starty připsali i Vojta Mentberger, Ondra Ullman, Štěpán Studnička, po zranění se vrátil Tomáš Kott. Určitě jsou tito hráči příslibem do budoucna. I když teď třeba Ullman, Mentberger a Studnička půjdou hostovat, aby měli větší vytížení, do budoucna s nimi počítáme.
Proč to Dukle nešlo? V čem si viděl největší kámen úrazu?
Po pravdě se to strašně těžko hodnotí. Vidím tam několik zásadních momentů a i třeba zápasů, které kdybychom zvládli, mohla ta sezóna být o dost veselejší. Jsou to hlavně zápasy s Varnsdorfem a Jihlavou, kde jsme vedli o dvě branky a nevyhráli. Pokud bychom ty zápasy uhráli, zvedlo by se sebevědomí a ta sezóna by třeba dopadla lépe. Jenže na „kdyby“ se nehraje a současně právě ta ztráta těch zápasů vypovídá o mentální síle, nebo spíš slabosti našeho mužstva. Místo, abychom za každou cenu chtěli ubojovat vítězství, panikařili jsme, podléhali jsme strachu z neúspěchu a kolektivně selhávali.
Může být na vině i špatná skladba kádru?
Jednoznačně se to jeví jako pravděpodobná varianta. Není to myšleno tak, že by hráči jako jednotlivci byli charakterově špatní, ale dohromady ten koktejl prostě neměl dobré složení. To se tak bohužel někdy stane. Je to důsledek dlouhodobějšího vývoje a v našem případě se to zřejmě naplno projevilo odchodem několika hráčů, s čímž si současný kolektiv jako celek neuměl poradit. Není to jen chyba hráčů, ale samozřejmě i všech, co se na tom podíleli.
Jak mužstvo ovlivnila změna trenérského týmu v rozjeté sezoně?
Předchozí trenérský tým odváděl profesionální práci, ale ten vztah klub – trenéři se bohužel vyčerpal. Pod novým trenérem začal tým výsledkově šlapat, bohužel to utnula smolná prohra se Žižkovem a následně nešťastné utkání v Hradci Králové. S Táborskem a Ústím se pak naplno projevily problémy, které máme celou sezónu. Na góly se nadřeme a soupeř dává branky strašně lacino. Trenér Pilný začal s mužstvem pracovat před měsícem, některé drobnosti se již projevují, ale vzhledem k tomu, že mezi zápasy často nebyl prostor pořádně trénovat, nemohlo dojít k žádné koncepční práci. K tomu bude čas nyní od léta.
Je to tedy tak, že trenér Bohuslav Pilný zůstává u týmu i v příští sezoně?
Už jsem to potvrdil v předchozí odpovědi. Ano, trenér pokračuje, máme zanalyzováno, kde nás tlačí bota a od 14. června začínáme makat. Musíme zlepšit kompaktnost celého týmu do defenzivy, sebevědomější přístup k řešení jednotlivých situací, často váháme, nehrajeme přímočaře, pozdě se rozhodujeme v defenzivě... Prostě dílčích úkolů a práce mají trenéři před sebou hodně.
🗓 14. června start přípravy, pak první přátelské zápasy.
Více informací na webu 📲 https://t.co/z56BSTKuJr pic.twitter.com/CDiBBP5SWo
— FK Dukla Praha (@FKDuklaPraha) June 2, 2021
Co udělat proto, abychom v příští sezoně byli silnější?
Jednoznačně musíme zlepšit ofenzivu. Nebýt dvou zápasů s Vyšehradem a trochu šťastného zápasu s Ústím, máme jeden z nejhorších útoků soutěže. Máme v zápasech strašně málo zakončení a jestliže máme v utkání například pět zakončení, těžko můžeme dát víc než jeden gól a na ten se vyhrává obtížně, pokud nemáme zkušené mužstvo jako třeba Slovácko. Určitě to v sezóně několikrát dokážeme uhrát na 1:0, ale i díky mládí nemáme tak disciplinované mužstvo, abychom chyby nedělali. Máme mladé hráče, s chybami počítáme, ale naopak v ofenzivě bychom měli být daleko nebezpečnější. A zcela zásadní předpoklad pro lepší sezónu jsou domácí utkání. Z 15 domácích utkání musíme udělat minimálně 10 výher. Bez toho na nějaké slušné umístnění nemůžeme pomýšlet.
Prozradíš, jaké odchody/příchody jsou před novou sezonou v plánu?
Na odchodu jsou Chlumecký, Hadaščok a Kovaľ, se kterými jsme se s různých důvodů nedohodli na pokračování. Možnost hledat větší herní uplatnění dostali Karsten Ayong a Dan Fišl, kteří ve svém věku pravidelně potřebují hrát a na svých pozicích by měli konkurenci, přes kterou se budou těžko prosazovat. Z širšího kádru by měl jít hostovat Studnička, Ullman a Mentberger, do druhé ligy by měl jít na zkoušku Tomáš Lauko a do třetí by měl odejít Karel Houha. Smlouva se ukončila s Kolumbijcem Palaciosem. Také řešíme odchod Doumbii, který se potřebuje posunout do jiného klubu, protože v Dukle poslední dobou zamrzl. Největší posilou pro nás ve všech ohledech bude návrat Dana Kozmy. Doufám, že vše půjde hladce a bez problémů. Dan je jeden z největších profíků, které jsem kdy poznal a věřím, že se vrátí ještě silnější. Pracujeme na příchodu levého obránce, stopera a útočníka. Do přípravy s A mužstvem se zapojí také naši junioři Kuba Jeřábek, Lukáš Březina, podle zdravotního stavu Kuba Hodek a mládežnický reprezentant Mali Arnaud Konan, který už dva měsíce nastupuje za naše béčko a zatím na nás působí velmi dobře. Přestupní období bude dlouhé a nemohu vyloučit další pohyb v kádru, ale jednoznačně chceme zvýšit naší agresivitu, zlepšit soubojovost a sílu mužstva a k tomu budeme hledat vhodné typy.
„Do realizačního týmu mě přijal bývalý trenér Roman Skuhravý. Na UK FTVS jsem se dříve věnoval diagnostice kondičních parametrů u profesionálních fotbalistů, individuálním tréninkům v mimosezonních obdobích i jejich rekonvalescenci po zranění," říká Michal Dragijský.
Můžeš nám, Michale, povědět, co konkrétně tvoje práce obnáší?
Asi největší součástí mé práce je silově-kondiční příprava hráčů. O silovou stránku tréninkového procesu se starám primárně já, přičemž kondici a zatížení hráčů v tréninku vždy konzultujeme s celým realizačním týmem. Následně tvořím každodenní diagnostiku tréninkového procesu na základě GPS zařízení Catapult, přes který trenérům i hráčům poskytujeme zpětnou vazbu. Monitorujeme také zatížení hráčů v zápasech, z čehož získáváme důležité informace zejména v náročných částech sezony. Moji prací je také příprava zraněných hráčů při jejich návratu po zranění ve spolupráci s našimi fyzioterapeuty.
Co se snažíte dělat proto, aby byli hráči dobře kondičně připraveni? A jak na tom vůbec s kondicí jsou?
Jak jsem se už zmínil, tak pravidelný monitoring nám ukazuje, na jaké úrovni se hráči nachází a na čem je potřeba zapracovat. Po prodělání covidu-19 byl dopad na kondici hráčů znatelný a pocítili jsme to zejména v prvních zápasech, které jsme po karanténě sehráli. Byla to z mého pohledu velká škoda, protože jsme měli kvalitní zimní přípravu, v níž se nám vyhýbala zranění.
Je to tak, že hráči nabírají kondici hlavně před sezonou a právě v zimní přípravě?
Náš přístup je takový, že se hráče neustále snažíme vést k náročnosti a komplexnosti. Rozvíjíme je nejen v přípravném období, ale také během sezony. Využíváme individuální přístup a na základě potřeb každého z nich se snažíme, aby byli co nejlépe připraveni. Z mého pohledu je nevyhnutelné se o sebe starat a hledat další možnosti, jak se zlepšovat.
Sám jsi fotbal hrál, konkrétně poloprofesionálně ve druhé slovenské lize. Pomáhají ti zkušenosti ze hřiště i nyní při tvé práci?
Určitě ano. Hlavně v mých začátcích, ale těžím z toho stále. Dokáži se lépe vcítit do toho, co hráči prožívají a často se mi otevírají jiné pohledy na situace a mám pro ně pochopení. Myslím, že se mi také daří odhadnout, jak v určitých situacích hráči přemýšlí.
Co bys poradil třeba našim fanouškům, kteří profesionálně nesportují, ale chtějí být fit? Jaký pohyb a v jaké intenzitě je pro amatéry ideální?
Člověk je stavěný na to, aby žil aktivně. Myslím si, že nejdůležitější je všestrannost a vnímání vlastních potřeb. Sport je pro naše tělo určitou formou stresu a v nepřiměřené míře může být i kontraproduktivní. Proto všem našim příznivcům doporučuji, aby se snažili být aktivní, ale nic zbytečně nepřeháněli.
Když jeho syn hrával v mládežnických družstev, byl u týmu jako pomocná ruka. Dělal i vedoucího A-týmu, to když se Dukla spojila s Duklou Dejvice a na Julisce se začal znovu hrát fotbal dospělých. Dnes je Miroslav Mück bezpečnostním manažerem. Během zápasů ho najdete nejčastěji mezi střídačkami, kde dohlíží na bezpečnost, komunikuje s pořadatelskou službou a dbá na hladký průběh utkání.
Míro, pověz nám, jak ses vlastně stal bezpečnostním manažerem na Dukle?
S Duklou jsem spjatý už řadu let, hlavně kvůli synovi. Klubu jsem začal pomáhat, poznal tu spoustu lidí a stal se hlavním pořadatelem zápasů. To bylo již v době, kdy jsme působili v Pražském přeboru a příliš diváků nechodilo. Postupně jsem se pak dostal na pozici, ve které jsem teď.
Má bezpečnostní manažer více či méně práce v době pandemie?
Řekl bych, že stejně. Do větší míry se moje pracovní náplň nezměnila. Pandemie ovlivnila především pravidelná setkávání bezpečnostních manažerů a hlavních pořadatelů organizovaných LFA či FAČR. My jsme se těchto seminářů, pokud to jen bylo možné, pravidelně účastnili, sdělovali si poznatky a různé zkušenosti. Tomuto setkávání většího počtu osob pandemie brání a setkáváme se tak pouze při vzájemných střetnutích či telefonicky.
Vzpomeneš si na nějaké složité situace, které si musel jako bezpečnostní manažer řešit?
Tolik jich nebylo. Od doby, kdy jsme postoupili a hrajeme první a druhou ligu, tak se samozřejmě pořadatelství zápasů, počet fanoušků a celková organizace diametrálně změnily. Ze začátku ještě stadion neměl pořádně vybudovaný sektor hostů, musela se dělat provizorní opatření a oplocení, která vždy po zápase trpěla. Oproti jiným mužstvům jsme ale nemuseli řešit přílišné excesy či problémy s pyrotechnikou a když už nějaká přišla, ve spolupráci s bezpečnostní agenturou a hostujícími celky jsme dokázali předejít nějakému hlubšímu projevu a vše bylo v rámci únosnosti. Ve srovnání s jinými stadiony jsme tak neměli žádné výraznější problémy.
Jaké bylo období, kdy na Dukle neexistoval A-tým, ale pouze mládežnické celky. Jak na to vzpomínáš?
Kvůli svému zaměstnání jsem působil spíše v pomocných funkcích, ale vzpomínám na to jako na těžké období. V době, kdy klub ztrácel v 90. letech kredit a A-tým se přesunul do Příbrami, to ovlivnilo také mládežnické celky, které klesly v jistých obdobích na úroveň Pražského přeboru. Určitě to nebylo jednoduché období a lidé, kteří to zde řídili, byli obětaví a snažili se jméno Dukly alespoň nějakým způsobem udržet. V tom nám také pomohla armáda, že nám umožnila trénovat a hrát zápasy na Julisce. Po znovuobnovení A-mužstva se kredit postupně začal opět zvedat. Velké díky také patří obětavým rodičům, kteří byli ochotni finančně přispět k udržení klubu. Následně se pak podařilo mužstvo posílit a dostat se z I. A třídy do Pražského přeboru. Soudržnost klubu byla velká a i před ziskem profesionální licence jsme hrávali o čelo Pražského přeboru, jen tomu vždy scházel ten poslední krok. Dnes mě velmi těší, že vídám na tribuně tváře skalních příznivců, kteří nás podporovali i v těchto nižších soutěžích. O to více si toho vážíme.
Byl jsi vojákem z povolání. Kam všude po světě ses podíval a navštívil si nějaká fotbalová utkání?
Byl jsem v Německu, tam jsem se dvakrát byl podívat na Bayernu. Na zastupitelském úřadu jsme měli také svůj tým a každou neděli jsme hrávali přátelská utkání s nejrůznějšími firemními celky. Když jsem působil v Indii, tak v této době tam fotbal ještě nebyl na takové úrovni jako je dnes. Dostal jsem se ale například na utkání PSV Eindhoven, kde působil Jozef Chovanec, proti národnímu mužstvu Indie. V době mého pracovního pobytu na Ukrajině jsem pak pravidelně navštěvoval zápasy Dynama Kyjev. Obrovský zážitek pro mne vždy bylo finále poháru, které se hrálo na „Den Ukrajiny“. Pravidelně to byl zápas Dynama proti Šachtaru Doněck. Stadion byl vždy vyprodaný, tehdy to bylo až 100 000 diváků.
Je sportovec tělem i duší. Sám fotbal hrál, věnoval se i atletice. Na FTVS studoval učitelství, trénoval v Příbrami, na fotbalovém svazu byl vedoucím úseku mládeže a rukama mu prošla řada budoucích reprezentantů a velkých jmen.
Antonín Barák starší má v českém fotbalovém prostředí velké jméno, někteří ho označují za jednoho z největších fotbalových odborníků v zemi.
Pověz nám, co konkrétně budeš mít u nás v Dukle na starost?
Nejvíce koordinaci a metodiku mládežnických týmů. Se všemi kategoriemi se budeme pravidelně potkávat a tvořit plán v cyklech. Je důležité dodržovat principy v jednotlivých věkových kategoriích, což znamená, že hráči v určitém věku nejvíce rozvíjí míčovou techniku a v jiném zase akceleraci. S trenéry se o tom všem bavíme a budeme se to snažit zapracovat do našich plánů.
Na jaké úrovni jsou podle tebe mládežnické týmy Dukly?
Mohl jsem sledovat jakousi transformaci Dukly díky trenérům jako Petr Fišar, Jaroslav Žipaj, Pavel Sedláček i spousty dalších. To jsou trenéři, kteří byli v jiných velkých klubech, pak přešli na Duklu a začali ji budovat. Je jejich zásluhou, že mládež Dukly je na takové úrovni jako teď. Dříve hrály za Duklu děti z ulice soutěže jako je Pražský přebor a nestálo to za nic. Teď hrajeme ve většině kategoriích v první nebo druhé lize, což je fantastická vizitka. Krásný feedback je taky ten, že soupisku B-týmu tvoří většina kluků z Dukly, kteří prošli žáky i dorostem. To je ukázkou fantastické práce celého klubu.
Jak konkrétně budete rozvoj hráčů posouvat?
Je potřeba říct, že se bavíme o dlouhodobém procesu, který se neprojeví hned. Chce to čas, musíme být trpěliví. Ale jsme na správné cestě. Já jsem se například před lety seznámil s Josefem Andrlem, což je jeden z nejlepších kondičních koučů u nás s přesahem do zahraničí. Budeme mít pravidelné vzdělávací semináře, které se budou ze sedmdesáti procent odehrávat na hřišti, takže si věci hned vyzkoušíme v praxi. Zlepšíme tím pohybovou složku hráčů a trenéři hned dostanou zpětnou vazbu. Zapojí se do toho i áčko v čele s Romanem Skuhravým. Jsme v kontaktu také s Pavlem Suchánkem, odborníkem na výživu z IKEM. Máme spoustu nápadů, jak se rozvíjet. Od testů přes výživové doplňky, doporučení rodičům, výživa, spánek… Co vím, tak Petr Fišar pracuje s mentálním nastavením hráčů, to je další posun vpřed. Máme velkou radost z toho, že je na Dukle fantastická skupina lidí. To je první předpoklad k tomu dělat věci dobře.
Spousta lidí by namítla, že před lety byli sportovci úspěšní, aniž by potřebovali kondiční trenéry a podobně. Jaká je tvoje reakce?
Že se styl a doba změnila. A to diametrálně. Už z toho je trošku klišé, když se všude říká, že se děti nehýbou. Ale ona to je pravda. Dneska dětem chybí spousty pohybu denně. Já jsem se jako dítě sportoval tři až čtyři hodiny denně. To dnešní děti mají problém téhle kvóty dosáhnout za týden. Taková je prostě doba a my k ní tak musíme přistupovat. Dělají to tak ve všech vyspělých zemích na světě. Je také důležité myslet na to, že děti z jakéhokoliv sportu by měly mít všesportovní přípravu. Troufám si říct, že v tomhle jsme na Dukle napřed. Pracujeme třeba s jógou, judem nebo gymnastikou. To je velice důležitá věc.
Jsi jedním z hlavních koordinátorů projektu Trenéři ve škole. Popiš nám, o co konkrétně jde.
Ano, jsem jeden ze tří zakladatelů. Začali jsme na Praze 6, ale už jsme i na pár školách v Příbrami. Idea je taková, že chceme oživit tělocvik. Přijedeme do školy a spolu s paní učitelkou nebo učitelem, které nemají specializaci na tělocvik, vedeme hodinu a učitelé se od nás učí. Je nás víc trenérů se zaměřením na jiné sporty a ty při tělocviku rotují. Takže například prvňáci mají měsíc rugby, potom basketbal a pak třeba fotbal. A sami si mohou vybrat, jaký sport by je bavil, protože si je všechny vyzkouší a přirozeně se rozhodnou. Je to mnohem přínosnější, než když rodiče přivezou na trénink kluka a řeknou mu, že teď bude hrát fotbal. Takhle to nefunguje, protože když dítě samotné nemá zájem, tak ho to brzy otráví. Je mnohem lepší, když dítě bude několik let dělat více aktivit naráz a pak si samo vybere. Měl to tak třeba Honza Macháček, který je taky v našem projektu. Je to jeden z historicky nejlepších českých rugbistů, s rugby přitom začal až ve čtrnácti letech. Dalším příkladem je basketbalista Michal Ježdík, dnes velký basketbalový guru. Basket začal hrát v patnácti, předtím dělal několik dalších sportů. Takže ano, chceme, aby děti sportovaly, ale hlavně aby se tím bavily. Ať klidně dělají více aktivit naráz a vyberou si sami, tlak rodičů jim často ubližuje.
Jak je na tom český mládežnický sport v porovnání se světem?
Těžko se mi o tom mluví… Sám jsem překvapený, když hrajeme fotbal proti Německu a prohrajeme třeba jenom o gól. Přitom by odpovídalo, kdybychom dostali desítku. Takový rozdíl je totiž mezi státy jako Německo, Anglie, Itálie nebo Španělsko a námi. Jsme strašně pozadu, opravdu několik kroků. Sport v těchto zemích dělají lidi, kteří k tomu mají vztah a rozumí mu. Všechno od zázemí až po kvalitu trenérů je úplně jinde. Jiný svět. Je mi hanba, že náš stát na učitele, tělocvikáře a infrastrukturu tak kašle. Teď tu máme Národní sportovní agenturu pod vedením Milana Hniličky, tak věřme, že se to zvedne. Přál bych dalším generacím, abychom se v tomhle jako celý národ zlepšili.
Jak vnímáš současnou aféru FAČR k odvolání Romana Berbra?
Myslím, že prostředí v českém fotbale není dlouhodobě zdravé, rozvojové a inspirující. Bohužel se do silných pozic dostali lidé, kteří fotbalu často nerozumí a dělají ho pouze ze zištných důvodů. Nastává doba, abychom udělali maximum pro výměnu těchto lidí těmi, kteří mají fotbal rádi, jsou charakterní a obětaví ve prospěch rozvoje tohoto sportu. Nesmíme si ale myslet, že změna přijde sama od sebe. Každý z nás má možnost se angažovat a dle svých možností a schopností pracovat na očistě fotbalového prostředí. Schopné a pracovité lidi určitě máme. Klíč by měl být v nadcházejících volbách. Především lidé na okresech, ale i v krajích by si měli vybrat své kandidáty podle toho, jaký mají morální kredit a milují fotbal. Nyní se již nemusí ničeho a nikoho bát. Co se týká vedoucích pozic na FAČR, tak si myslím, že by tito lidé měli maximálně dokončit své volební období a poté rezignovat na své funkce a nechat dělat fotbal lidi, kteří ho budou dělat srdcem.